..: Cestování po Evropě pro pokročilé II. - Londýn :..

Souprava vlaku ICE3 čeká na svůj odjezd napříč Německem. Do většiny sousedních zemí z Německa tyto moderní vlaky také zajíždějí, do ČR (zatím) ne, foto: Byll Dostat se vlakem někam opravdu daleko byl vždycky můj sen. Když jsem poprvé zaslechl, že se dá dojet do Londýna jen s několika málo přestupy, přišlo mi to stejně pořád nereálné. Radši jsem jezdil měsíc po Rakousku nebo přes Německo regionálními vlaky. Při první výletu do Londýna vyhrálo letadlo. Pak jsem ale před několika lety objevil stránky pana Válka vlakem.net, kde bylo spojení do Londýna opravdu rozepsáno a hlavně za cenu, která mne zaujala. Pak už bylo potřeba jen odstranit všechny výmluvy typu: nemám tam kde bydlet (pozval mne kamarád, který se tam odstěhoval), nikdo se mnou nebude chtít jet (táta se nabídl, že se přidá a podívá se, kde ještě nikdy nebyl) a ty výhodné jízdenky budou určitě pořád vyprodány (v lednu na březen nebyly). A tak v cestě už nic nebránilo a stačilo sbalit batoh a vyrazit.

No samozřejmě, tak jednoduché to ještě nebylo. Žádný šotouš nikdy nenasedne do vlaku někam, kde to nezná bez řádné přípravy. Natož při cestě přes půl Evropy. Takže pár dní před odjezdem mne ještě čekalo po večerech spousta hledání, zjišťování a koumání. Hlavně typu, co přesně uděláme, když vlak… Nakonec se stejně ukázalo, že nejlepší je umět improvizovat a brát věci s nadhledem, protože vždycky něco vyjde jinak, než člověk plánuje. Ale o tom až dále.

Vstávám už v 5.30 h, což je pro mne celkem peklo. Ale významnému zážitku je potřeba občas i něco obětovat. Protože se mi v autě špatně dobíjí baterka a včera zase nešlo nastartovat, nechal jsem ho přes noc stát asi 500 m od bytu v kopci. Tak to mám i s ranní rozcvičkou potemnělým a ještě ospalým městem. Auto naštěstí bez problémů startuje, takže dle dohody v 6.00 mohu vyzvednout tátu u něj před domem. Je středa 20. března 2013 a nás čeká jízda po dálnici „přes kopec“ 70 km do Drážďan, odkud začínáme naší dlouhou vlakocestu. Parkujeme v sídlišti kousek od nádraží a musíme doufat, že za 5 dní tu auto bude čekat, a že nastartuje (jinak nevím, co v neděli v 8 večer budeme dělat).

Protože máme asi 45 minut rezervu, tak zevlujeme po nádraží a prohlížíme vlaky a jejich směřování. V 7.30 přistavují dle plánu naší zdvojenou soupravu ICE do Frankfurtu. Až na to, že soupravy jsou řazené obráceně, takže můj plán s místenkami úplně na konci vlaku s možností koukat na trať (kabina strojvedoucího vlaků ICE je oddělena od prostoru cestujících pouze sklem) nevyšel. Celou cestu tak sedíme s vyhlídkou na druhou zapřaženou soupravu. Naštěstí jde dobře koukat z okna na straně. Přesně dle jízdního řádu se v 7.53 dává celá souprava do pohybu. Cesta ubíhá klidně, jen nás překvapuje spousta sněhu všude okolo, přece jen, jedeme na jarní výlet, ne zimní. Dáváme si první slavnostní plechovku piva, co máme na cestu. Po průjezdu Lipska (resp. příjezdu a zase odjezdu stejným směrem – Lipsko je největší hlavové nádraží v Německu) se začíná dostavovat únava, krajina je již celkem jednotvárná a tak s tátou chvílemi dřímeme. Rychlodráha zde ještě není vybudovaná, vlak jede maximálně 160 km/h, takže ani zážitek z rychlé jízdy se (zatím) nekoná.

Souprava francouzského vlaku TGV Duplex připravena k odjezdu z Frankfurtu směr Azurové pobřeží. Cena odkudkoli z Německa začíná na 39 €, foto: Byll Ve Frankfurtu jsme načas ve 12.37 a máme tu 2 hodiny čas, které využíváme k procházce do centra. Neodradí nás ani deštivé počasí. Zajímavá je finanční čtvrť se spoustou mrakodrapů plných bank a jiných institucí. Před odjezdem z Frankfurtu ještě obhlížíme na nádraží vlaky jinými směry. Nejzajímavější je TGV, které odjíždí každý den ve 14 hodin směr Azurové pobřeží. Po necelých 8 hodinách cesty vás totiž vlak doveze až do Marseille.

 Po odjezdu TGV směr jih nasedáme na soupravu vlaku ICE3 a vyrážíme směr severozápad do Bruselu. Radost z toho, že tentokrát místenky vyšly a sedíme hned za prosklenou kabinou řidiče, vydržela cca 5 vteřin. Jak se vlak začal rozjíždět, strojvedoucí zmáčkl nějaké tlačítko a celé sklo se zbělelo. Sakra, kdo mu tam zabudoval takovou debilní funkci? Nevadí, trochu přes to vidět stejně je a navíc v této části cesty jede vlak po nové rychlodráze do Kolína nad Rýnem, takže kromě cesty před sebou a krajiny vedle odbíhám ještě sledovat displej s rychlostí vlaku. Po zastávce na frankfurtském letišti a vjíždíme na novou trať určenou jen pro rychlovlaky. Hned evidentně zrychlujeme a za chvíli displej ukazuje 250 km/h. To je sice hodně, ale věřím tomu, že na této trati umí vlak ještě víc. A také ano. Ještě zrychluje a nejvyšší číslo na displeji je 283 km/h. Kéž by takhle vlaky jezdily i u nás. Za Kolínem vlak jede opět po normální trati, rychlodráha se tu teprve staví. Ani si nevšimneme, kdy jsme přejeli hranice a už přijíždíme do Bruselu, opět přesně načas v 17.35.

Máme tu zase 2 hodiny na přestup, ale do města tentokrát nejdeme. Zaprvé je to celkem daleko (jako „hlavní“ přestupní nádraží je v Bruselu nádraží jih, nikoliv Central, které je malé v podzemí a většina mezinárodních vlaků jím pouze projíždí). Zadruhé tu budeme mít v sobotu celé odpoledne a večer na prohlídku města. Posledním důvodem, proč se radši nikam nevzdalujeme, je celní, pasová a bezpečnostní kontrola, která nás před nástupem do vlaku „na ostrov“ čeká. Británie totiž není v Schengenu, a tak je třeba vše vyřešit před odjezdem z Bruselu, aby pak cesta mohla být bez přerušení.

Vlaky směr Británie odjíždějí z oddělené části nádraží, do které se nedostanete jinak než přes speciální příchod, kde vás důkladně prolustrují. Máme z toho všeho trochu obavy a tak s velkým předstihem jdeme na to. Nejdříve přepážka kontroly jízdenek, kde naše e-shopové jízdenky ze serveru německých drah vymění za oficiální jízdenky a místenky pro vlaky Eurostar do Londýna. Pak belgická pasová kontrola. Zde celník řeší malý problém s mou novou malou občankou, kterou asi nikdy neviděl. Dokonce se ptá kolegy, zda to zná a pak kamsi telefonuje. No ale po dvou minutách mi ji s úsměvem vrací a můžeme k dalšímu okénku a za ním je britský imigrační úředník. Ten zkontroluje naše lístky, občanky a hned nás posílá dále. Nakonec ještě musíme projít bezpečnostními rámy. Až na to, že tátovi pípají cvočky na pohorkách a tak se chvíli zdržíme, než ho objede borec ručně, je to pohoda. I skenování zavazadel se mi zdálo dělané tak nějak, aby se neřeklo. Doby, kdy dostat se do Británie byl pro Čechy problém, jsou asi naštěstí nenávratně pryč. Nakonec jsme se báli zbytečně a vše proběhlo velmi poklidně. Protože do vlaku pouští až cca 20 minut před odjezdem, je dole vybudována obrovská čekárna, kde se lidi postupně shromažďují, načež se pak otevře brána a jezdícími schody se vyjíždí na perón, kde stojí souprava vlaku Eurostar do Londýna složená z celkem 20 vagonů (pdf). Máme místenky do 18. vagonu, takže se mimo hlavní dav lidí celkem úspěšně probíjeme k našim nástupním dveřím a pohodlně se usazujeme. Na první pohled je vidět, že vlaky Eurostar z doby otevření tunelu (1994) toho mají již dost za sebou. Jsou sice čisté a pohodlné, ale vše je celkem opotřebované. Prý se již vyrábějí nové, takže uvidíme za pár let, jaká bude kvalita přepravy. Opět na minutu (spíš na vteřinu) se v 19.52 odpichujeme od perónu a míříme do jediné mezizastávky ve Francii a poté tunelem do Británie.

Zapíjíme tento zážitek další plechovkou piva a tak se nedovíme, jaká je nabídka jednoho ze dvou jídelních vozů v soupravě. Cesta trvá pouhé 2 hodiny a díky časovému posunu vlastně přijedeme do Londýna "za hodinu". Zajímavé je vlakové hlášení, které probíhá hned ve 4 jazycích (vlámsky, valonsky, francouzsky a anglicky – první vždy podle toho, ve kterém státě zrovna jsme). V Lille na nástupišti vidím po dlouhé době několik vojáků s automatickými puškami, kteří dohlíží na to, aby nikdo bez jízdenky a hlavně správných dokladů nenastoupil do vlaku nebo nenaskočil na vlak (což se prý dříve často stávalo). Cesta tunelem není kupodivu ničím zajímavá, a tak jsem rád, že po 20 minutách vyjíždíme na druhé straně a to nás již vítá Británie a hlavně Londýn, kde zastavujeme ve 21.03 místního času. Po nezbytné další celní kontrole (imigration – 20 minut čekání ve frontě a 5 vteřin pohled úředníka na občanku) vcházíme do haly, kde nás čeká hostitel a kamarád Honza. Vyřídíme si Oyster kartu na MHD a náš skoro třídenní pobyt může začít. Máme za sebou stovky kilometrů a 14 hodin cesty z Drážďan.

Sobota 23. března

Londýnské nádraží St. Pancreas, odkud odjíždějí vlaky Eurostar, foto: Byll Čtvrtek, pátek i sobota dopoledne v Londýně utekl jako voda a kromě prohlídky centra, kde jsem tátovi dělal (jakožto Londýna již znalý) průvodce, jsme stihli i návštěvu brazilské restaurace (Honzova žena je původem z Brazílie) a čtyři muzea. Svezli jsme se všemožnými typy klasických červených busů i různými linkami metra. Užili jsme si kalamitu, kdy vše jezdilo s velkým zpožděním, protože napadly v Londýně nevídané 3 centimetry sněhu. Na venkově byla prý nejhorší zimní situace za posledních 50 let. No prostě krásný jarní výlet (v jarních bundách). Nakonec nám ale nezbylo, než dorazit opět na mezinárodní nádraží St. Pancreas, poděkovat Honzovi za ubytování v obýváku jejich malého 2+1 a rozloučit se. Na nástupišti již čekal náš vlak zpět do Bruselu s odjezdem 12.58. Cesta proběhla stejně jako směrem tam, jen imigrační do Belgie se z pochopitelných důvodů nekonalo. Takže jen kontrola OP a poté bezpečnostní rámy. Díky časovému posunu tentokrát uplynou za dvě hodiny jízdy hodiny tři, takže přijíždíme krátce po 16. hodině.

V Bruselu máme zaplacené ubytování v jednom z levných hotelů u nádraží, abychom neměli cestu tak náročnou a měli také víc času na město. Protože jsem čekal město plné úředníků a administrativních budov, tak jsem byl historickým centrem města mile překvapen. V Delvitě jsme koupili něco k večeři, několik plechovek místních piv a další sváču na zítřejší celodenní cestu domů.

Neděle 24. března

V 5.50 vstáváme, vracíme klíče od pokoje a svižným krokem míříme opět na bruselské jižní nádraží, odkud přesně v 6.25 odjíždí téměř prázdná souprava vlaku ICE3 (s názvem ICE International) do Frankfurtu. Nás však čeká cesta jen do Kolína nad Rýnem, protože mám na dnešek pro nás připraven ještě jeden zážitek a splnění dalšího mého snu. Po zastavení na nádraží Brusel sever vlak uhání nedělní ospalou Belgickou krajinou. Dojdu omrknout jídelňák a beru ranní dávku dobré kávy (2,80 €). To již zastavujeme v Lutychu. Když po cca 10 minutách stále neodjíždíme, začínám tušit, že mé chválení přesných západoevropských bezchybných vlaků dostane trochu na zadek. Po 15 minutách pobytu se ozve rozhlas (vlámsky, valonsky, německy, anglicky). Z mluvy mladé paní průvodčí jde poznat, že má problémy ve všech jazycích sdělit, co přesně se děje. Celkem mne překvapí, když německy řekne, že je potřeba vyřešit něco na vlaku a anglicky „we have big trouble with the engine“ – máme velký problém na lokomotivě. Začínám se obávat, že hned tak nepojedeme a i když s touto možností můj plán cesty počítá, trčet v neděli v 7 ráno někde v Lutychu se nám nechce.

Belgický pravlak jako mezinárodní rychlík z Lutychu do Cách, foto: Byll Vše se vyřeší za další 2 minuty. Když se totiž po valonském a vlámském hlášení (kterému nerozumíme) začínají naši spolucestující zvedat, je jasné, že jde do tuhého. Taky jo, vlak je rozbitý, dál se nejede. Prý se moc omlouvají a máme zkusit 4. nástupiště, odkud za 2 minuty jede belgický rychlík naším směrem. Následuje tedy poklus, ať nám to neujede. Na 4. nástupišti však stojí jeden omšelý vysloužilý vagónek, který jakoby z oka vypadl našemu typu vlaků řady 830 někdy z 50. let. Tohle že je mezinárodní rychlík do Cách? Na peróně proběhne krátká diskuze s mladým chápavým průvodčím, který je nejdřív trochu vyděšen, kde se minutu před odjezdem vzalo u jeho vlaku cca 50 zmatených cestujících s velkými zavazadly mluvících hned několika jazyky, ale na mou přímou otázku v angličtině: „Můžeme tímto vlakem jet do Cách, naše ICE dál nepojede,“ odpovídá kladně a tak se všichni hrneme do vlaku. S pětiminutovým zpožděním v 7.40 vyrážíme. To jsme ale již měli být původně mnohem dál.

Za neustálého probírání předpotopního vzhledu vlaku a zkoumání možných alternativ cesty přejedeme hranici a v půl deváté zastavujeme v Cáchách. Většina cestujících míří do infocentra, aby si vyjednali možnost přestupu na soukromý vlak Thalys jedoucí z Paříže kamsi směr Düsseldorf, my však nasedáme do německého spěšňáku, který nás zaveze do Kolína. Budeme tam jen o hodinu později, než byl původní plán, což je v normě.

Ještě si říkám, že takovéto malé zpestření vlastně neškodilo, protože ten belgický pravlak byl opravdu mimořádný zážitek. V Kolíně zastavujeme hned vedle ICE směr Berlín, kterým jsme původně chtěli jet (jen tím o hodinu dříve), takže rychle přeskakujeme a za minutu se vlak rozjíždí. Čeká nás 30 minut jízdy a poté delší zastávka ve městě Wuppertal. Hodinové zpoždění náš původně 4hodinový pobyt zkracuje na 3 hodiny, ale jak se posléze ukazuje, je to stejně víc než dost. Ve Wuppertalu je velká železniční rarita, jediná visutá dráha na světě fungující jako páteřní MHD. Je stará přes 100 let a nikde jinde to v takovémto rozsahu nefunguje. Kupujeme si základní 90minutovou jízdenku a postupně projíždíme celou 12 km dlouhou trať s asi 20 zastávkami. Několikrát vysedáme a fotíme. Soupravy i v neděli jezdí asi po 6 minutách. Celá dráha je opravdu nádherná, jezdí se po kolejnicích cca 8 metrů nad zemí, na kterých jsou vlaky prostě zavěšeny. To má za následek, že v zatáčkách se to pěkně houpe, stanice jsou v "prvním patře" a je z toho velmi zajímavý a neobvyklý výhled. V jedné části města to vede přímo nad ulicí, dole jezdí auta, dokonce trolejbusy, prostě nádhera. Potkáváme i historickou soupravu, která jezdí jen někdy na speciální objednávku. Děláme mraky fotek a jsme z toho velmi nadšeni.

Nádražní budova v Cáchách, foto: Byll Okolí visuté dráhy v průmyslové části města, foto: Byll Interiér vozu visuté dráhy, foto: Byll Detailní pohled na výhybku v konečné stanici, foto: Byll Jeden z vozů visuté dráhy odjíždí ze stanice Hauptbahnhof, foto: Byll

Ve 13.16 se s Wuppertalem a jeho dráhou loučíme a čeká nás poslední fáze cesty, s několika přestupy dojet do Drážďan a odtud autem domů. Aby nám německé dráhy ještě jednou ukázaly, že ne vždy jezdí bezchybně a načas, nabere cestou do Hannoveru naše ICE 20 minut zpoždění, a i když se snažíme displej s rychlostí vlaku všemi silami uhranout, přes 185 km/h tentokrát nepřeleze a v Hannoveru nám ujíždí přípojné IC do Magdeburku a tím i do Drážďan. Čekáme tedy na další vlak o hodinu později. S jedním přestupem a asi půlhodinovým pobytem v Lipsku jsme těsně po 21. hodině ve vlakovém cíli cesty, v Drážďanech. Teoreticky jsme sice měli dojet v 19.30, ale pořád je to v mezích. Navíc auto nikdo neukradl a naštěstí startuje na první dobrou, takže do Ústí n. L. přijíždíme něco po desáté večerní. Jen vyložím tátu u něj před domem, ještě se domluvíme na pivo v týdnu, kdy uděláme vyúčtování a probrání fotek, a již mířím domů do postele.

Bylo to neuvěřitelných 5 dní a jako vlakofil jsem si to užil na 110 %. Musím začít plánovat ten výlet do Marseille.

110 let stará, ale dosud plně funkční trať Wuppertalské visuté dráhy, foto: Byll Dole auta a trolejbusy, nad tím „tramvaje“. Možné jedině ve Wuppertalu, foto: Byll Část trati vede přímo městskými ulicemi, foto: Byll Jedna ze souprav Wuppertalské visuté dráhy čeká ve stanici, foto: Byll Řídící vůz vlaku IC Německých drah (lokomotiva je na konci vlaku) před odjezdem směr Drážďany, foto: Byll 

Podrobnosti k jízdenkám

Kupovány cca 2 měsíce dopředu na webu německých drah. Využita akce London spezial, tedy jízdenky za 59 € odkudkoli z Německa do Londýna. Za noční stopover v Bruselu ani zastavení ve Wuppertalu se nic nepřiplácí, lze to takto koupit. Místenky na Eurostar jsou v ceně, cestou tam pro jistotu koupeny místenky i na ICE. Cena za zpáteční cestu pro jednoho tedy 2 x 59 € + 4 € za místenky = 122 € = cca 3150 Kč.

Autorský text.


Byll | 18.8.2013 (8:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu Evropa Spojené království


  1 2 3 4 5      Zpráv na stránku:   
registrovaný uživatel Zlámalík  mail  
02.10.2013 (21:37)  
Sice pozdě, ale přidám jeden postřeh ohledně cestujících: pátek odpoledne Eurostar Londýn - Brusel, náplň z 80% hlučná mládež na školní výlet (cca střední škola), bordel, plno kufrů, zpěv, pití z plechovky. Businessman asi jeden, zbytek mix, vlak slušně obsazený.
Sobota Thalys Brusel-Köln: francouzská mládež z Paříže na výlet, dále hromada jiné mládeže na víkend domů, narváno do posledního místečka.
Sobota ICE Köln - Mnichov: převážně němečtí důchodci, na část cesty pak banda fotbalových fanoušků s pivem, vínem, stojící a zpívající v celém voze a prd vám pomůže, že máte tichý oddíl (navíc když ICE3 je durch otevřené, tedy nemá představky). To byla opravdu vizitka, na tu nezapomenu.
Sobota odpoledne Railjet Mnichov - Vídeň: průvodčí byl slušný a ani jinak ve voze nikdo nehlučel. Alespoň z těch dvou, co tam byli. V Salzburku přistoupil nával - už byli čtyři. :-)

Taky jsem si myslel, že prémiové služby využívají prémioví cestující. Omyl. Je to jen vlak.
registrovaný uživatel tenzor 
26.08.2013 (19:17)  
Rail-2005: Je otazka nakolik presne ty udaje o rychlosti pro cestujici jsou :) Minuly rok jsem jel z Florencie do Bolone (Firenze - Bologna, aby to nekoho netrefilo ;) ) a na trati kde je maximalka 250 km/h to jelo par vterin podle udaje na tabuli 260 km/h. Bohuzel nemam dukaz, protoze mi proti vsi pravdepodobnosti do zaberu vlezl nejaky dvoumetrovy Ital a druhy snimek uz byl rozmazany. Ta rychlost byla zaoukrouhlena na 10 km/h, coz uz svedci o tom, ze to asi nebude uplne presne. Slysel jsem, ze ted uz se na trati jezdi 300 km/h, ale nevim jestli zrovna ten usek, kazdopadne minuly rok to bylo jen 250 km/h.
25.08.2013 (20:16)  
Jo, tak to jsem rád, že ty pohorky a plechovky netrkly jen mně. :)

K tomu realizování výletu na hranici nákladů mě napadá jistý PhDr. Zlínský z vlaky.net. Ačkoliv se tento gentleman vždy zásadně podepisuje i s titulem, výlety vlakem realizuje přesně těmito lowcostovými způsoby. Dojala mě reportáž, kdy (na Lidlenku) dojel z východních Čech až kamsi do Jindřichova Hradce, ale prohlédl si jen nádraží, pojedl lepenec a jel zase nazpět, protože by mu propadla Lidlenka a k tomu by musel nedej Bože vysolit něco za nocleh. Kam se hrabe rožmberská gotika na odstavenou žehličku s bateriovým vozem a hytlákem...

No a popisovaný "sociální" mix od Rail2005 je bohužel ve vlacích realitou, což je další "hygienický faktor" tak trochu odrazující od používání železnice. Pokud už musí vlaky sloužit i jako přeprava pro různé sociální existence, měla by se v nich opět zavést 3. třída - tuším, že 5% sleva z jízdného by tam tuto skupinu zaručeně nasměrovala. A tam by mohli strejci smrdět zpocenýma flanelkama, žrát sekanou z králíka a vylemtat za vysilující dvouhodinovou cestu tři Zubry v plechu, aniž by odrazovali ostatní kaštanstvo od tohoto způsobu dopravy...
registrovaný uživatel Rail-2005  mail  
22.08.2013 (10:57)  
CART: Minulý týden jsem jel z večere ve Frankfurtu zpožděným ICE zpět do Kölnu a cca 5 minut jsme jeli dokonce 303 km/h. Nevím ale, jak je to tam teď technicky s rychlostním omezením. Jednotky BR 403 (ICE 3) jsou homologovány až na 330 km/h. Mám dojem, že po otevření se tam tak rychle sktučně jezdilo, ale pak rychlost snížili. Ví o tom někdo zasvěcenější více?

Jinak nejrychleji jezdí BR 406 (ICE 3MF) ve Francii na LGV Est mezi Baudrecourt a Vaires-sur-Marne a to 320 km/h na cca 80% déky trati.
registrovaný uživatel CART 
22.08.2013 (8:49)  
Jen malý detail, ICE mezi Frankfurtem a Kölnem může jet ještě rychleji, než 283, mám fotku displeje s 299km/h. :)
Nicméně podobný výlet plánuju taky, jen asi via Furth i Wald. :)
registrovaný uživatel Rail-2005  mail  
21.08.2013 (17:33)  
rpet:

Ono to asi jako sarkasmus vypadá, ale to je těžká realita. Takto prostě vypadala jedna z mých četných cest v této relaci.
registrovaný uživatel rpet  mail  
21.08.2013 (0:35)  
@ Rail-2005:

...K mašině přijde floutek v žabkách, šortkách, rambonátělníku a silným zlatým řetězem okolo krku, sedne do kabiny a vydá se na 5 hodinovou cestu do Paříže....................v uličce hledá útočiště jeden smrdutý bezdomovec (černý pasažér), který se nervozně přesouvá po vlaku z místa na místo, aby nebyl přistižen průvodčím.

do ted jsem neveril tomu, ze se necemu od tebe zasmeju, natoz abych s tim souhlasil. nic mene, stalo se.

diky za perfektne zvladnuty sarkasmus, ne nepodobny tomu nasemu, navic nebezpecne realny. fakt me to pobavilo ;)
registrovaný uživatel mohac 
19.08.2013 (23:50)  
Alci? (sry za OT)
registrovaný uživatel JK ml. 
19.08.2013 (19:24)  
Když cíl je cesta :-)
registrovaný uživatel Nechic  mail  
19.08.2013 (18:50)  
To je mi diskuse :D
acolmiztl: To se každý musí prezentovat jako "já na to mám" a jíst v restauracích a v jídelňácích a oblíkat se jako businessman? Já to vidím jinak: Pokud mám na cestu první třídou, tak jedu druhou a udělám si pobyt 2x delší nebo projedu o 500km víc a navštívím o další 3 destinace navíc. Pokud mám na ubytování v hotelu, ubytuju se v hostelu a ještě si udělám výlet do další zajímavé destinace. Každý má prostě ty hranice jinde :)
  1 2 3 4 5      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2018 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko