Dne 25. května 2013 byla v galerii ŽelPage zveřejněna fotografie lokomotivy DR řady 35.10. Nejen proto, že se pravděpodobně jedná o premiéru tohoto stroje na stránkách ŽelPage, poodhalme trochu historii této lokomotivní řady, která k nám však zpravidla nezajížděla.

Lokomotiva řady (BR) 23.10, později označená jako 35.10, byla zadána DR do výroby v první polovině 50. let minulého století. V letech 1955 až 1959 dodala lokomotivka LKM v Babelsbergu celkem 113 těchto moderních strojů. Stroje byly určeny pro dopravu osobních a spěšných vlaků, ale i lehkých a středně těžkých rychlíků na převážně sklonově méně náročných tratích středního a severního východního Německa. Zdejší tratě však mají poměrně dlouhá vozební ramena a nezřídka poměrně dlouhé mezistaniční úseky.

Vozbu shodné skupiny vlaků zajišťovala u DRG, následně pak u DR i DB velmi početná řada Pruská P8 konstruktéra Roberta Garbeho, po roce 1924 označená jako BR 38.10 – 40. Jednalo se o jednu z prvních lokomotiv s přehřívačem páry dle patentu Schmidt. Celkem bylo těchto lokomotiv (2’C, p2) od roku 1906 do roku 1923 vyrobeno 3.948 kusů a prosluly dálkovými výkony na trase Berlín – Königsberg (dnes Kaliningrad). Řada P8 byla považována za úspornou, na provoz a údržbu nenáročnou lokomotivu. V důsledku událostí po 1. i 2. světové válce tyto lokomotivy provozovaly i další železniční správy. Několik kusů bylo i u ČSD označených jako řada 377.0.

Již koncem 30. let uvažovala DRG o náhradě řady P8. Proto v rámci doplňku programu jednotných lokomotiv (Einheitslok) byla navržena lokomotiva BR 23, (1 C 1, p2) vyrobená v počtu 2 ks roku 1941. Kotel byl shodný s řadou 50. Konstrukce je považována za úspěšnou, pro válečné události však nedošlo k sériové výrobě. Oba stroje převzala po roce 1945 DR.

Nová řada 23.10 DR ve velké míře převzala pojezd z původní řady 23, dosazen však byl moderní kotel se spalovací komorou a směšovacím předehřívákem napájecí vody. Shodné kotle byly dosazovány i na další řady lokomotiv užívaných DR. Plocha roštu 3,71 m², celková výhřevná plocha 159,60 m², přetlak 16 bar. Při nápravové hmotnosti 18,3 tuny měla lokomotiva indikovaný výkon 1.250 kW a povolenou rychlost 110 km/h, tendrem napřed 50 km/h. K přeznačení strojů z řady 23.10 na řadu 35.10 došlo v lednu 1970 souběžně s uplatněním elektronického zpracování dat. Lokomotivy sloužily na pravidelných výkonech převážně v osobní dopravě u DR do roku 1977, tedy jen o 5 let déle, než řada 38.10-40. Stroj 35.1113 byl reaktivován a sloužil v depu Nossen do roku 1985. Formálně řada zanikla až roku 1991. Do dnešních dnů se dochovalo 6 kusů, z toho dva provozní.

Vzpomínka:

Na osobních a spěšných vlacích nebyly v první polovině 70. let lokomotivy 35.10 na sever od Berlína vzácností. Roku 1974 se mi poštěstilo jet s ní mezi Binzem a Stralsundem. S pěti tříosými Reko-Wagen si snadno poradila a jízda byla velmi svižná.

Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž:

Na nadějné prototypy navázala novou konstrukcí i DB. V letech 1950 až 1959 převzala DB celkem 105 strojů řady BR 23. Zde se však jednalo o zcela novou konstrukci, nejen s moderním kotlem ale i novou konstrukcí pojezdu, s válečkovými ložisky. Šlo o poslední typ parní lokomotivy dodávané pro DB.

Nejpočetnější zastoupení:

Nevíce vstoupila řada 35.10 DR do podvědomí veřejnosti, v neposlední řadě české, a to již v 60. letech, jako několikrát modernizovaný model ve velikosti TT, původně od TT Zeuke, později Berliner TT Bahnen, nyní Tillig. 

Zdroje: volně podle Google, Wikipedia, Müller, Petzold, Weissbrot – Dampflokarchiv (Transpress); Wikimedia Commons [1], [2], [3], [4], [5], [6], [7]