..: Dvanáct válců a osmnáct vozů :..

T478_Chvalov, foto: ZSNDLMuž v červené čepici z přítmí děčínského peronu víceméně formálně zapískal doufaje, že až se 460 metrů dlouhá „Pannonia“ zvolna pohne, tak vzadu „u tunelu“ kuřáci stihnou naházet čvaňháky pod vagon a nějak už do něj naskáčou. Fíra mezitím od půlky mitropáckého vozu obhlíží krakorec nad střechou jeho T 478.4047, jestli je na šajbě Sc3 opravdu čtyřicet a volno. „Jo, máš to tam, odjezd!“ sichruje jeho zjištění výpravčí, bezmocně se ohlížeje dozadu k Pastýřáku, zda si tam odjezdu někdo všimne. Čékáďácký dvanáctiválec bázlivě změnil otáčky a osazenstvo přeplněného vlaku k černomořské Varně dederónsky ulehčeně vydechlo: „na éndlich…“

Kolem depa brejlovec jen tak lehce brumlá, takže si můžu zapsat T 478.4002, 4031, 4051, 4039, 3087, 3103, 3268, 3090, 3408, 4066, stejně jako M 262.061, 0171, 0102 a 191, i ještě neokoukané T 466.2048, 2088, 2089 a 2106. Na odstavném nádraží tradičně dýmá 475.179 a v Rozbělesích neomylně přede T 669.1184. Zatím jsme víc než 35 km/h nejeli, vždyť dvacítka za stavědlem Jih přes štíhlé výhybky kolejí z nákladního nádraží je tady snad už od dob praotce Čecha. Máme za sebou dva kilometry a sedm minut jízdy, a na samém konci stanice u výtažné koleje slyším prudký nárůst otáček, turbodmychadla se nadechnou a žaluzie chladícího bloku pookřejí. Do strojovny by se neodvážil ani Čuk, ani Gek, červený brejlovec se chce utrhnout od vlaku, ale zrychlení vnímám jen podle hutného kouře nad střechami vozů. V dlouhém mírném oblouku k Vilsnici mezitím můžu začít počítat vagóny dozadu. U těch posledních, čtyři sta metrů vzadu, už ani nerozeznám barvu.

T478 Rakoviště, foto: ZSNDLT 478.4 na dnes už neexistujícím pětiobloukovém mostu mezi Vilsnicí a dnes už neexistujícím hradlem Rakoviště. Ty kouřové šály nad kolejemi dnes už taky nevoní tak krásně čékáďácky …

Ve vilsnické zastávce se potkáváme s lipskou T 478.1101 na nákladu z Ústí a na vzájemné vstřícné rychlosti 110 km/h se významně podílíme právě polovinou. Po 2 600 metrech plného výkonu brejlovec zaváhá na šuntování, rychloměr do navoskovaného proužku vyrývá záznam 68 km/h a hradlo Rakoviště praví „volno“. Kousek dál míjíme kombinaci obdélníkového a kulatého rychlostníku s nedostupnými čísly 90 a 70 a v Choraticích fíra pohledem zavadí o teploměr chladící vody nepříjemně za osmdesátkou. Do Dobkovic je slavobrána s rychlostníky „100“, ale na poněkud invalidní výhybce panelárenské vlečky je osmdesátka tak akorát. Kousek před klackem roztockého hradla, po 6 800 metrech a šesti a půl minutách pekla ve strojovně fíra ví, že víc než 87 km/h už nepojede; ostatně estakádu v Roztokách opravují a bude muset brzdit pod třicítku.

T478 Povrly Roztoky, foto: ZSNDLDalší mezinárodní rychlík duní labským kaňonem mezi Roztoky a Povrly ku Praze. Z fixově-pastelkové malůvky je zřejmé, že veškeré nadšení tvůrce vyplýtval na soupravu vlaku (s prostoráky DR řady Bmhe) a zbylých 98 % plochy čtvrtky ze zoufalství vyplnil homogenním lesem, lajdáckým Labem a geniálně prostoduchou oblohou.

Jen co jsme si my z oken vyložení prohlédli liduprázdné staveniště, v ostrém levém oblouku na bílých tabulkách nevybíravě provokují čísla 85 a 70, jenže naše T 478 se právě sotva vyhrabala na trvalou rychlost. Palivové čerpadlo do dvanáctiválce tlačí každé čtyři vteřiny jeden půllitr, ale zánovní stopětka, trambus a jeden pincek vedle na silnici nad mezinárodním rychlíkem bezpečně vítězí. Mezi cestujícími pravděpodobně nejsou traťmistři Říšské dráhy, protože při 55 km/h přes obloukové výhybky made in ČSD na vjezdu v Povrlech nikdo ve vagóně nepláče či nerve záchrannou brzdu. Na druhém konci stanice ale ústečtí traťováci zapíchali tabulky s písmeny Z a K, takže díky fírově citu se přes spojkové výhybky houpeme těsně pod 30 km/h. Chvíli poté se neštědickou zastávkou nese 1 100 dieselovských otáček a předvěst hradla Mojžíř je v pohodě. Osazenstvo nedalekých paneláků sleduje, že „Pannonia“ jede drobet opožděně a ti zkušenější rozpoznají, že 64 km/h. U vlečky neštěmického Tonasa fíra dochází k závěru, že jeho čtyrka toho začíná mít tak akorát a doporučí jejímu pronaftěnému srdci trochu nižší otáčky.

V zastávce nám letí vstříc děčínský M 262.0154 s „krajánkem“, jehož čtyřem poletujícím balmům málem nestačí kolej. Osobní vlak 92 km/h, mezistátní rychlík 77 km/h – je to tak správně? Půldruhého kilometru dál se dostáváme na 82 km/h a vypadá to, že přes ústecký Sever poprvé od Děčína pojedeme traťovou rychlostí, v tomto případě osmdesátkou. A opravdu; srdcovky výhybek zběsile bijí, plnostěnné nosníky přes myší díru U cukrovaru hřmí nadšením a já mám pocit, že jsem opravdu v rychlíku. Do hlavního nádraží už vystačíme s výběhem a několikrát přerušovaným krátkým přibrzděním; železňák přes Ulici Jana Švermy by už taky potřeboval nějakou léčebnou kúru.

V Ústí na druhé koleji fíra zastavuje, zabodnut zrakem dolů do kolejové izolačky u sovětské odjezdové šajby, aby využil každý decimetr 288 m dlouhého perónu. V sešiťácích 527 se už léta bezmyšlenkovitě opisuje, že poslední dva vozy zde zastavují mimo nástupiště, jako by tady nikdy nejezdily víc jak třináctivozové vlaky. Z našeho posledního vagónu vylézá jeden pasažér a málem se přeráží o trpasličí ranžírku pod Mariánskou skálou.

Proboha, kterej jouda spočítal, že v GVD 1981/1982 bude mít R 371 z Děčína do Ústí jízdní dobu 20,5 minuty? T 478.4047 potřebovala 28,5 minuty a fíra už věděl, že prémie za úsporu trakční nafty jsou tam, kde končí trávicí ústrojí, protože bestie „Balt-Orient“ z Prahy zpátky bude určitě mít taky váhu a ráno v děčínském depu do nádrže brejlovce dozbrojí možná i 1 200 litrů nafty.

T 478.4047 a 900 tun těžký expres do Prahy čeká zhruba tato nejbližší budoucnost: rozkouskovaně elektrizovaná dvoukolejka, třicítka v Ústí-Jihu, výluka jedné koleje z Prackovic do Lovosic, padesátka na mostě přes Ohři v Bohušovicích, přivolávačka v Kozlovicích, třicítka v Hněvicích, stůj na hradlu Býkev, dvacítka v nelahozevských tunelech, třicítka přes Kralupy, dvacítka přes bahno v Dolanech, třicítky v Libčicích a Bubenči, odklon po holešovické přeložce do Libně horního nádraží a zcela utopických 111 minut jízdní doby.

Zhusta z Děčína do Ústí brejlovci jezdí i dnes. No jo, ale čím zaplnit článek "Dvanáct válců a tři vozy."?

T478 Dolany, foto: ZSNDLJízdy z Ústí do Prahy už P. T. čtenářstvo ušetřím; ale honem ještě aspoň jeden letitý obrázek nějakého slovutného rychlíku někde u Dolan. Stručně řečeno, roztočený dieselgenerátor a barevnost nade vše.

Zdeněk Šindlauer | 22.10.2011 (8:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Vozidla

Další z regionu ČR Ústecký


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
22.10.2011 (13:12)  
Článek je super a pěkně ukazuje stav ČSD dodnes stejných ČD. Je to hnus a řeči,že dříve to fungovalo lépe ty tenhle článek plně potápí. Díky ze realitu.
22.10.2011 (11:19)  
Hezke pocteni, a jeste hezci pocit, ze jsem v tom nemusel zit a uz vubec ne delat firu. :)

Jen me napada, pichnout na to priprez by se povazovalo za zbabelost?
22.10.2011 (11:07)  
Krasne obrazky a vyborna reportaz. Potvrzuje taky to, co jsem poruznu slysel, ze trakcne se poslednim param rovnaji az soucasne diesely jako Herkules nebo Maxima, popr. ameriky, ale to je jiny svet.
registrovaný uživatel kevin 
22.10.2011 (10:22)  
1984 Praha-Ústí měl mít sudý Meridian za 114min a co jsem s ním tehdy párkrát jel,tak to dával a to již Bohušovický most byl "dvacítkový".Díky za bezva článek a rád bych se takto podíval až do Prahy.
registrovaný uživatel Jim  mail  
22.10.2011 (9:58)  
Krásné počteníčko k snídani, děkuji!!
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko