Curych - Praha - Jsem nyní několik měsíců ve Švýcarsku a tak mne před vánoci čekala cesta domů a po nich jsem se opět podobnou cestou vracel. Jelikož bylo na cestu relativně dost času, vybral jsem si spojení denní, i když se v tomto smyslu skutečně jedná o celodenní program. „Normálního“ cestujícího taková jízda dost možná nikdy nepotká, neboť může dát přednost nejen individuální dopravě, ale v podstatě za podobných nákladů jako s využitím nejlevnějších nabídek drah pro denní spojení může cestovat letecky (např. nabídka společnosti SWISS na lety do Bazileje za 1000 Kč) nebo nočními spoji (nabídky SparNight). V obou případech ale musí cestu plánovat a rezervovat tím dříve, čím spíše se trefí do silného období. A tím vánoce bezesporu jsou, takže když jsem se rozhoupal, byly výhodné (akceptovatelné) nabídky vyprodány. Mé poznatky a zkušenosti s úrovní služeb z této cesty shledávám ale nakonec takové povahy, se kterou se lze setkat běžně i za normálnějšího používání vlaků, a proto bych se o ně přecijen chtěl podělit.

Výběr trasy

Nechcete-li kopírovat „spojení pro vyspalé“ dlouhou (placenou) objížďkou přes Linz nebo hodně prodlouženým obloukem přes Německo, nabízí se při pohledu do mapy a jízdních řádů spojení s „etapovým cílem“ v Mnichově. Podstatnou motivací k použití této varianty je možnost použít jízdenku Bayern-Ticket, na kterou lze přejet celé území Bavorska. V cestě je však navíc projížďka nejzápadnějším cípem Rakouska přes město Bregenz. Celý úsek z pohraničního nádraží St. Margrethen ve Švýcarsku do bavorského Lindau je ve správě a provozu dle tarifu ÖBB. Ve vlacích EC v Bavorsku mezi Lindau a Mnichovem navíc nabídka Bayern-Ticket samozřejmě neplatí.

Možná už tušíte, že vlakové spojení Prahy s Mnichovem není zrovna nejrychlejší. Ne nepodobně se Mnichov jeví při pohledu z Curychu. Do Curychu se dostanete přímo každé dvě hodiny (což je na Švýcarské poměry opravdu slabé), do Prahy se jezdí jednou za 4 hodiny, z toho dvakrát denně i přímo (což je na poměry ČR tak luxusní, že je to stále některým trnem v oku). Rychlost obou spojení však nesnese dnešní měřítka vysokorychlostní dálkovou dopravou na nových a opravených tratích zhýčkaného Evropana, byť jsou nasazovány chlazené (tzv. klimatizované) vozy s poměrně pohodlnými sedačkami a v řadě spojů je řazen i jídelní nebo bufetový vůz.

V uvedené trase nejvyšší produkt, kde je nabídka akceptována, je Arriva-Länderbahn Express (Alex). Pokud však čekáte takové spojení od vyhledavače, nepochodíte. Vysvětlení najdete např. na stránkách Alexu. V Mnichově jsou mezi severní linkou (do Prahy a Hofu) a jižní linkou (do Lindau a Oberstdorfu) vždy 4 minuty na přestup, který však zde podle všech vyhledavačů oficielně trvá minimálně 10 minut. O to víc překvapí zjištění, že tyto vlaky pravidelně zastavují u protějších kolejí jednoho nástupiště, konkrétně 29 a 30, což bylo údajně extra ujednáno s DB Netz pro zajištění možnosti přestupu. Ten však nikdo negarantuje (např. při zpoždění vlaků) a tak ho raději ani nikdo nenabízí. Jestliže cestou do Prahy jsem vyměkl a doplatil si jízdenku EC až do Mnichova, aby pak tři minuty před odjezdem na vedlejší koleji přistál vlak, jehož použitím bych ušetřil téměř 1000 Kč, cestou zpět nám tento přípoj vyšel bez problémů, i když jsme z Prahy díky pozdnímu přistavení soupravy z ONJ (sic!) vyjeli s dvanácti minutami zpoždění a minimálně zpočátku ani náhodou jízdní doby nekrátili.

Nákup jízdenky

Poté, co eshop Českých drah rezolutně odmítl vydat jakoukoliv jízdenku ze směru Furth im Wald, Česká Kubice nebo Domažlice s poukazem, že asi chci jet jindy (ani na třetí datum nereagoval pozitivně ;-), jsem se rozhodl vyzkoušet služby SBB. S pokladní klientského centra Zürich HB kupodivu nebyl žádný problém v otázce porozumění cíli a trase cesty a vše se dařilo výborně. Přesto v samotném závěru nastaly dva problémy. Systém za cestu z Furth im Wald Gr. do Prahy vytrvale požadoval 30 CHF (cca. 500 Kč) i s uplatněním slevy RailPlus (25%). Jedinou radou tedy je nahlásit se po přejetí hranice průvodčímu ČD, neboť i s „pokutou“ vyjde taková jízdenka výrazně levněji, ačkoliv je to již jízdenka vnitrostátní a tudíž na ni zahraniční „slevu“ RailPlus neuplatníte.

Protože jsem byl informován o poměrně vysokém obsazení vlaku přes hranici, opáčil jsem na otázku, zda si budu přát nějakou rezervaci, že zcela jistě na R 353 Karel Čapek ze Schwandorfu do Prahy, protože se „do těch tří vagonků“ den před vánoci asi stěží vejdu. Jelikož je však v Německu veden jako RE, údajně nelze rezervaci vydávat. Následně jsem byl kolegy informován, že tato chyba je „všeobecně“ známá – jelikož se zdá, že s ní nikdo nic nedělá, bude asi únosnější ji považovat za vlastnost. Pointou pak byl příjezd vlaku do Schwandorfu – lokomotiva DB řady 218 se třemi vozy, obsazenost na dálkovou cestu stěží akceptovatelná, vůz první třídy nikde. Baterie notebooku v tu chvíli už definitivně odmítla dál diskutovat o úvěru, stejně jako oba průvodčí na otázku zda tu není možné zajistit přístup k zásuvce, a tak mi společnost na cestě do Prahy již dělal jen v Plzni během přepřahu konečně zakoupený jízdní řád ČD.

Zajímavý vývoj měla i cesta zpět. Podle stránek ČD travel je pobočka na pražském hlavním nádraží, kde snad lze vydávat německé jízdenky jako např. Bayern-Böhmen Ticket platný již z Plzně, otevřena 9-17. Pokud přijdete na místo, zjistíte, že je to sice pravda, ale jen od pondělí do pátku, jinak je bez náhrady zavřeno. Příslušnou jízdenku si sice můžete zakoupit, nechat vytisknout a poslat poštou na webu DB, ale to samozřejmě vyžaduje nějaký čas (a poštovné) navíc. A český průvodčí vlak doprovází až do německé stanice Furth im Wald. A ačkoliv vám německou jízdenku taktéž vydat neumí, na kontrole vašich jízdenek trvá a snaha „nachytat“ v pohraničním úseku cestujícího bez jízdenky je z jeho chování zcela zjevná. Mít nějak uspokojivě vyřešenou jízdenku z hranice do Furth im Waldu, například lístkem z mezinárodní pokladny, je tedy naprostá nutnost. Ve stanici Furth im Wald můžete konečně Bayern-Ticket koupit. Nevýhodou je pomalost jediného automatu, relativně velký zájem ostatních cestujících a velké množství vracených bankovek, které automat stěží rozpoznává. Výhodou je přepřah lokomotivy (relativní dostatek času) a spousta dalších cestujících, kteří se s vámi rádi domluví na společném použití jedné jízdenky (platí až pro 5 osob). Pokud to nestihnete, lze ve vlacích ALEX do Mnichova koupit jízdenku i ve vlaku jen o 2€ dráž. Ve vlacích DB do Norimberku si nejsem jist. V každém případě v takovém případě neprodleně vyhledejte vlakový doprovod, neboť jízdenku musíte mít dříve, než se na ní průvodčí zeptá.

Praha-Smíchov

Když po dvanácti hodinách cesty dosáhnete cíle, těšíte se na setkání s přáteli. A protože autobus domů odjíždí odsud, co takhle si koupit jízdenku na MHD a uschovat neforemnou tašku do pozdějšího večera v úschovně?

První cesta tedy vedla do osobní pokladny. Míval jsem pražskou tramvajenku a kupony pro vnější pásma a tak jsem si vzpomínal, že koupit je u pokladny ČD není žádný problém. Také jsem tušil, že existovala jakási výhodná patnáctidenní jízdenka. Bohužel, všechno špatně. Ani 15 let od zahájení integrace pražské dopravy nejsou jednotlivé a turistické jízdenky v pokladnách ČD k dostání ani na tzv. plně integrovaných tratích (jak jsem následně ověřil i ve stanici Měchenice). Paní mne nejprve striktně varovala, že jsem na vlakovém nádraží, v kontextu bylo cítit, že na takové chytráky má tak náladu. Na námitku, že tu jízdenku přeci budu (mohu) už pěkných pár let používat i na cesty vlakem, pak už jen pokrčila rameny. Následně jsem byl odeslán „snad do podzemí“ – inu pražská integrovaná doprava je i pro železničního dopravce stále synonymem (jediného) dopravního podniku. Zde jsem z vývěsky zjistil, že nejdelší turistická jízdenka je nyní jen na pět dní a je stejně „výhodná“, jako pět jízdenek jednodenních, akorát si k ní můžu vzít jedno dítě zdarma (pokud si teda nějaké pořídím nebo vypůjčím ;-). Zajímavý byl například fakt, že dětská jízdenka pro Prahu neexistuje a je tak paradoxně o čtvrtinu levnější koupit za 75 Kč celodenní dětský lístek pro všechna pásma (dle tabulky na opačné straně vývěsky). Podobných paradoxů by se dalo jistě dohledat víc, ale čas kvapil a kdoví jak dlouho tento paskvil ještě bude platit. Mírně posmutnělý jsem se tedy rozhodl cestovat na jednotlivé jízdné, cesty MHD omezit na minimum a pro začátek do Podskalí dojít přes železniční most pěšky, nakonec po tolika hodinách ve vlaku to člověku neublíží.

Druhé extempore probíhalo vzápětí v nádražní úschovně. Úschovník s šibalským úsměvem sundal tašku z váhy a řka „15,3 kg, to bude za 40!“ ji uložil na poličku. Co na tom, že jsem mohl těch 0,3 kg klidně vzít s sebou. Ale co, taky musí mít za co jíst. Otevřeno do 0:45, poslední bus jede 0:35. Není to nádherné? Ať žijí české služby. Když jsem však v 0:25 začal na úschovnu bušit, bylo jen ticho a tma. V čase odjezdu autobusu už jsem jen zdáli vnímal věty jako „To máte štěstí, že tu ještě jsem!“ „Už je po půlnoci, tak to bude za 80!“ a výkřik „Si myslíte že jsem směnárna?!“ při platbě 200 Kč bankovkou. Odvětil jsem značně rozezlený, že pokud není směnárna, dostane tak leda 60, které mám v drobných, načež kupodivu směné našel. Vzápětí jsem proklouzl vrátnému, který právě zamykal poslední dveře nádraží, jako poslední cestující přímo do posledního autobusu, který dnes, naštěstí, jel o minutu a půl později. To by se mi ve Švýcarsku nestalo :-)

Co říci závěrem

Tímto obsáhlým příspěvkem jsem chtěl pouze shrnout řadu drobností, které cestujícímu v dálkové dopravě ztrpčují život a které mají zjevné řešení nebo přinejmenším stojí za úvahu. Na rozdíl od mnoha zahraničních turistů jsem neměl po celou dobu cesty jazykový problém a i s cestováním po železnici mám relativně bohaté zkušenosti, tím spíše mne mrzelo, že ani takto připravený klient není odbaven plynule a bez škobrtnutí a setkává se i v roce 2009 se spoustou drobných byrokratických pastí, některých snad až schválně nastražených a neřešených problémů, které zúčastněným přijdou tak zažité a běžné, že už si jich ani nevšímají a už se ani nesnaží je identifikovat a odstranit. Pokud jsem někoho vyprovokoval o tom přemýšlet, pak jsem ho nepsal zbytečně. Příjemné cesty!