..: Fotoškola pro začátečníky - expozice :..

Fotoškola Vážení přátelé, uživatelé galerie, máte před sebou čtvrtý díl miniseriálu o fotografování pro začátečníky. Na začátku jsme si probrali násvit a kompozici, rozdělenou na díly kompozice I. - objekty a kompozice II. - umístění vlaku. Tyto tři články byly vlastně o obecných zásadách fotografování vláčků (za ideálních podmínek, vhodných pro začátečníky, viz násvit), a teď přejdeme na práci s fotoaparátem. Budu vycházet z předpokladu, že aparát umí ruční nastavení clony, času a citlivosti iso. Úplné automaty nejsou pro začátečníka vhodné, protože není schopen nijak ovlivnit to, co ovlivnit chce, a například dosažení krátkého času je u plně automatických přístrojů třeba i na režim sport poněkud nesnadné a celé úsilí fotografa, byť vybaveného teorií a snahou, může jít vniveč. Nota bene když nejlevnější zrcadlovku lze pořídit do deseti tisíc a lepší kompaktní přístroj s manuálním nastavením i za polovic. Jako už tradičně, než se vrhnete na čtení tohoto dílu, doporučil bych si přečíst předchozí díly. Odkazy jsem uvedl již dříve v tomto odstavci, nebo jsou v seznamu na konci článku.

Tento díl začnu zeširoka a nejprve poněkud teoreticky. A jak se později ve článku ukáže, některé poznatky by se mohly hodit nejenom začátečníkům, ale i mírně pokročilým, kteří možná neznají některé finty. Pokud si totiž pořídíte aparát, nebo ho již delší dobu máte, dosud jen fotíte na automatický režim momentky na dovolené a teď jste se rozhodli se fotografování zabývat vážnějším stylem, je obecně doporučeníhodné se nejprve pořádně seznámit s přístrojem. Správný fotograf by měl svůj aparát znát jako svoje boty, vědět, kde se co potřebného nastavuje, co od něj může očekávat a co si v mezních situacích může ještě dovolit a za jakou cenu. Zkušení fotografové rovněž doporučují dobře znát prostředí, v němž chci fotografovat. Nemyslím tím ani tak znát každou mašinu a její technické parametry, přezdívky a počet vyrobených kusů, spíš znát okolnosti, které na dráze nastávají a mohou ovlivnit výsledek fotky, protože o focení nám jde. V našem případě půjde především o rychlost vlaku, které musíme uzpůsobit rychlost závěrky, ale nepředbíhejme.

Tento díl je o expozici. Expozicí se rozumí jednak okamžik pořízení snímku, a rovněž se tento výraz používá pro nastavení expozičních hodnot. Expoziční trojčlenku tvoří clona, čas a citlivost iso. Tyto tři parametry v konečném důsledku ovlivňují, jak světlá fotka nakonec bude, ale každý jeden z nich do snímku přináší i další aspekty, jež musíme zohlednit a dát si na ně pozor.

Nejsnazší pro pochopení je čas. Časem se rozumí jak dlouho je digitální snímač (film) vystaven dopadu světla. Obecně platí, čím déle, tím světlejší fotka, protože tím více světla na snímač dopadne. Čím je ovšem expoziční čas delším, tím rozmazaněji vypadá pohyb zachycený na snímku. Následující ukázka není přímo železniční, ale situaci ilustruje dostatečně. Vodotrysk ve fontáně jsem jednou vyfotografoval na 1/200 vteřiny (0,005 s), podruhé na 1/8 vteřiny (0,125 s), neboli na čas 25 krát delší. V prvním případě vidíme jednotlivé kapky a shluky vody jakoby zmražené ve vzduchu, v druhém je z proudu vody jen šmouha. Je to způsobeno tím, jak velkou dráhu za danou dobu expozice (1/200 x 1/8 s) ty kapky stačili urazit. Na třepotající křídla kolibříků jsou zapotřebí tisíciny vteřiny, dům stojící nehnutě můžeme fotit na libovolně dlouhý čas.

expozice 1/200 s expozice 1/8 s

Druhou položkou relativně snadno pochopitelnou je citlivost iso. Světlo dopadající na snímač vytvoří nějaký elektrický náboj. Pokud ten je malý, můžeme ho zesílit, jako když zesilujeme zisk na mikrofonu. Obecně platí, čím větší citlivost (vyšší hodnota iso), tím světlejší fotka. Bohužel, s ohledem na kvalitu snímače rovněž platí, čím vyšší iso, tím větší šum. Šum je nerovnoměrnost barevné hodnoty jednotlivých bodů snímače. V praxi to vypadá jako malé tečky, tzv. krupice, buď podobného odstínu, nebo i jinak barevné, modré, červené a zelené. Nemusíme zde do detailu rozebírat, čím to je způsobeno, nám stačí, že tento problém vzniká, a co nás zajímá je, jak velký ten problém je a jak pracné je se s ním vypořádat.

Pro ilustraci jsem připravil sadu fotografií. Jsou pořízené fotoaparátem Nikon D90 do RAWu, exportované s korekcí +1EV a buď odšumené přímo aplikací Nikon Capture NX, nebo vůbec. Jedná se o výřezy 1:1 a porovnejte čistotu snímku např. na střeše stanoviště, na čelním okně, na čelníku u hadic, zespod na střeše nástupiště a v neposlední řadě na bočnici vozu ve stínu v hale. Jedná se o ilustraci chování jednoho konkrétního čipu. Pokud máte jiný fotoaparát, nejspíš se bude chovat jinak, možná lépe, možná hůř.

Důležité upozornění - snímky jsou ve velkém rozlišení 2139x2025 pix a mají od 870 kB do 1,5 MB. Doporučuji stáhnout na disk a prohlížet 1:1 pro nejlepší posouzení šumu.

iso200 neodšumené iso200 odšumené iso400 neodšumené iso400 odšumené iso800 neodšumené iso800 odšumené iso1600 neodšumené iso1600 odšumené

Konečně poslední položkou je clona. V objektivu je mechanismus, který jakoby přiškrcuje tok světla objektivem. Tím, jak se zvyšuje clonové číslo (F4,0 je víc než F2,8) se mechanismus svírá, vytváří překážku a hovoříme o zavírání objektivu. Vyšší clonové číslo znamená menší otvor a s tím i související změny v parametrech objektivu. Clona nás zajímá především ze dvou důvodů. Těmi (hlavními pro naše momentální potřeby) jsou hloubka ostrosti a kresba. Hloubka ostrosti (HO) je parametr fotky, kdy posuzujeme, co je ještě ostré a co ne, protože to u fotografie jde ovlivnit. Když se budete dívat skrz okno, můžete okem zaostřit buď na nečistoty na okně, a pak zbytek za oknem uvidíte neostře, nebo naopak zaostříte na věci za oknem, a ony nečistoty ani neuvidíte, budou mimo hloubku ostrosti vašeho pohledu. To samé lze udělat u fotografie, má na to vliv několik faktorů a podle potřeby se snažíme o co největší nebo naopak nejmenší HO. Kresbou se rozumí ostrost, jemnost detailů v té části snímku, která je ostrá ve smyslu HO. Každý objektiv je jinak ostrý, jinak kvalitní. Dále se u objektivů hovoří o vinětaci a aberaci. Vinětace je tmavnutí rohů a aberace je tvorba barevných (fialových a zelených) kontur na extrémních jasových přechodech na krajích fotky, např. na větvích proti obloze, rámech oken atp.

Jak se tedy mění parametry objektivu se změnou clony (změnou clonového čísla, zavíráním objektivu)? Každý objektiv je jinak kvalitní, jinak ostrý (ve smyslu kresby) a zavíráním se zlepšuje jeho kresba až do okamžiku, kdy je otvor natolik malý, že dochází k lomu paprsků a naopak zhoršování kresby. U běžných objektivů pro zrcadlovky toto nastává už při cloně F11. Pro naši potřebu stačí vědět, vyšší clonové číslo = lepší kresba, a to platí až zhruba někam k F8. Již zmíněné vinětace a aberace jsou rovněž tím výraznější, čím víc je objektiv otevřen, neboli zavíráním objektivu se postupně zbavujeme těchto dvou problémů, i když zrovna tyto dva jdou relativně snadno řešit v editoru.

Další důležitou skutečností je, že čím vyšší clonové číslo, tím větší HO. Hloubka ostrosti je rovněž závislá na dvou dalších parametrech, a těmi je ohnisková vzdálenost a velikost snímače. Čím vyšší ohnisková vzdálenost, tím menší HO při stejné cloně a velikost snímače, čím větší snímač, tím menší HO při stejné velikosti ohniskové vzdálenosti a clonovém čísle. Kompaktní aparáty s malými snímači mají proto větší HO než zrcadlovky (při srovnatelném ohnisku přepočítaném na ekvivalent 35mm filmu) a teleobjektivy mají menší HO než kratší ohniska na stejné clonové číslo, čehož se například využívá při focení portrétů s neostrým pozadím.

Na následujících ukázkách máme stejnou scénu focenou na clony F2,8, F4, F5,6, F8 a F11. Na výřezu 1:1 vidíme, jak se postupně zlepšuje ostrost pozadí tím, jak stoupá hodnota clonového čísla.

clona F2,8 plná fotka clona F4 plná fotka clona F5,6 plná fotka clona F8 plná fotka clona F11 plná fotka
clona F2,8 výřez clona F4 výřez clona F5,6 výřez clona F8 výřez clona F11 výřez

Čili máme clonu, čas a iso, a jaký je vztah mezi nimi, pokud se jedná o světlost výsledné fotky? Čím kratší čas, tím tmavší fotka. Čím nižší iso, tím tmavší fotka. Čím vyšší clonové číslo, tím tmavší fotka. Fotograf potřebuje dostatečně krátký čas, pokud fotí pohybující se objekty a nechce je mít rozmazané. Rovněž chce co nejmenší iso, aby na snímcích nevznikal nežádoucí šum. A v neposlední řadě chce mít fotky řádně vykreslené, čili musí clonu přivřít. Všechno to vede ke tmavší fotce, a proto musí najít vhodný kompromis. Všechny současné aparáty umí nastavovat čas i clonu "po třetinách", čímž se myslí např. kroky 1/200, 1/250, 1/320 a 1/400, protože 1/400 je dvakrát kratší než 1/200 a kroky 1/250 a 1/320 jsou třetinové rozdíly. U clony jsou ta čísla např. F4 F4,5 F5 a F5,6, ostatně si zkuste sami na aparátu tyto hodnoty nastavit. Hodnota F5,6 je 2x vyšší než F4 z toho důvodu, že vyjadřuje převrácenou hodnotu průměru otvoru, ale světlo prochází kruhovým otvorem, tedy plochou, a už ze základní školy si pamatujeme, že plocha kruhu je pí er na druhou. Plocha F4 je 1/12,5, plocha F5,6 je 1/24,6, čili přibližně poloviční. Nemusíme bádat, proč taková složitá matematika, prostě to tak je, a nám stačí si pamatovat, že clona o zoubek výš (F5,6 na F6,3) je o třetinu tmavší fotka. Lepší aparáty umí nastavit hodnoty iso rovněž po třetinách, ty horší jen po celých násobcích, tj. iso200, iso400, iso800 atp. A proč jsem na začátku psal o trojčlence? Protože platí vztah expozice (světlost fotky) = čas * iso / clona. Dvakrát kratší čas dá dvakrát tmavší fotku. Dvakrát vyšší iso dá dvakrát světlejší fotku. Dvakrát větší clona dá dvakrát tmavší fotku. Takže, pokud zkrátím čas na polovinu a zachovám stejnou clonu, musím dvakrát zvýšit iso, abych dostal stejně světlou (tmavou) fotku. Z těchto souvislostí pak vyplývá, že následující hodnoty expozice jsou si ekvivalentní, co do světlosti výsledné fotky.

  • 1/500 s F5,6 iso200 - z tohoto vycházíme
  • 1/1000 s F5,6 iso400 - dvakrát kratší čas a dvakrát vyšší iso
  • 1/1000 s F4 iso200 - dvakrát kratší čas a dvakrát menší clonové číslo
  • 1/500 s F8 iso400 - dvakrát vyšší iso a dvakrát vyšší clonové číslo

Pomůcka pro počítání je jednoduchá. Kolikrát kratší čas je celkem snadné, prostě podělíme hodnoty. To samé s isem. A u clony? Vyšší hodnota lomeno nižší hodnota to celé na druhou. Takže F7,1 je dvakrát víc než F3,5, protože 7,1/3,5 je zhruba 2 a to na druhou je zhruba 4. Proto lze říci, že clona F7,1 je čtyřikrát větší než F3,5.

S tím souvisí i termín EV, což je zjednodušeně řečeno jednotka expozice. Scéna je tak a tak světlá, má tolik a tolik EV. Pokud nastavím expozici o 1 EV tmavší, zvolil jsem parametry, které vedou ke dvakrát tmavší fotce. A jsme zpět u staré známé trojčlenky. Rozdíl 1 EV je tedy například ze 1/100 s na 1/200 s, z F4 na F5,6 nebo z iso400 na iso200. Pokud přidám jednu třetinu na času, jednu na cloně a jednu na hodnotě iso, v součtu to bude 1 EV. Jedno EV je vlastně dvojnásobek hodnot z předchozího odstavce. Dvě EV je čtyřnásobek (dvojnásobek dvojnásobku). Berme nějakou scénu. Počty trojčlenky potom vypadají následovně, např.:

  • 1/500 s F5,6 iso200 - z toho vycházíme
  • 1/640 s F5 iso320 - -0,3 EV kratší čas +0,3 EV otevřenější clona +0,7 EV vyšší iso = o +0,7 EV světlejší fotka
  • 1/800 s F2,8 iso200 - -0,7 EV kratší čas +1 EV otevřenější clona 0 EV stejné iso = o +0,3 EV světlejší fotka
  • 1/1000 s F8 iso800 - -1 EV kratší čas -1 EV zavřenější clona +2 EV vyšší iso = 0 stejně světlá fotka

Chápu, že to pro někoho může být docela složitá hatmatilka, ale to už tak k fotografování patří a pokud chcete něco nastavovat, měli byste vědět, proč to děláte.

Proto jsem na začátku psal o tom, že by každý fotograf měl znát svůj přístroj a vědět, co si může dovolit a co očekávat, a měl by znát i prostředí, v němž chce fotit. Na stojící vlak může použít relativně dlouhý čas, na pomalu jedoucí lokálku stačí čas kratší a na expresy letící rychlostí 160 kilometrů v hodině pak čas velmi krátký. Na kratší ohnisko si může dovolit i nižší clonové číslo a přesto bude scéna vykreslena celá, od popředí až do nekonečna, na delší ohniska musí řádně přiclonit, aby měl ostré vše, co chce. A s isem je to jednoduché - zjistit, co jaká hodnota je u toho či onoho aparátu v dané situaci relativně čistá a jaká ještě použitelná. Snažit se držet iso pod první, a v případě nouze pod druhou hodnotou. A pokud musí jít s hodnotou iso vysoko, měl by co nejlépe exponovat, protože šum se nejvíce projevuje v podexponovaných pasážích.

Co je to exponovat "co nejlépe"? Zásada je jednoduchá - vždy exponovat na hranici výpalů velkých jasných ploch s kresbou. Znamená to nastavit tak světlou expozici, že velké jasné plochy ještě nevypalují, neztrácejí kresbu. To se dá zjistit např. na histogramu, nebo některé fotoaparáty mají přímo funkci "ukázat výpaly". Jestliže nemám s expozicí dostatečné zkušenosti, můžu vyfotit tzv. nástřel a v aparátu si prohlédnout, jestli mi "blikají výpaly". Pokud je takové místo vypálené, bude to na přehledu označeno. Podle histogramu to jde poznat snadno - zcela vpravo je až do kraje velký zub.

zub na histogramu 1 zub na histogramu 2

To platí jak na sluníčku, tak při zataženu, při fotografování u trati či ve studiu. Důrazně bych doporučil fotografovat do RAWu, protože pokud dojde k přepalu jasů, z RAWu jde přepal do určité míry stáhnout a pomocí vrstev pak do vypáleného snímku vrátit část obrazu s kresbou. Jak tedy zjistit, kde je hranice výpalů? Vždy máte ve scéně něco nejsvětlejšího, za jasného dne je to obloha s mraky, v zataženu pak rovněž obloha, byť šedivá, tzv. plechová, a u vybraných scén jsou to i objekty v ní - bílé omítky, bílé vlaky atp. A pokud se například fotí v černém lese, nicméně očekávaný vlak bude bílý ešus nebo cokoliv v korporátním nátěru Najbrt s velkým podílem bílých (světle šedých ploch), je nutné expozici tomu uzpůsobit, počítat s tím. Jedním z nejlepších způsobů, jak se takovou věc naučit, je praxe. Jít na nádraží a při zataženu i na slunci si zkusit takový nátěr vyfotit. Jaké jsou potřeba hodnoty, aby světlé plochy nevypalovaly? Zkušenosti! Vezměte aparát, jděte ven a získávejte je!

Takže jaké jsou ty správné hodnoty expoziční trojčlenky? Především záleží, čím fotíte a co fotíte. Jak kvalitní objektiv máte? Je nutné ho zavírat na F8 kvůli kresbě? No tak to udělejte. Fotíte rychlý vlak? Počítejte s tím, že potřebujete krátký čas. Na EC ve 160 klidně i 1/1000 s. Lokálka při 30 km/h? Stačí 1/250. Navíc je nutné si uvědomit jednu věc - čím blíž kraje fotky, čím širší ohnisko a čím větší vzájemný úhel mezi osou objektivu a směrem pohybu objektu (čím víc z boku), tím delší dráhu ve fotce tento objekt za dobu expozice vykoná a tím větší je riziko, že bude rozmazaný, pokud je čas příliš dlouhý. Hodnotu iso držte nízko kvůli šumu.

Expoziční čas hraje svou roli ještě v něčem jiném - fotografování na dlouhá ohniska. Obecně platí, že pokud se fotí z ruky, měl by být expoziční čas alespoň roven převrácené hodnotě ohniskové vzdálenosti přepočítané na 35 mm ekvivalent, tzn. například u zrcadlovek systému APS-C ohnisku vynásobenému 1,5x či 1,6x, podle typu aparátu. Takže např. pro ohnisko 135 mm na APS-C Nikonu D90 je nejdelší čas 1/200 s (135 x 1,5), aby nedošlo k rozmazání fotografie kvůli chvění aparátu v rukou. Pokud by se fotilo na čas delší, hrozí tzv. stržení.

Na problém stržení aparátu vlivem chvění mohu doporučit jednoduchou fintu. Chvění aparátu způsobuje jednak ráz zrcátka, ale to je relativně malé a projevuje především při velmi dlouhých časech či ohniscích. Daleko větší je "promáčknutí" aparátu tím, jak pohnete prstem a stisknete spoušť. Pokud fotíte nějaký relativně statický objekt, fotografujte na sekvenční režim. První fotka nebo prvních pár bude rozmazaných vlivem chvění aparátu, ale pak se chvění relativně ustálí a další fotky budou relativně ostřejší. Není to žádná záruka, ale jedna z možností, jak toho s trochou praxe a pevnosti rukou docílit. Osoby s kontrolovaným alkoholismem či nekuřáci mají v tomto výhodu ;-)

Další obecná finta je tzv. provázkový stativ. Pokud nemáte stativ a chcete fotit z ruky časem nebezpečně dlouhým, zkuste do stativového závitu zašroubovat samotný šroub (pořídíte v každém lepším obchodě s fototechnikou), na něj přivázat provázek, ten botou přišlápnout a při fotografování vší silou tlačit fotoaparát nahoru a tím provázek napínat. Síla, jakou tlačíte fotoaparát nahoru a odpor provázku můžou pomoci stabilizovat chvění.

A když není ani provázek po ruce, tak prostě fotoaparát o něco opřete, o kandelábr, položte na zábradlí, prostě vyhledejte jakoukoliv vhodnou pevnou oporu, vůči které fotoaparát zapřete. Profíci při fotografování na velmi dlouhá ohniska nepoužívají stativ, ale pytel s pískem (nebo hráškem, obilím atp.), kterým aparát podloží, aby dosáhli potřebného úhlu a přitom měli aparát na co nejpevnější podložce. I stativ, resp. jeho hlava, můžou být natolik vratké, že při velmi dlouhých ohniscích (či časech) mohou způsobit chvění.

Jeden kolega se ptal, jaká je rada na expozici při zataženu? Jednoduchá, stejná jako při fotografování při brzy po východu nebo pozdě před západem slunce, kdy je intenzita slunečního svitu menší a celkově je "méně světla". Platí to samé, co při exponovaní při dostatku světla - na hranici výpalů. A jelikož je tma, musím z něčeho slevit. Ubrat jeden dva zoubky na cloně, zvolit vyšší hodnotu iso, ale rozhodně neslevovat příliš z času, pokud fotíme rychlý pohyb. Zatímco šum lze s relativně dobrými výsledky potlačit a slabší kresbu alespoň trochu dohnat doostřením, jakmile je jednou vlak máznutý kvůli příliš dlouhému času, tak s tím už nejde nic dělat. Fotografování rychlíku, který si to valí 120 na široké ohnisko, třeba 35 mm, na klasickou koridorovou kompozici mezi brány na čas 1/320 s je téměř jistá jízdenka do šuplíku. To raději zvednout iso a dát čas alespoň 1/640. Ostatně, než vyrazíte fotit nějaký neopakovatelný záběr, zvedněte se od monitoru, vezměte aparát a běžte někam zkoušet, co to udělá, když si ten rychlík vyfotíte na F4 a F8, iso 200 a iso800 a 1/800 a 1/400 s. Vlastní zkušenost je k nezaplacení.

Pokud jste to vydrželi až sem a z té suchopárné teorie vás nebolí hlava nebo jste neusnuli, můžeme si názorně předvést, jak to dopadá, když se nastaví takové či onaké hodnoty, a jelikož je to fotoškola pro začátečníky v duchu šotošturcu, tak především kam to vede, když se nastaví hodnoty špatné.

Začneme ohniskem a časem. Máme tu scénu, tauruse přes celé zhlaví, foceno teleobjektivem na ohnisko 135 mm na D90, tj. 200 mm ekvivalentu 35mm filmu. Pravidlo převrácené hodnoty nám říká, že minimální čas je 1/200 s. Nejprve jsem jej vyfotil na 1/800 s, na sichr, na clonu F2,8. Potom na 1/250 s (stále ještě bezpečný čas) na clonu F5,6, čili lepší kresba, lepší vinětace, lepší aberace, lepší hloubka ostrosti. No a konečně na 1/40 s na clonu F8. Jak vino, první rána na 1/40 s je prostě neostrá, neudržel jsem to, zkrátka moc dlouhý čas. Ale fotil jsem na sekvenci a druhá fotka, hned po ní, je o poznání lepší i na 1/40 s! Není to sice žádný zázrak, ale i na tak dlouhý čas za špatného počasí se povedla statická fotka. Samozřejmě, kdyby ten taurus jel, tak mi 1/40 s nestačí na zmražení pohybu, ale jelikož se nehýbal, tak to šlo. Navíc, pokud si srovnáte první snímek na F2,8 a poslední relativně ostrý na F8, vidíte znatelný nárůst HO pozorovatelný např. na boudě muvky.

taurus 200mmEQ 1/800 s taurus 200mmEQ 1/250 s taurus 200mmEQ 1/40 s poprvé taurus 200mmEQ 1/40 s druhá v sekvenci

Problém: dlouhé ohnisko

Řešení: dostatečně krátký čas, pokud nestačí, zkusit sekvenčí focení (pouze na statické snímky)

Potom jsem zkusil fotit na kratší ohnisko. Zde nepůjde ani tak o stržení objektivu, jako spíš o rozmaz pohybu. I když vlaky po zhlaví přijížděly relativně malou rychlostí, přesto v danou chvíli extrémně dlouhý čas způsobil pohybové rozmáznutí. Peršing je na 1/160 s, sice při přiblížení 1:1 lze pozorovat rozmaz, ale celá fotka při vhodném zmenšení a doostření nepůsobí nijak tragicky. Brejlovec proti tomu dopadl jednoznačně špatně, čas 1/15 s ani při posunové rychlosti zkrátka nemohl dopadnou jinak. Banán jsem fotil na ohnisko 10 mm, což je ekvivalent 15 mm na kinofilm. Velmi, velmi široké ohnisko, uprostřed na vozech se na čas 1/125 s pohybová neostrost tolik neprojeví, ale čelo je příliš blízko kraji snímku, úhlový rozdíl je příliš velký a máznutí je na světě. Poslední ukázka z esem z širé trati je naprostý extrém. Čekali byste, že se při rychlosti vlaku 120 km/h a expozičním čase 1/1600 s může vlak máznout? Na extrémní ohnisko 10 mm ano. Sice je to pozorovatelné jen při 1:1, ale je to tam.

máznutí pohybu - 1/160 s máznutí pohybu - 1/15 s máznutí pohybu - 1/125 s máznutí pohybu - 1/1600 s

Problém: rychlý pohyb při malém ohnisku v kraji snímku

Řešení: dostatečně krátký čas, i za cenu vyšších hodnot iso, šum odšumíte, ale se šmouhou nic nenaděláte

No a na závěr si ukážeme, jak je důležité exponovat správně. Doufám, že jste si již přečetli článek o tom, proč je důležitý RAW a jaké možnosti obnovy výpalů skýtá. Že přeexponovaná fotka ztrácí detaily v jasech, to je dané z povahy digitálního záznamu. Ale co podexpozice a stíny? Obecně lze říci, že digitál snese hodně. Ale čeho je moc, toho je příliš. Nejprve fotka exponovaná správně, těsně ke hranici výpalů velkých jasových ploch, zde oblohy. Přeexpozice je nabíledni, ztráta v jasech. Podexpozice o 1,5 EV a následně vytažená z rawu sice na první pohled neznamená žádný problém, ale můj D90 už na iso200, což je základní iso aparátu, při extrémní podexpozici dokáže ve stínových partiích vykouzlit nepříjemný šum. Zřejmě by šel potlačit, ale nebylo by lepší spíš řádně exponovat? Na posledním obrázku máte srovnání správně exponované a podexponované a následně zesvětlené fotky.

správná expozice přeexpozice - ztráta v jasech podexpozice srovnání

Problém: přeexpozice a podexpozice

Řešení: správná expozice, vyhnete se jak ztrátě v jasech, tak šumu ve stínech

Použité termíny:


expozice — jednak okamžik pořízení snímku a druhak souhrn nastavení fotoaparátu - clony, času a hodnoty iso
čas — expoziční čas, doba, po kterou je snímač (film) vystaven dopadu světla
clona — mechanismus objektivu ovlivňující jeho vlastnosti
iso — hodnota citlivost, vyjadřuje míru zesílení signálu
EV — hodnota celkové světlosti scény nebo celkového nastavení expozice (výsledek expoziční trojčlenky)
šum — doprovodný jev při zvyšování hodnoty iso, zrno v obraze nepocházející ze scény, ale z přístroje; slangově krupice
hloubka ostrosti — parametr fotografie, vyjadřující jak velká část snímku je ostrá nebo neostrá
aberace— barevné kontury na ostrých světelných přechodech (větve do oblohy)
vinětace — tmavnutí rohů fotografie při nízkých clonových číslech
kresba — parametr fotografie, nakolik detailní je vykreslení ostrých částí snímku
histogram — grafická reprezentace zastoupení světlých a tmavých částí snímku
stržení, stržená fotka — plošná neostrost snímku způsobená chvěním aparátu
máznutí, máznutá fotka — nežádoucí neostrost pochybujících se objektů způsobená příliš dlouhým časem
"tma" — slabší světelné podmínky než ideální, kdy nelze dosáhnout požadované expozice s ohledem na trojčlenku

Projekt Fotoškola již obsahuje:


Chary Poslat mail autorovi | 24.11.2012 (8:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky ŽelPage

Další z regionu Česká republika (celá)


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
editor nebo admin ŽP Chary  mail  
16.12.2012 (1:14)  
Záleží na aparátu, schopnosti zápisu se řeší v rámci různých testů, obzvláště, jsou-li nějak naprůměrně mimo standard. Rychlost snímání je nezávislá, jedná-li se o zápis do RAWu nebo JPEGu. Čím se to liší je spíš počet fotek, které je aparát schopen pořídit, aniž mu dojde dech (velikost vyrovnávací paměti) a doba, za jakou je schopen tuto paměť dále vyprázdnit zápisem na kartu (rychlost zápisu). Rovněž přijde na to, o jaký aparát v jaké třídě se jedná. Mám tu na stole Nikon D90 (střední třída, nikoliv low-end ale ani profi), rychlost snímání 4,5 sn/s, čistě RAW 9 fotek, RAW+JPG 7 fotek, vysoké iso + odšumovací algoritmy 5 fotek. Rychlost zápisu na kartu zhruba 1 sn/s (cca 10MB/s), čili po zaplnění vyrovnávací paměti klesne rychlost sekvenčního snímání na cca 1 fps. Při focení do JPG v kvalitě NORM je rychlost zápisu o trošku větší než průměrná velikost souboru, takže se průběžně stíhá zapisovat vše a délka sekvence je tedy omezena jen velikostí karty. Při velikost CCA 3 MB na soubor a rychlosti 4,5 pfs je to na kartě 32 MB asi 10.200 fotek, což je asi 37 minut souvislého focení a desetina životnosti závěrky aparát :-D
registrovaný uživatel Dušan 
09.12.2012 (17:45)  
Zajímalo by mě, jak se snáší sekvenční snímání s RAWem.
Jinak díky za pěkně psaný seriál, už se těším na další díl...
editor nebo admin ŽP Chary  mail  
29.11.2012 (17:40)  
digitál to nezvádl, cukatura je odpuzující, čili hádám, že dotyčné snímky existují a lze se na ně podívat, o což mi šlo

můj mejl najdeš pod mým profilem zde, budu se těšit
dopisovatel nebo člen ŽP stoupa  mail  
29.11.2012 (17:21)  
Pro Chary:

To je film.
A fotky? Ošatka, automatickou krabičkou a i staré (?zašantročené) Třeba z okna R z Brna do Prahy jak se míjí 475.1 na čele s 475.1 na R v protisměru na pozadí depa (a sklau skazenu) ČT. Theorie fótographyje se zpravidla k okamiku vybavení tlačítka spouště nedostavila do skrumáže. :-)
Zkusím najít Tvůj emajl a něco co mám po ruce mimo soutěž poslat.
editor nebo admin ŽP Chary  mail  
29.11.2012 (16:31)  
stoupo, jsou ty fotky k prohlédnutí?
dopisovatel nebo člen ŽP stoupa  mail  
29.11.2012 (8:39)  
Sand OT:

Asi před 10ti lety mně moje ex doslova donutila nahradit analogovou kameru digitální. První "etudu"jsem si střihnul v Lužné - vjezd Albíka 489.0. Švenkování, pohyb stroje, točení klacků - no, digitál to nezvlád, cukatura digitálně zaznamenaných pohybů je až odpuzující ....
dopisovatel nebo člen ŽP topič  mail  
28.11.2012 (14:41)  
a ještě lépe je to demonstrováno na Lartigeuově fotografii závodního automobilu z roku 1912
http://www.mutualart.com/Artwork/DELAGE-AUTOMOBILE--A-C-F--GRAND-PRIX--19/523BF28CEE3D6EF4
dopisovatel nebo člen ŽP topič  mail  
28.11.2012 (12:48)  
tady něco přímo ze železničního prostředí
http://www.digineff.cz/art/jaknato/060516zahada.html
http://www.digineff.cz/art/jaknato/060519hlavolam.html?page=1

velmi známá je také fotografie Marela Renaulta na závodním automobilu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Marcel_Renault_1903.jpg
registrovaný uživatel str 
28.11.2012 (0:41)  
chary: diky za odkaz, zajimave cteni a priklad.
editor nebo admin ŽP Chary  mail  
26.11.2012 (23:00)  
str, problém štěrbinové závěrky je mi dostatečně známý, ale na žádné svojí fotce ani ve 160 km/h na 1/1000 jsem nepozoroval tento efekt. Nejspíš proto, že nikdy nebyla scéna dostatečně vhodná po projev tohoto efektu, jako třeba zde na tom apačovi

http://chdk.wikia.com/wiki/Talk:Samples:_High-Speed_Shutter_%26_Flash-Sync
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2017 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko