Vážení přátelé, uživatelé galerie, toto je první článek miniseriálu, věnovaný násvitu. Než se pustíte do čtení, přečtěte si laskavě ÚVODNÍ ČLÁNEK. Možná v něm najdete odpovědi na některé otázky. Pokud jste tak již učinili, směle do toho! Na konci každého dílu pak najdete shrnutí použitých odborných i slangových výrazů s jejich vysvětlivkami.

Tento rychlokurz lze rozdělit na tři hlavní části, podle toho, jak do procesu tvorby snímku vstupují. Jsou to kompozice, expozice a editace.

Kompozicí se myslí rozložení prvků na snímku. A teď přejdu do poněkud volnějšího stylu a začnu předkládat příklady, především s ohledem na to, co nám chodí na stůl k přebrání. Kompozici v tom, jak ji vnímáme v naší galerii, lze členit na tři hlavní směry. Velký vlak, kde se jedná především o fotku vlaku jako takového, zobrazení lokomotivy a velmi často jde i přečíst číslo stroje. Dále je tu vlak v krajině, kde už nejde o stroj jako takový, ale vlak jako celek je vyfotografován z větší dálky, jen jako "doplněk" krajinové fotografie. A konečně tvůrčí snímek, kdy o vlak jako takový nejde vůbec a námětem snímku je železnice jako obor, ať už se jedná o záběry lidí či strojů tak, že skutečně nejde o vláček, ale o situaci, náladu, dojem.

Samozřejmě nelze jednoznačně stanovit hranici mezi těmito třemi kategoriemi, ale pro všechny tři lze vysledovat společné rysy. Jak jsem zmínil v úvodním článku, tento seriál je zamýšlen především jako návod jak se vyvarovat zbytečných chyb na fotkách "velkých vlaků" a "vlaků v krajině", což je typický a nejjednodušší materiál pro začátečníky.

První, co na fotografii řešíme, je volba místa. To je úplný základ fotografie, protože špatně zvolené místo a z toho pramenící problémy (viz dále) prostě nejdou v editoru opravit nijak. U fotky se musí myslet a chodit. Správné volbě místa je věnován tento a následující díl. Jak si záhy ukážeme, není to zcela pravda, není to o volbě správné, ale o volbě nesprávné, přesně v duchu šotošturcu. Ale před samotnou volbou místa si nejprve v tomto díle rozebereme násvit, protože ten vlastně s volbou místa přímo souvisí, a hned si ukážeme jak.

Jednoduchá rada pro začátečníky zní - slunce musí svítit, ale já ho nesmím vidět. Ani když otočím hlavou do strany. Problém s násvitem je ten, že pokud se fotí nenasvícená strana objektu, tedy ta ve stínu, stín přidává na celkové světlosti (tmavosti) snímku a expozimetr má tendenci přeexponovat, aby se dostal na nějaký výrobcem stanovený "správný průměr". Dalším problémem fotografování proti slunci je, že obloha je mnohem světlejší a má tendenci k přepalu. Fotografovat tzv. proti slunci neznamená nutně slunce v záběru, může být mimo záběr, stačí i slunce z boku tak, aby alespoň jedna strana objektu (čelo nebo bok), byla nenasvícená. Pro začátečníka je tedy mnohem snažší fotografovat "po slunci" neboli "se sluncem v zádech".

Na následujících ukázkách si předvedeme, jak to dopadá, když se fotí s násvitem (po násvitu) a proti němu. Bobina je focená na ekvivalentní expoziční hodnoty, po násvitu pěkně vynikly barvy a obloha je prokreslená, resp. alespoň nějaká tam je. Proti, se sluncem z boku, kdy sice je jeden bok nasvícený, ale fotí se nenasvícené čelo, šla obloha do výpalu a čelo je tmavé. Posunovadlo je foceno dokonce přímo proti slunci, na obou fotkách je "tak nějak podobně" světlý bok stroje, a toho bylo docíleno jinou expozicí. Po násvitu jsou expoziční hodnoty dle exifu 1/2000 F4, proti slunci pak 1/800 F4. Dvaapůlkrát delší čas spolu s fotografováním proti slunci se projevily na absolutní ztrátě kresby v obloze, totálním výpalu.

Zkušení fotografové hned namítnou, že to vlastně není tak úplně pravda, vždyť v galerii je spousta fotek, které toto pravidlo porušují. Jistě tomu tak je. Nicméně opět předložím tři kategorie fotek. Mám flek a mám vlak. Buď ho chci za každou cenu fotit na zvoleném fleku, a to je prostě jedno, jak svítí. Budu to tam fotit tak a tak, i kdyby trakaře padaly a nějaká doporučení a pravidla se v danou chvíli neaplikují. Nebo mám flek a chci si na něm něco vyfotit. Stačí jen zjistit, kdy je tam vhodný násvit a v danou chvíli tam počkat. Nebo konečně mám vlak, který jede v tolik a tolik po té trati a chci na něj najít vhodný flek. Tam už se dá vymýšlet hodně.

V prvním případě se není o čem bavit. Ale jakmile je daná nějaká volnost v tom, kdy či kde se to bude fotit, je celkem zbytečné to dělat chybně.

Situace první - mám flek a chci na něm fotit. Pokud nevím, v kolik je tam násvit, dokážu to zjistit přes aplikaci Suncalc. Tato aplikace bývala mohla pomoci například při focení u Potštejna, kde je násvit kolem druhé odpolední, ale autor tam fotil v 17:26. Tak velký časový rozdíl musel skončit tmavým čelem. Na výřezu z mapy je dle středně tmavé oranžové linky vidět, jak v danou dobu svítí slunce. Fotilo se "odspodu", prakticky úplně z jihu. Toto, tedy zjištění, v kolik hodin je na daném fleku ideální násvit, je nejjednodušší postup jak získat nasvícenou fotku. Vychází totiž z předpokladu, že fotograf místo zná, dá se na něm fotit, jen se hledá vhodný čas a následně vhodný vlak.

Situace druhá - mám konkrétní čas a směr, hledám flek. Zde opět pomůže aplikace Suncalc. Zvolíme požadované datum, čas, najdeme oblast a hledáme místo takové, které vypadá přijatelně a je na něm násvit, neboli středně tmavá oranžová úsečka směřuje od místa, kde chceme stát, do místa, kde chceme fotit vlak. Tato fáze přípravy je už poněkud složitější než předchozí situace, protože fotograf hledá fleka na blint z mapy jen podle času, v kolik bude fotit. Vyžaduje to jistou dovednost při práci s mapou, například čtení vrstevnic, a zkušenost s tím, jak vypadají fleky na fotomapě a v reálu.

Ale i když nemám pořádnou předletovou přípravu, můžu se podívat na oblohu, jak svítí slunce, a na zem, jak vrhá stíny. Vybaven pravidlem, že musí vidět svůj stín a nesmí vidět slunce ani při otočení hlavou do strany, určitě by se byl autor postavil na správnou stranu trati. Z té špatné to totiž dopadá následovně:

Problém: nasvícené čelo, ale tmavý bok

Řešení: fotit z druhé strany trati

Podobnou variantou je, že je nasvícený bok ale tmavé čelo:

V takovém případě sice stojí fotograf na správné straně trati, ale fotí špatný směr. Vlaky jedoucí do zad mají nasvícené jak čelo, tak bok.

Problém: nasvícený bok, ale tmavé čelo

Řešení: fotit vlaky jedoucí v opačném směru

Konečně, kombinací obojího jsou fotky, kde je tmavé jak čelo, tak bok.

Problém: tmavý bok i čelo

Řešení: fotit vlaky jedoucí v opačném směru z místa na druhé straně koleje

Když už se bavíme o tom, na jakou stranu trati se postavit, nesmíme zapomenout na skutečnost, že do míst, kde chceme vlak zachytit, musí vůbec slunce svítit. Aby se nám totiž nestalo, že fotíme do celkového stínu a fotky pak vypadají takto:

Problém: vlak úplně ve stínu

Řešení: fotit na jiném, nasvíceném místě

S předchozím bodem souvisí i další věc, a sice stín od objektů. Když už si vybírám flek, dávám si pozor, aby nebyl strakatý stíny a nasvícenými plochami. Pak to totiž dopadá podobně, jako na těchto příkladech:

Přitom ta druhá fotka, okruhová Bobina z nadjezdu u Cerhenic, je na místě, kde se normálně fotí. Jenomže se tam fotí v časnějších denních hodinách, kdy nejsou stíny tak dlouhé, a na větší ohnisko, dál od mostu.

Problém: větší množství stínů přes vlak od objektů u trati

Řešení: lepší volba fleku či doby focení

S předchozím bodem souvisí i další oblíbený nešvar, a sice stíny na čele. Ty vznikají skoro až "nečekaně" od sloupů či stromů u trati. Vždyť na koleje přeci dopadá plný násvit, nikde žádné budovy či souvislý les. Avšak jeden jediný sloup dokáže potrápit. Jako na následujících fotkách:

Problém: stín od sloupu na čele

Řešení: pečlivá volba fleku a okamžiku zachycení

A konečně, poslední, co nám může na fleku vyloudit na čele vrásky je, když slunce prostě řekne a dost bylo pro dnešek a zaleze. Za kopec, za les, za svah. Nesmíme totiž zapomínat, že se slunce na obloze pohybuje a v zimě je níž, zapadá dřív. V létě naopak vychází velmi časně, zapadá pozdě a dají se s násvitem fotit i fleky na jaře a na podzim nefotitelné, o zimě nemluvě. Příklad s hydrou je ukázkou toho, jak to dopadá, když se na letním fleku chce fotit na konci září - slunce je zkrátka moc nízko, zde za lesem, a je hotovo. Příklad s 810 řešení má, a sice fotit o tři sloupy dál, kde jak vidíme, na koleje ještě svítí. Otázka, jak tam flek vypadá a jaký je na něj přístup. To už ale je na každém autorovi, aby se s tím vypořádal.

Problém: vlak ve stínech odspodu, slunce je nízko

Řešení: na daném fleku fotit dříve, buď ve smyslu denní doby, nebo i měsíce v roce, případně volit jiný, v danou dobu ještě nasvícený flek

Tím bych prozatím vyčerpal první téma, volba fleku s ohledem na násvit. V dalším díle se podíváme na volbu fleku s ohledem na další objekty na místě

Použité termíny:

kompozice — skladba obrazu, rozvržení objektů na scéně
expozice — parametry aparátu ovlivňující výslednou fotku (clona, čas, citlivost - tyto tři jsou tzv. expoziční hodnoty a expozici bude věnován samostatní díl miniseriálu)
editace — zpracování souboru z aparátu v počítači k následné prezentaci (editaci bude rovněž věnován samostatný díl seriálu)
šotošturc — sekce galerie věnovaná ukázkám "jak se to dělat nemá"
násvit — buď fakt, že vůbec svítí slunce, nebo spíš, že svítí tak, že ho má fotograf za zády; rozlišujeme fotky s násvitem (slunce za zády), proti násvitu (slunce zboku/proti) a bez násvitu (zataženo)
výpal — ztráta barevné informace vzniklá přeexpozicí, přebuzením světlocitlivých buněk snímače, v daném místě dopadlo na snímač větší množství světla, než ten byl schopný zpracovat
flek — místo, kde se fotí; též fotoflek.

Projekt Fotoškola již obsahuje:

• vrstvy a výpaly
• flaška - sbíhání linií
• buďte RAW, aneb proč se kupuje zrcadlovka
• kalibrace monitoru
• hloubka ostrosti na fotografiích modelů