..: Chaos roku 2009 v berlínské síti S-Bahn :..

S-Bahn Berlín, Friedrichstrasse – Hackescher Markt, Klasse 481, foto: SedlikBerlín — Berlínský S–Bahn a jeho četní zákazníci zažívají v těchto dnech a týdnech bez nadsázky nejsložitější období za dobu jeho dlouholeté existence, pokud nepočítáme války. Výpadky vlaků, výluky tratí, zpoždění a prodloužení jízdních dob i intervalů, cestující zalití potem, bezradní turisté… — to všechno od sklonku června s výhledem do konce léta. Na druhé straně pak fungující náhradní řešení, fungující nouzová informační služba, po analýze příčin a způsobu jejich prvotního „neřešení“ rázný zásah do vedení firmy, náročné nutné opravy vozidel i zařízení a, zdá se, zájem „to vyřešit“ napříč politickým spektrem. Chci věřit, že nejde jen o slova, ale opravdu celospolečenský zájem. Berlín má „jen“ 3.5 milionu obyvatel, spoustu dojíždějících i turistů a v neposlední řadě je S-Bahn již po stovku let příkladným dopravním systémem. Navíc skutečné příčiny a jejich odstranění, budou-li vzaty v potaz a bude-li vůle, mohou sloužit jako precedens pro obecné nahlížení na současnou komercializaci některých veřejných služeb, skrytou pod pojmem liberalizace.

Co se stalo?

S-Bahn Berlín, DB, foto: Deutsche BahnPro mnohé banalita: koncem minulého roku vykolejila souprava S-Bahn. Příčinou byl lom nápravy (nebo kola, nákolku — zde se obecné, neodborné prameny rozcházejí). A jako banální materiálová závada byla firmou S-Bahn Berlin, vlastníkem a provozovatelem, také komentována —tak moc se nestalo, jezdíme dál. Jak pravím, banalita. Materiálová vada je bezpohlavní; a kdyby něco, může za to výrobce a dodavatel — i když záruky dávno uplynuly. Tak bylo u DB a jejich dcer v minulých letech mnohokrát argumentováno — i v případě jednotek ICE. A byl klid.

Ne však u dozorového Spolkového drážního úřadu (EBA). Tam zjevně pracují ještě lidé, kteří vědí, „jak se kola točí“. Kontrola po nehodě uložila termínovaná opatření (úkoly k nápravě zjištěného stavu) a avizovala kontrolu následnou. A koncem jara, před uplynutím lhůty, prásk! Tedy pardon, praskla další náprava — a Bundesbahnamt konal povinnost. A jak praví parafrázovaná verze Erbenova Vodníka: „Vyvalily se vlny zdola, ukázala se zadel holá…“. Opatření nebylo reflektováno, uložené kontroly nebyly v požadovaném rozsahu provedeny. Výsledek: zákaz jízdy (Fahrverbot — originál zní důrazněji) pro dotčenou řadu vozidel, tedy souprav (údajně až 1/3 celkového stavu) a nutnost kontroly bezodkladně provést. A jsou země, kde rozhodnutí správního orgánu není snadné lobbisticky ovlivnit, neřku-li zvrátit. Důsledek — prvá omezení.

Prvotní reakce byly laické a ve smyslu „ten zlý, byrokratický drážní úřad“. Ale jen pár dní. Nejen lidé, ba i politici pochopili, že drážní úřad má pravdu a koná v zájmu bezpečnosti a blaha. Záhy bylo jasné, že příčinou je vědomě podceněná údržba, technická kontrola a analýza stavu, prevence. Vědomě? K tomu později.

Kontroly náprav ukázaly potřebu jejich výměny u druhé, tuším mladší skupiny souprav. Pokud dobře počítám a čtu noviny, tak jsou to zbývající 2/3 stavu. Výpadek takového počtu souprav si vynutil úplnou výluku páteřní trasy mezi stanicí ZOO a Ostbahnhof, protože ji není čím obsloužit. Děsivé? Jen v prvním přiblížení. Trasa je od samého počátku čtyřkolejná. Dvě koleje S-Bahn s boční napájecí kolejnicí, dvě koleje „Fernbahn“, tedy normální dráha, teď už i pod trolejí. A ta přebírá nyní těžiště náhradní přepravy.

Intermezzo — Exkurze do historie

Jednotky S-Bahn Berlín a ICE-T DB Fernverkehr, foto: Deutsche BahnObvyklé způsoby přepravy cestujících v městské aglomeraci přestaly záhy vyhovovat potřebám bouřlivě se rozvíjejícího industrializovaného Berlína ve druhé polovině 19. století. Dráhy byly zaústěny v zásadě paprskovitě do převážně hlavových (Kopfbahnhof) úvraťových nádraží; vnitřní přepravou byla koňka, následně tramvaj. Výchozí podmínky byly dané — vůle i pevná ruka pruské vlády a panovníka, v zásadě rovinatý terén, negativní snad jen převážně písčité podloží s vysokou hladinou spodní vody.

Přijaté řešení se osvědčuje dodnes: vzniká Städtebahn (městská dráha), která na vyvýšeném tělese převádí dvěma paralelními dvojkolejnými tratěmi mimoúrovňově železniční dopravu středem města, propojuje některá stávající a zřizuje nová nádraží, stanice. Od počátku je oddělena městská a příměstská doprava od dopravy dálkové. Nu, představme si takový čtyřkolejný, o mnoho delší Negrelliho viadukt. Systém posléze doplní okružní „Ring“ s hlavními stykovými body Nord-, Ost-, Süd- a Westkreuz, kde se S-Bahn dále větví do předměstí a satelitů. Následně vzniká U-Bahn (podzemka — Untergrundbahn, po Londýnu a Budapešti nejstarší v Evropě).

Zprvu jezdí S-Bahn v parní trakci (stroje 1 C t) s oddílovými vozy a přímým vstupem do každého kupé. Emisní zátěž (krásné čmoudíky parních mašinek) a rozvoj techniky však nedaly dlouho čekat na elektrifikaci ve formě stejnosměrných 750 V s boční napájecí kolejnicí a objevuje se název Schnellbahn. Dnes už historické názvy nikoho nezajímají — je to S-Bahn, vžitý název pro městskou a příměstskou dráhu, zpravidla elektrickou a na samostatném drážním tělese; v Berlíně s vyloučením úrovňových křížení s jinými dopravními trasami, včetně dálkových železničních. Učebnicový příklad, jehož základní principy byly položeny před více než 100 lety.

Zde se sluší připomenout, že opravdové centrální a plnohodnotné hlavní nádraží získal Berlín až v tomto století v podobě nového „Hauptbahnhof“ v místě, kde původní městskou dráhu ve směru západ–východ kříží nová tunelová trasa jih–sever.

Po válce až do devadesátých let provoz S-Bahn zajišťovala NDR v obou částech Berlína předválečnými soupravami, jen z části trochu modernizovanými. Již tento fakt byl předmětem kritiky. S obnovou vozového parku bylo započato až v polovině osmdesátých let minulého století (to je ona první třetina souprav uvedená výše). Podnik zajišťující provoz spadal organizačně pod město Berlín. Tak tomu bylo zprvu i po „Wende“, tedy pádu zdi a i po sjednocení. Politickým rozhodnutím byl podnik převeden jako dceřiná společnost pod DB. V devadesátých letech byla dokončena obnova vozového parku.

Ale také začalo znít slovo „liberalizace“ a úkol pro (dnes už ex-)šéfa DB Mehdorna: „Börsengang“ — uvedení akcií DB na burzu. Modlou se staly peníze. Kde brát?

Stav — jak to teď funguje

Příměstská souprava DB Regio, Berlín (Bombardier DABpbzfa), foto: Deutsche BahnUložené kontroly a případné opravy bylo nutno bezodkladně provést, soupravy byly stahovány z provozu.

V prvním období, zhruba od poloviny června, nastaly nepravidelnosti především v okrajových částech města a zpomalení dopravy na hlavní trase. Vlaky zde sice mají opticky stejný interval, (3, max. 5 minut na příjezdu), ale jezdí o poznání pomaleji. Hlavně, dle mého odhadu, prodlužují více než dvojnásobně pobyt ve stanici. Vedlejší důsledek: mezi stanicemi Alexanderplatz a Friedrichstrasse jsem totálně propocen…

Pondělkem 20.7. počala výluka S-Bahn mezi stanicemi ZOO a Ostbahnhof, tedy na celém úseku středem města. První vjem je nehorázný, ale uvědomme si, že tady a zejména tady lze výkony S-Bahn nahradit na paralelních kolejích vlaky DB Regio Bahn mateřské společnosti v městském tarifu. Obsluhovány nejsou stanice Tiergarten, Bellevue, Hackescher Markt a Janowitzbrücke — „Fernbahn“ tu nemá peron. Jezdí nejméně 7 vlaků za hodinu. Mezi nimi se proplétají ICE a IC; ano, včetně Berlin–Warszawa–Express, již s vícesystémovými stroji DB. Možnost předjetí / objetí mají ve stanicích: ZOO, Hauptbahnhof (zastavuje), Friedrichstrasse a Ostbahnhof (zastavuje).

Informace v tisku a rádiu jsou podle mne vzhledem k situaci perfektní; v televizi zejména na teletextu kvalitní odkaz, kde se doptat, o internetu nemluvě. Na stanicích je zavedena, dle mého názoru postačující, doplňková informační služba u vstupů na nástupiště — znalí pracovníci S-Bahn / DB, jak jsem poznal, s božskou trpělivostí. Sám jsem potřeboval poradit a některé dotazy předchůdců… no, odebral bych jim občanku, volební právo i svéprávnost. Jistě, 99 % informací německy, s angličtinou radno do Infocentra DB. Ale ty na uvedených stanicích jsou.

Vlaky DB Regio Bahn dnes (20.7.) v podvečer jezdily se zpožděním necelých 5 minut. Červené patráky z Bombardier Görlitz tu masu lidí s ohledem na situaci v pohodě pobraly. Klimatizovaná pohoda a příjemné prostředí.

Nevýhody prvního dne byly, přiznávám, dominantně subjektivní: jízdenku Kurzstrecke automat DB nenabízí, nutno dojít k automatu S- / U-Bahn. Jinak odbaví kompletně. Hlášení nádražního rozhlasu jsou perfektně srozumitelná, avšak automatické hlášení není modifikováno a uvádí standardně hlavní a vzdálené cíle. Moje chyba a vlastně zbabělost: jeden vlak jsem si nechal ujet. V tisku je ale jasně řečeno, co a kde staví. Poloprázdný motorák Arriva cestující s jízdenkou S-Bahn, resp. DB nebral.

Proč se to stalo

S-Bahn Berlín, setkání různých řad, foto: Deutsche BahnBývalé vedení DB a S-Bahn maximalizovalo zisk a hnalo se po redukci nákladů, včetně redukce preventivní a/nebo periodické údržby, a dokonce prohlídek. Zredukovali počet pracovišť, přičemž uzavřeli jedny z hlavních dílen S-Bahn; zbylá kapacita nestačí pokrýt potřeby. Omezili noční práci kontroly a údržby v zájmu úspory nočních příplatků. Snížili počet záložních souprav.

Dělali to vědomě? Ano i ne. Ano proto, že redukovali náklady snad za každou cenu a brali i vyžadovali dotace na provoz. Nevědomě proto, že neměli žádné odborné vzdělání v oboru. Právníci, MBA, ryzí „kravaťáci“… Už tam nejsou. Pád byl velmi hbitý.

Drážní úřad prosadil dodržování pravidel zajišťujících bezpečnost, lidé i politici mu dali za pravdu. Zůstává otázka: budou to v budoucnu řídit lidé, kteří vědí, „jak se kola točí“? Bude jim to umožněno? Nové vedení DB i politické spektrum to slibuje. I to, že Börsengang DB v období krize není již aktuální (a záhy v SRN budou volby).

Komentář a zpověď autora

Prvotní myšlenka průšvihu na berlínské S-Bahn je podělit se o vjemy o něčem, co zažívám. Sdělit, co se stalo, proč se to stalo a že je to zvládáno.

K S-Bahn v Berlíně mám zvláštní, převážně pozitivní vztah. Poprvé jsem ji viděl v roce 1967 jako desetiletý kluk. A fascinovala mne víc, než U-Bahn — a přitom poprvé v životě jsem jel právě tou berlínskou podzemkou. Od té doby považuji za nefér, když vláčku kříží trasu jakákoliv jiná doprava úrovňově. A taky jsem se ptával, proč jsou do Poříčan jen tři koleje a ne čtyři. Později jsem si uvědomil, že S-Bahn vznikla v době, kdy jen hlavní K.u.K. tratě měly únosnost 15 tun na nápravu, v Prusku bylo 17 tun běžných a přecházelo se na hlavních na 20 tun.

S-Bahn jsem viděl v době, kdy Praze dominovaly Křižíkovy tramvaje a vedly se moudré diskuse o tramvaji podpovrchové. Nejmodernější drážní vozidlo byl žabotlam, a ten neznamenal jen pokrok, ale přímo skok vpřed. Obdobné pocity, rovněž ve věku 10 let, zažil můj synek vloni, když poprvé S-Bahn v Berlíně viděl. A jeden sychravý podzimní den jsme prostě jezdili S- i U-Bahnem jen tak sem a tam. Vyhlídková okružní jízda.

Výhodou pro S-Bahn je, že Berlín je víceméně v rovině. Vnucené přebírání výkonů S-Bahn vlaky DB Regio Bahn ve mně ale zase vzbuzuje myšlenky na nevyužití vyšší přepravní kapacity vlaků v městské a příměstské dopravě velkých aglomerací oproti klasické městské dopravě. Nové, moderní klimatizované patráky, řídící vůz a stroj (s výkonem do 4 MW), Vmax nezřídka až 160 km/h, důsledné oddělení příměstské a dálkové dopravy… A myslím přitom na Kolín, Beroun, Benešov, Kladno a až třeba Ústí. Konec.

Příloha: Punkt3, 17.7. 2009, časopis S-Bahn Berlin, který obsahuje instrukce náhradní dopravy.

Zdroje: berlínský denní tisk, časopis Punkt3, rozhlas a TV, vlastní pozorování, neb v Berlíně pracuji


stoupa Poslat mail autorovi | 22.7.2009 (7:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu Německo


  1 2 3 4      Zpráv na stránku:   
registrovaný uživatel Foxx  mail  
23.07.2009 (13:44)  
land: nechci tady na železničním serveru rozebírat letadla, ale myslím že o létání, konstrukci, materiálech, systémech a technologiích něco vím. Něco si i pamatuju z matematiky a nějak si nedokážu představit vzorec podle kterého bych došel k těm 75 letům. Bohužel.

V ostatních odstavcích máte pravdu. Pokud máte přehled o dění v některých leteckých společnostech tak to odráží realitu i když osobně bych zvolil stručnější formu.
registrovaný uživatel land 
23.07.2009 (13:43)  
Foxx: Je tu ještě třetí možnost. Je to názor daný vysokoškolským technickým vzděláním v oboru a několikaletou praxí rovněž v oboru.

Nějaký názor na další odstavce?

Nebo nedej Bože nějaké zdůvodnění či argumenty Vašeho jednořádkového názoru?
registrovaný uživatel Foxx  mail  
23.07.2009 (13:30)  
land: Váš předposlední odstavec je nesmysl, nebo jen velmi velmi a ještě jednou velmi zjednodušný náhled.
registrovaný uživatel rpet  mail  
23.07.2009 (2:55)  
to Stoupa: PROC VAM NEMUZU DAT NEJAKE "THANKS", CI TAK NECO??? VYNIKAJICI KOMENTAR. GRATULACE.
registrovaný uživatel rpet  mail  
23.07.2009 (2:54)  
to ALL: nevim, jestli jste si toho vsimli, ale kolega stoupa nam nabidl KOMENTAR - a komentovane zpravodajstvi MA BYT SUBJEKTIVNI - tolik CJ a cosi o slohovych pracech... jsem rpo, aby jste zanechali trapneho kritizovani a sesmolili neco tak ctiveho a velice vkusneho. a ze politika nepatri na stranky ZP?? fakt?? no, tak az tu bude zase neco o odborech, tak bude zahodno vam to pripomenout - neb neznam zpolitizovanejsi "subkjekt", nez zrovna OSZ...
23.07.2009 (0:58)  
M. Zikmund: Na pozicích typu DÚ budou snad vždycky odborníci, i když asi ne z provozu, ale příslušní ing. Je to taky o odvahu: Dokážete si představit, že by v Praze někdo nařídil odstavit třeba všechny 8171M?
22.07.2009 (23:23)  
land : pod to, co jste se napsal se mohu "jen spolupodepsat".

Mohu jen připomenout, že je to letos 30 let, co došlo v dubnu nebo březnu k lomu nápravy na jedné lok ES 499.1.
Protože se to stalo při rychlosti cca 40 km/h, obešla se mimořádná událost bez následků.
Po zjištění příčiny vykolejení bylo okamžitě odstaveno z provozu i zbylých 18 lokomotiv a veškerá rychlíková vozba se téměř půl roku vozila na přepřah do Kutné Hory.
Tehdejší "soudruzi" na Federálním ministerstvu dopravy, kteří byli v odpovědných funkcích, do nichž se postupem let propracovali z funkcí strojvedoucích nebo techniků v depech přes někdejší Provozní oddíly a Správy dráhy, měli na zřeteli především bezpečnost a nikdo by se nepodepsal pod rozhodnutí "jezdit" dál..., jen na základě toho, že by se provedla defektoskopie náprav a když by se nic nezjistilo, tak by jezdilo dál.
Muselo se vyrobit 76 nových náprav (+ další do zálohy), které se postupně do lokomotiv dosadily. Trvalo to téměř 3/4 roku než se v plném rozsahu obnovila vozba na ramení Praha – Bratislava "modrými".
Pochybuji o tom, že podobně by se rozhodovalo i dnes.
registrovaný uživatel land 
22.07.2009 (22:01)  
Toto je bolestné téma a jeho gro je nabíledni. Diskutující trochu chodí kolem horké kaše, takže to řeknu přímo: problém není přímo v tom, že by kravaťáci MBA aspol. problematiku neznali (oni ji skutečně neznají, mluvím za letectví), ale v tom, že je právní pořádek nečiní řádně odpovědnými za jejich rozhodnutí. Kdyby skutečně byli. museli by se před rozhodování s problematikou seznámit a dát si sakra pozor, a tím pádem rekurentně by tam nemohli sedět ignoranti a nedouci. Ne tak dnes.

Abychom se nemotali v kruhu: řádně odpovědný je někdo tehdy, když něco zvorá a dostane následně přes prsty, a nikoliv někdo jiný, kdo nedostal prostor (FINANČNÍ např., nebo obavou ze ztráty zaměstnání)... Znám takových lidí dost. Někdo tu enormně chytře podotýká, že je to jejich chyba. TAK ABY BYLO JASNO: lidé jsou chybující a omylní, a budou mít své chyby VŽDY. Už jsem to tu mockrát psal (tehdy o pilotech, strojvedoucích apod.), leč ano přátelé, platí to o všech lidech, i o údržbě techniky...

Právní názor dosud staví na tom, že vše a všichni mají být dokonalí a bezchybní... Je to totožně imbecilní a stupidní a nebezpečné, jako počítat s tím u strojvedoucích nebo u pilotů. Prostě to není pravda.

A v tom je ten rozdíl mezi dosavadní právně-soudní mocí a jejím uplatňováním a zdravým rozumem a sebepoznáním své nedokonalosti. Mimochodem tvrdošíjné uplatňování výše popsaného právně-soudního postoje bude mít za následek ještě hojné hromady mrtvol, o to se netřeba bát v mnoha oborech, nejen v dopravě. Už proto, že i v této diskusi se zastánci slepé dokonalosti vyskytují hojně a sveřepě.. Jen tak dál, přeju Vám, aby zrovna Vás dostihly následky této tuposti v míře ještě únosné, řešitelné, opravitelné.

Ale faktem je to, že určité lidi probírá ze snů většinou jen pořádný masakr. A ti pak nejvíce křičí, jaktože... Odpověď je jednoduchá - protože.

Protože lidem znalým do toho kecají amatéři sledující jediný parametr - peníze.

Protože o osudech těchto amatérů a jejich pohnutcích a úkonech rozhoduje jediné - peníze.

Protože o osudech firem rozhodují také chybující lidé z nevědomosti coby zákazníci, pokud sledují POUZE stejně zrádné vodítko, jako MBA kravaťáci, a tím jsou - peníze.

Protože poslední slovo má dnes ne ten s pravdou, ale ten, jenž drží v rukou - peníze.

Tak to dnes je, takový systém zřejmě chceme a tak tento produkuje své přednosti a vybírá si taktéž daň svých nevýhod. Pokud V SRN toto nazřeli a snaží se chybu systému odstranit, mají u mě plus, neboť to je úkaz celospolečenské inteligence, jev vzácný, zřídkavý, ale tolik žádoucí. Nelze však s jásotem očekávat cosi podobného v brzku u nás, inteligence a její aktivní užití totiž není přívalový déšť nebo orkán, samo to nepřijde.

Ale nemyslím si zase, že jsme celkově tak tupí, že by to muselo stát extra moc mrtvol.. I když někdy.....

Proč mluvím tak nekompromisně.. v letectví a pro srovnání u železnice se používají porovnatelné technické prostředky. Tedy srovnání tkví v tom, že kritické součásti konstrukcí u železničních vozidel (zde na ŽP byste asi řekli kolejových) oplývají konstrukční bezpečností řádově 20 (poměr skutečné pevnosti a provozního zatížení) a u letadel 2 a méně. Průšvih je prostě ŘÁDOVĚ blíž. A když se na dráze stane velký malér, neznamená to pro všechny ve vlaku automaticky ortel smrti. V letadle je to obráceně - přežití je zhusta vnímáno jako zázrak bez ohledu na konkrétní terminologii víry podle vkusu každého soudruha.

Souboj komerce a techniky je v letectví vyhrocen a vyostřen do krajnosti. Na samou mez možností techniky a únosnosti rizika. Asi nevíte, že letadla nejsou konstruována jako úplně bezpečná, ale tak, aby riziko úmrtí bylo pravděpodobné 1x za 75 let, za průměrnou délku života. Nežertuji. Jen Vám jaksi nikdo z těch kravaťáků MBA a spol. už neumí vyjádřit, KDY bude těch Vašich 75. A jestli TEĎ v SRN na dráze (omluvte mé nepřesnosti dané jiným oborem) přišli s tímhle prozřením, že takto tedy jaksi ne, je to spíš (pro mě) nádech geniality...

Držím jim palce. Ale nebudou to mít jednoduché. Ještě stále ne všichni pochopili, že z některých omylů a přehmatů daných neznalostí je nezachrání ani to, že ve svém životě do poslední chvíle drželi a šetřili - peníze.
22.07.2009 (21:51)  
Dík za pěkný článek, ale měl bych pár oprav:
1. nepíše se Städtebahn, ale Stadtbahn
2. ve stanici ZOO samozřejmě dálkové vlaky staví

Jinak co se týče příčin snížení opravárenských kapacit, za tím nemusí být nutně tranformace DB, ale radikální obnova vozového parku v uplynulých letech, který dosud tolik oprav nepotřeboval.
22.07.2009 (17:13)  
Podnikání je podle ustanovení § 2 zákona č. 513/1991 Sb., (obchodní zákoník) v platném znění soustavná činnost prováděna samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Smyslem „periodických" (plánovaných) oprav kolejových vozidel je předcházet závadám na vozidlech. Kontroluje se opotřebení součástí. Lhůty mezi periodickými opravami jsou dány především kilometrickými proběhy a nejsou dogma, takže pokud je patrné, že s ohledem na skutečné opotřebení lze kilometrické proběhy prodloužit – tím snížit počet plánovaných oprav a tedy i náklady, není důvod to neudělat. Důvodem k prodloužení kilometrických proběhů může být i používání materiálu s menším opotřebením.
Jenže když se začnou proběhy prodlužovat na základě administrativního rozhodnutí (oněch právnických MBA kravaťáků), protože se musí snižovat náklady, aniž by to bylo podloženo nějakou technickou analýzou, pak je to špatně.
Technik / řemeslník (v depu) nese v konečném důsledku odpovědnost, na rozdíl„ od kravaťáka" fungujícího jako podpisový stroj někde v budově vzdáleného ředitelství. Tam jde na „kraváťácký" kobereček i přednosta depa když se něco ošklivého přihodí.

Při periodických prohlídkách se například měří „projetí" jízdní plochy dvojkolí, tzv. ostrost kol. Při prodloužení lhůt se může stát, že se kola projedou dříve, než se to při následující prohlídce zjistí. Kdo ponese odpovědnost za případnou nehodu.

Bývalý šéf DB Mehdorn přišel do čela DB s funkce šéfa fabriky vyrábějící tiskárenské stroje v Heidelbergu. Jaká byla je „odbornost" z hlediska drážní techniky ? Na DB se díval především očima zákazníka a tím, co se zákazníkovi nelíbí - to bylo pro DB přínosné, ale současně z pohledu člověka neznajícího technické zákulisí fungování firmy s vlivem na bezpečnost provozu. Jenže svými (ne)kompetentními manažerskými rozhodnutími to fungování technického zázemí výrazně ovlivňoval, aniž si to uvědomoval. Odpovědnost však nenese. Ta je na jiných.

Ředitel nemocnice, byť s medicínským vzděláním a případně atestací v oboru, nebude kafrat jinému lékaři do toho, jak má provádět operaci nebo používat léky, nedovolí si to ani ekonom nemocnice. Stejně tak nebude lékař radit právníkovi, jak má nemocnici obhajovat a nemocniční právník nebude radit nemocničnímu elektrikáři, jak má zapojit vodiče v zásuvce.
Ale na železnici bude lidem odpovědným za bezpečnost provozu nebo bezzávadový stav vozidel kafrat „do řemesla" jakýkoli nadřízený (kravaťák MBA), jen proto, že je nadřízený a umanul si, že bude krátit přidělené peníze, protože se tím ušetří, aniž by se zajímal o dopady svého rozhodnutí.

Tento stav bude trvat tak dlouho, dokud nedojde „na základě tzv. politického rozhodnutí" (to není rozhodnutí politiků) k tomu, že za nehodovou událost vzniklou „v důsledku šetření" bude před příslušný soud postaven „nejvyšší představitel firmy" alias „podpisový stroj" (kravaťák MBA) a to na základě výpovědi svědků (plejády podřízených), že v případě nekrácení přidělených prostředků na údržbu by k nehodové události nedošlo – například by byla provedena defektoskopie náprav.
Teprve několikaletý pobyt v zamřížovaném sanatoriu může otevřít ostatním oči.

Klasický příklad z fungování Českých drah – v rámci ostrahy odstavených vozidel a předcházení jejich poškozování dostalo DKV Praha příkaz (z nábřeží) zajistit ostrahu odstavených souprav na smíchovském nádraží.
DKV Praha tedy najalo ochrannou službu, kterou také musí zaplatit. Samozřejmě, že příkaz k zajištění ostrahy nebyl provázen „bianko" šekem z nábřeží, kterým by „Nábřeží" zaplatilo nařízenou ochrannou činnost.

Kolik se agentuře za střežení platí nevím, ale za dvoučlennou hlídku se pod 500 Kč/hod určitě nepůjde. Při deseti hodinách denně je to 5 000 Kč/den, za rok přes 1 800 000 Kč. I kdyby to byla polovička, tak tyhle peníze se berou z provozních prostředků, tedy i toho, co se má dát na údržbu. Takže je hezké, že se „ochrání" vozy jiných DKV před poškozením, ale na údržbu vlastních vozidel nebude.
Cestující z poruchou zpožděného žabotlamu (vzniklou nedostatkem peněz na údržbu – nebylo na nový stykač) může hřát v Benešově u Prahy dobrý pocit, že peníze byly účelně využity na ochranu vozů na Smíchově.

Nabízí se kacířská otázka – proč ochranu neplatí přímo nábřeží nebo ten, kdo má objekt nádraží na starostí, tedy Reginální správa majetku Praha, proč to má platit depo.

stoupa : v zásadě to definujete dobře. EBA i český DÚ (ale i Státní plavební správa, Úřad civilního letectví) jsou orgány státní správy, které nemají jako základní předmět činnosti provádění kontrol, ale kontrolují, jak jsou dodržována jejich rozhodnutí, doporučení, jak provozovatelé dodržují stanovené předpisy.
  1 2 3 4      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko