Stalo se již tradicí, že se jednoho zimního víkendu team ŽelPage a pozvaní hosté vypraví na cesty po krásách českých lokálek. I letos jsme dodrželi základní rysy tour - cestovat s dobrou partou, s využitím motorových vozů řady 810 a mít na palubě občerstvení v podobě sudu kvalitního moku. Letos jsme cestou navíc oslavili páté výročí portálu ŽelPage.

Minulá 810 tour byla východočeská, a tak byla letos zvolena varianta moravská. Rychlíkem 707 z Prahy do Zábřeha, osobním vlakem do Červenky a dále do Litovle předměstí. Následoval objednaný zvláštní motoráček ŽelPage do stanice Mladeč a zpět. Další trasa pak vedla přes Senici na Hané do Prostějova, Chornic a do České Třebové. Zde se trasy rozdělily, část pokračovala (prý na hokej) rychlíkem Galán do Prahy, část pak přes Svitavy, Poličku, a Skuteč do Pardubic, odsud pak rychlíkem na Prahu.

I letos s námi jel soudek. Volba padla tentokrát na malý pivovar Medlešice a jejich kvasnicovou dvanáctku. Vzhledem k počtu účastníků šlo o sud velký. Volba to byla správná, piva bylo akorát, chutnalo a lze ho jen doporučit.

Letošní tour byla opět mezinárodní, dokonce se akce zkusmo zúčastnil i jeden Marťan. Naše pozvání přijala početná výprava kolegů ze slovenského železničního magazínu VLAKY.NET. Společná cesta, jak jsme se s nadšenými přáteli shodli, jistě nebyla poslední.

Ačkoliv jsme přípravě Tour věnovali maximální pozornost, a s kolegou Hroudou překontrolovali každou maličkost, aby se vše podařilo a akce proběhla bez závad, přesto...

Sraz v Praze hlavním nádraží byl naplánován deset minut před odjezdem u R707, vozu číslo 13. Nebyly by to ovšem ČD, kdyby bylo vše v pořádku. Souprava měla řazené dva vozy 13 a ani jeden nebyl na očekávaném místě na konci vlaku. Drobný zmatek jsme ovšem vyřešili snadno, rychle a s úsměvem. Pravé překvapení na nás čekalo až v Chocni, kde přistupoval sud s dalšími účastníky. Den před tour jsme si ještě volali, zda se podařilo vše v pořádku vyzvednuto, včetně pípy. Záhy se ovšem zjistilo, že jaksi není čím pumpovat. Zase ta zatracená pumpa! Pokud jste četli článek z minulé tour, víte, že i zde hrála hlavní roli, chudák zapomenutá v rychlíku Úpa. Naše snahy o naražení sudu byly bezvýsledné, ten byl totiž poměrně dost plný a tak nám naše chmelové zlato neteklo a neteklo. Nálada pochopitelně houstla. Naši slovenští spolucestující se vytasili s lahví něčeho ostřejšího, což částečně spravilo náladu.

Sud stále odolával našim pokusům a naražení. Když bylo jasné, že pumpičku snadno neseženeme, následovala snaha objevit metodou pokus & omyl správnou cestu k pivu i bez pumpičky. Po zoufalém proplachování pípy kohosi napadlo sudem trochu zatřepat, a hle! První půllitr byl samozřejmě řádně oslaven. Roman Pethö byl jmenován vrchním vibrátorem výpravy a zkušenými pohyby naplnil několik prvních půllitrů. Mezitím pokračovaly pokusy o zajištění správného tlakovacího nástroje, a to se zapojením kompletního železničního personálu i domorodých obyvatel. Poslední rozumná možnost se rýsovala po návratu do Litovle předměstí. A skutečně, nejprve strojvedoucí zapůjčil pumpičku od kola a následně Hawkey a CzechDave z města přinesli cennou kořist - pumpičku vlastní. Nadšení neznalo mezí.

Projížďka zvláštním vlakem měla zvláštní atmosféru. Motoráček zastavoval na zastávkách, kde nikdo už dlouho nevystupoval ani nenastupoval. Každé takové zastavení bylo vždy doprovázeno hromadným výstupem účastníků ve snaze ulovit nějakou pěknou fotku. Nutno podotknout, že počasí nám na tuto zvláštní jízdu velmi nepřálo. Bylo zataženo a všude plno sněhu. Někteří z účastníků ve snaze mít lepší foto 810 než kolega dokonce atakovali železniční přejezd ze kterého ulovili poněkud originálnější fotku. O legraci rozhodně nebyla nouze.

Po vyřešení peripetie s pumpou proběhla zbylá část tour zcela v pořádku. Cestovatelé komunikovali, pivo teklo proudem a spolucestující až na párek důchodců v osobáku do Prostějova neprotestovali. Díky naší prozřetelnosti (cestovaly s námi i kelímky) bylo možno občerstvit i několik odvážlivců z řad spolucestujících. Jejich nadšení neznalo mezí. Ve stanici Prostějov došlo na doplnění živin v místní restauraci (mnozí zde začali pít z neznámých příčin Kofolu). Po chutném obědě pokračovala party v osobáku do Chornic, pro dnešní den posíleném o přípojný vůz, v němž někteří unavení účastníci sbírali síly na další cestu. Přestávka v Chornicích byla, stejně jako vloni, využita pro sněhovou bitvu. Hawkey po několika úspěšných úhybných manévrech zapadnul až po pás do sněhu a měl co dělat, aby se z toho dostal. Naše činnost ovšem neunikla oku přítomnému personálu a tak největší bojovníci vyfasovali košťata na sníh a jali se uklízet, přitom pochopitelně nezapomněli sem tam nějaký ten sněhový projektil vyslat směrem do davu. V okamžiku, kdy naše banda nastupovala do vlaku směr Česká Třebová, byly Chornice zase uklizeným pěkným nádražíčkem.

V Třebovicích došlo k rozloučení části účastníků s cílem projet si lanškrounskou trať a odjet domů. Ostatní pokračovali na další, neméně zajímavou část Tour. Po krátkém přesunu z Třebové do Svitav a Poličky bylo jasné, že to bez nějakého dalšího doplnění zásob nepůjde. Sud se proto uložil do sněhu a místní zaměstnanci na stanici byli požádáni o jeho pohlídání. Následovalo přemístění do nejbližší restaurace s cílem obstarat si něco dobrého do žaludku. Hledání se setkalo s úspěchem a tak za malou chvíli nám byly servírovány gulášové polévky, tlačenky a, jak jinak, tentokrát poličské pivo.

Vlak z Poličky jede až do Pardubic a během této doby byl sud definitivně vyprázdněn až na dno. Během dlouhé cesty přes Žďárec u Skutče se opět několik cestujících přihlásilo o natočení dobrého piva a došlo taky na sledování zápasu našich hokejistů s teamem Finska, v té době ještě s pozitivním výsledkem. Jen vlakvedoucí neměl pochopení pro roztáčení piva cestujícím, nicméně to nakonec vzdal a jen rezignovaně procházel okolo.

Z Pardubic byl původně naplánován vlak IC do Prahy, ale raději jsme dali přednost vlaku, kde platí SONE+ R. Pokusili jsme se také uložit již vypitý sud v pardubické úschovně, ale byli jsme odesláni do příslušných mezí, přišli jsme bohužel o deset minut později a bylo už zavřeno. Sud cestoval s námi až do Prahy a již pohoršení nevzbudil, vlak byl celkem prázdný. V Praze se nám již úspěšné podařilo sud uložit, aby ho den poté mohl jeden vyvolený šílenec (já) odvézt zpět do Medlešic.

Musíme konstatovat, že se i letošní 810 TOUR vydařila. Ani letos nebyl zaznamenán žádný výrazný konflikt se spolucestujícími nebo personálem. Žádnému vlaku jsme neublížili, pivo nerozlili. Legrace bylo opět mraky. Nezbývá než se těšit na příští rok, zase u 810 TOUR nashledanou.

Autoři fotografií: CzechDave, Hawkey, PajaVlk, OndraJ, Jakuza