Vážení přátelé, uživatelé galerie, v jednom z minulých dílů Fotoškoly nazvaném Zmenšování a zuby jsme si ukázali, jak lze využít vrstvy k tomu, abychom měli různé části obrazu různě doostřené, a přitom to tak nějak nebylo poznat. Vrstvy jako takové jsou mocný nástroj a dnes si ukážeme, jak pomocí nich můžeme mít na snímku, který jsme pořídili při zataženu, jak prokreslenou oblohu, tak přirozeně světlou krajinu. Dnešní článek je vlastně pokračováním a rozšířením článku Vrstvy a výpaly. V něm jsme si ukázali, jak udělat jemné přechody, např. na zakulacených čelech lokomotiv. Dnes to vezmeme trošku víc zostra. Doslova.

Pod mrakem

Zatažená obloha funguje jako difuzér, který rozptyluje sluneční svit. Vliv to má např. na to, že ve scéně nejsou ostré stíny a intenzita dopadnuvšího světla je nižší. Zároveň je tento difuzér „rozsvícen“ právě tím procházejícím slunečním světlem a výsledek je ten, že zatímco krajina je potěmnělá (ve srovnání s krajinou nasvícenou sluncem přímo), obloha samotná je relativně světlá. Takový běžný bezpečný standard pro sluneční expozici je přibližně F8 1/800 s a ISO200 (při těchto hodnotách působí krajina lehce podexponovaně, ale i jasně bílé části snímku jsou zachovány pro obnovu výpalů tak, jak jsme si to ukázali právě v již zmíněném článku Vrstvy a výpaly). Při zatažené obloze mohou být hodnoty různé, podle síly vrstvy mraků, denní doby, směru fotografování a pod., nicméně vždy je světla méně. Pro ilustraci jsem si vybral tuto fotku:

Snímek, který jsem vyfotil s ohledem na zachování kresby v obloze, měl expoziční hodnoty F6,3 - 1/640 s - ISO 500, což je o 2,3 EV (sedm třetin) tmavší, než kdyby to bylo foceno na sluníčku. Aby byla obloha ještě lepší jako výchozí produkt pro editaci, tak by to chtělo 1/800 s. Na druhou stranu, pokud by měla krajina působit přiměřeně světle, musela by být exponovaná na hodnotu 1/320 s (v obou případech při zachování hodnoty clony F6,3 a citlivosti ISO 500). Pro srovnání přikládám fotky exponované na oblohu a na krajinu. V obou je vidět, že to druhé je vždy tak nějak "ne úplně vono". Obrázky bez vlaku jsou přímo exponované na výše zmíněné hodnoty, obrázky s vlakem jsou pak editací korigované z pořízeného snímku tak, aby odpovídaly oněm expozicím. Středně tmavá verze snímku s vlakem ukazuje, jak to bylo exponováno na místě. Ne tak tmavě na oblohu, ale rozhodně ne tak světle na krajinu. U digitálu je ta výhoda, že se dá z rawu stáhnout menší přeexpozice, ale podexpozice se dá vytáhnout celkem velká a při zachování nějaké příčetné hodnoty ISO i bez větších následků v podobě šumu. Hodnota ISO 500 je pro moderní čipy velikosti APS-C celkem bezpečná i pro velké vytahování podexpozice, obzvláště s využitím soudobých odšumovacích procesů. Oproti výsledné fotce tak, jak je v galerii, se jedná o přibližné snímky odpovídající ořezem, nikoliv však rovnáním flašky a jemnými korekcemi kontrastu a odstínů. O ty však v tuto chvíli nejde.

 

Co s tím?

Nabízí se dvě, vlastně tři možnosti. Buď to exponovat tak nějak mezi, mít tak nějak světlou krajinu, ale ne ideálně, a mít tak nějak prokreslenou oblohu, ale ne ideálně. Nebo to exponovat na tmavo či středně a krajinu vytáhnout editací, třeba s přechodem ve stromech na horizontu. Tak to nejspíš dělá většina a ve většině případů je to dobré, nejde to moc poznat. Třetí možnost je vyříznout oblohu z té tmavé a nalepit ji na tu světlou. Jak ale označit jen oblohu a přitom všechnu oblohu, např. včetně prosvítajících částí v korunách stromů? To si právě ukážeme.

Budeme potřebovat dva exporty z rawu, jeden světlý a jeden tmavý. Tyto exporty nemusí nutně souhlasit s těmi ilustračními z předchozího srovnání. Zkrátka máme dva exporty, světlý s relativně vypálenou oblohou, a tmavý, s relativně utopenou krajinou.

Oba dáme na sebe ve vrstvách, z toho světlého uděláme ještě jednu kopii vrstvy a pomocí křivek ji zkontrastníme natolik, že se obloha vypálí úplně, zatímco krajina bude relativně tmavá. Mělo by to vypadat asi takto:

Následně nástrojem kouzelná hůlka vybereme vše světlé, vypálené. Zvolením vhodné tolerance se pomůže tomu, pokud byla křivka málo tvrdá a obloha není jen čistě bílo. Navíc v místech, kde prosvítaly větve, ani být nemusí. Tím, že není vybrán parametr "sousedící" dojde k výběru všeho světlého ve zvoleném rozsahu tolerance, i oblohy prosvítající mezi stromy. Vedlejším efektem je pak výběr i všeho světlého, co obloha není, omítky, sloupy, střechy vlaku, temena kolejnic…

To však není problém, protože se to odebere z výběru. Nástrojem laso se stisknutou klávesou levý Alt (u kurzoru se ukáže malé mínus) se odebere vše, co není obloha.

Konečně, po poklepání pravým tlačítkem do vybrané oblohy se v dialogu vybere položka zpřesnit okraje, zvolí se nějaký větší poloměr a výstup se dá do výběru. Tím se vlastně zjemní hrany výběru hůlky, jako by tam byl přechod.

Na závěr se přepne na vrstvu s tmavou oblohou, klikne se opět pravým do výběru a zvolí se vrstva kopírováním. Tím vznikne nová vrstva tmavé oblohy s jemnými přechody na hranách se stromy.

 

Výsledkem je přirozeně působí prolnutí bez "na pixel" ostrých přechodů, avšak s relativně ostrou hranou danou horizontem, zde tedy stromy. Potom můžeme selektivně upravovat jak oblohu, tak krajinu, aniž bychom při editaci jednoho ovlivňovali to druhé.

K čemu je to dobré?

Tento postup můžeme použít na cokoliv, kde potřebujeme ostře, ale přitom jemně oddělit nějaké souvislé plochy a selektivně a nezávisle je upravovat. Tuto metodu jsem aplikoval též na těchto snímcích, ať už šlo o zataženou oblohu přesně v duchu tohoto článku, či vložení jiné oblohy z jinak exponovaného snímku, nebo zpracování oblohy s jiným vyvážením bílé a jinou korekcí expozice kvůli výpalu v záři kolem lampy:

Předchozí díly fotoškoly

• kalibrace monitoru
• buďte RAW, aneb proč se kupuje zrcadlovka
• flaška - sbíhání linií
• vrstvy a výpaly
• hloubka ostrosti na fotografiích modelů
• fotoškola pro začátečníky - úvod
• fotoškola pro začátečníky - násvit
• fotoškola pro začátečníky - kompozice I. - objekty
• fotoškola pro začátečníky - kompozice II. - umístění vlaku
• fotoškola pro začátečníky - expozice
• Fotoškola - zmenšování a zuby
• Fotoškola - fotografové sobě I.

Autorský text.