..: 810 Tour - Využití jízdenky SONE+ v praxi :..

Praha - Jako lidé kolem serveru ArtLoko, i tým ŽelPage se rozhodl minulý víkend otestovat novou síťovou jízdenku nabízenou Českými drahami pod názvem SONE+ a procestovat tak téměř 400 kilometrů za 12 hodin cestování za 130 Kč. Je tomu už více než měsíc, kdy mne a kolegu Martina Hanzala posedla šílená myšlenka udělat maratón po tratích ČD v motorovém voze řady 810.

Prvotní trasa byla naplánována z Prahy Smíchova přes Rudnou u Prahy do Berouna po trati 173, dále pak po trati 174 na Rakovník, po trati 161 z Rakovníka přes Blatno u Jesenice do Bečova nad Teplou, odsud potom po trati 149 do Mariánských lázní a potom zpět nějakým rychlíkem přes Plzeň domů. Nutno ovšem podotknout, že tento návrh byl ve srovnání se surovou skutečností čajíčkem pro mimina, nebo výletem pro důchodce.

Asi týden před plánovaným odjezdem jsme začali nabízet ostatním členům ŽelPage a našim kamarádům z IRC kanálu účast na plánovaném výletu. Ohlas byl nečekaně pozitivní a tak jsem usedl nad mapou a jal se vymýšlet, čím by se akce dala ještě vylepšit, aby to stálo opravdu za to. Konečná varianta našeho šíleného plánu vypadala následovně: trasa ze smíchovského nádraží až do Bečova zůstala beze změn, pak jsme ale místo na Mariánské Lázně odbočili po trati 149 do opačného směru na Karlovy Vary - dolní nádraží, pak přes Karlovy Vary po trati 140 na Kadaň, Chomutov a Most, kde jsme následně zamířili dolů po trati 110 na Louny, Slaný, Zvoleněves a Kralupy nad Vltavou. Naší pouť jsme zakončili v železniční stanici Praha hlavní nádraží. Podrobný cestovní plán najdete zde. Celkový čas strávený v útrobách stroje řady 810 přesahoval o devět minut 13 hodin.

Jak jsem napsal výše, zájem byl relativně vysoký i přes zjevnou náročnost celé akce, ba dokonce se ještě zvýšil, když bylo rozhodnuto přibrat na cestu sud plný piva i s pípou. Nakonec se sešlo na nádraží Praha Smíchov 8 statečných, odhodlaných nastoupit náročnou cestu motorákem, který zrovna nepatří mezi nejkomfortnější. Mezi účastníky jsme dokonce přivítali kolegu ze zahraničí, který naší expedici udělil punc internacionality. Polského kolegu (Mr. Winger) známe z kanálu IRC již delší dobu a protože vím, že Polsko má stejně kvalitní železnici jako my, rozhodl jsem se pozvat i jeho, aby poznal, že jsme na tom vlastně stejně. Vlastně jsem byl docela překvapen tím, že se ani nebránil, i když měl před sebou mimo maratónu v 810 i více než sedmihodinovou cestu vlakem z Katowic do Prahy a zpět. Jak jsem ale zjistil (kajícně přiznávám - nevěděl jsem to), v Polsku podobné motorové vlaky vůbec nemají (SN61 dojezdil někdy v roce 1997, snad ještě i dříve) a proto tedy měl Winger velkou chuť se něčím podobným svézt. Jízdenky:

Z nadpisu vyplývá, že celá akce byla podniknuta na jízdenku SONE+ za 130 Kč pro osobní vlaky. Protože nás bylo 8, resp. šest bez jízdenky (jeden měl režijní jízdenku, druhý síťovou dvoudenní), vyšlo to krásně tak, že každý zaplatil Českým drahám 65 Kč, což bylo vzhledem k rozsahu akce a počtu projetých kilometrů (398 km) vcelku přijatelné. Při obstarávání jízdenek na Smíchově se vyskytla překážka v podobě pokladní, která nám odmítla vydat dvě jízdenky SONE+ za 130 Kč na sobotu 27.12.2003. Prý je určena jen pro rodiny s dětmi. My, jakožto zkušení a znalí (podmínky SONE+ a TR10 jsme pilně nastudovali den předtím), jsme pracovnici s klidem sdělili, že se mýlí, že TR10 tvrdí něco úplně jiného a že jízdenky vydat chceme. Pravděpodobně znechucena naší znalostí odebrala se tato paní kamsi do zázemí a po pěti minutách se vrátila s konstatováním, že jsme měli pravdu a jízdenky nám prodala. Je to totiž tak, že na jízdenku SONE+ mohou cestovat maximálně dva dospělí a tři děti, popřípadě jeden dospělý a maximálně čtyři děti. Co z toho plyne? Stane-li se, že vám zaměstnanec ČD tvrdí něco (ohledně tarifu) a vy víte, že to není pravda, odkažte jej na předpis TR10. Je zcela jasné, že se s Vámi dál hádat nebude a půjde se podívat. Tuto zkušenost jsem si ověřil již potřetí za relativně krátkou dobu, poprvé s koupí síťové dvoudenní jízdenky, pak s jejím navrácením před začátkem platnosti a nakonec s již zmíněným SONE+. Vždy jsem odcházel spokojen. Celá akce byla překřtěna na TOUR DE 810 a jak jsem zmínil, byla odstartována ze železniční stanice Praha Smíchov přesně v 8 hodin 50 minut, kdy dorazil poslední z účastníků (bohužel, jak je obvyklé, rychlík, kterým Pavel Vlček jel, měl sekeru a vypadalo to, že to nestihne, nakonec se ale zdařilo). Motorový osobní vlak 810 číslo 19930 jsme našli zcela bez problémů, ale jediný pohled stačil, aby nám bylo jasné, že cosi neklape. Co se stalo? Normálně je na Os 19930 psáno více vozů, konkrétně až čtyři (3x810+1x010), ten den ovšem u druhého nástupiště stál motorák 810 sám samotinký. Myslím, že není třeba bližšího popisu situace uvnitř tohoto motoráčku. Nadouval se lidmi, divže nepraskal ve svárech, navíc složení cestujících napovídalo tomu, že kdybychom do tohoto vlaku nastoupili, byli bychom asi terčem nadávek a nejspíš bychom byli i se sudem vykázáni z vlaku pro pohoršování spolucestujících. Možná se pletu v odhadu, ale při letmém pohledu byl věkový průměr kolem 60-70 let, takže se problémy daly očekávat. Rozhodli jsme se neriskovat a zvolili náhradní řešení, a to zkusit předjet tento motorák v Berouně po trati 171. Shodou okolností to krásně vycházelo a navíc, když jsme dorazili na nástupiště 1, stála tam zdvojená moderní elektrická souprava 471. Sice jsme se trošku odchýlili od původního cíle projet celou trasu v 810, ale raději něco než nic. Při cestě do Berouna došlo k naražení sudu a vytočení prvních půllitrů 14ti stupňového piva z Protivína s poetickým názvem Prácheňská perla. Je to moc dobré pivo. Kontrolující vlakvedoucí sice projevil údiv nad tím, cože to vlastně vezeme, dalších poznámek se však zdržel a šel kontrolovat jízdenky dál. Během cesty do Berouna jsme díky jednomu z našich účastníků dokonce měli dámskou společnost. Slečna dostala pivo a pěkně jsme si s ní popovídali. Jela bohužel až do Plzně. Příjezd do Berouna byl ve znamení prvních fotografií našich odvážných dobrodruhů, které naleznete pod článkem. Netrvalo to ani dvacet minut a přihasil si to motorák od Rudné. Naštěstí pro nás již bez původního osazenstva, sice také relativně zaplněný, ale místa pro nás a sud bylo dostatek. Usídlili jsme se v prostoru, kde obvykle sedí cestující s dětskými kočárky, v našem případě tam ovšem by, umístěn sud. (ještě že žádný kočárek necestoval). Byl jsem mile překvapen pochopením spolucestujících, očekávali jsme velké emotivní reakce, ale cestující se jen smáli, když tu naší bláznivou party viděli, to samé paní vlakvedoucí. Popravdě nebyl k podobným emocím důvod. Chovali jsme se slušně a nikoho jsme neobtěžovali. Dokonce jsme i nově nastupujícím z hecu nabízeli pivo, dvěma z nich jsme ho nakonec skutečně natočili.

V Rakovníku následoval první přestup, který proběhl naprosto pohodově, opět jsme zaujali místo v motorovém voze a jali se roztáčet další pivní rundu. Naše nálada stoupala. Opět se ukázalo, že Češi jsou národem pivařů. Ani tentokrát jsme se nedočkali žádných nadávek ani od spolucestujících, ani od vlakvedoucího, který to opět přešel pouze neadresným smíchem. Opět jsme podělili jednoho spolucestujícího pivem. Během tažení na Bečov nad Teplou jsme probrali naše fotky a blafali o všem možném, našeho kolegu jsme učili zacházet s ruským fotoaparátem ZENIT a samozřejmě konzumovali pivo. Do tohoto časového úseku spadá i první odpadlík, který skončil na lavici v 810, kde usnul spánkem opilce. Motorák v tuto dobu zel již skoro prázdnotou, proto si to mohl dovolit. Vlakvedoucí nic nenamítal, tak proč ne. V Bečově nad Teplou (což je mimochodem velice hezké nádraží a mají tu pěkné mechaniky) jsme vystoupili i se sudem bez problémů. Jen kolega Winger s sebou málem švihnul na perón, jak to on následně komentoval, protože v Polsku něco takového vůbec nemají. Po dvaceti minutách pobytu zde, vyplněných focením, dorazila další 810 + 012, se kterou jsme pokračovali ve směru Karlovy Vary. Tentokrát jsme si vybrali přípojný vůz 012 a pivní bar jsme umístili na představek. Sami jsme se pak odebrali do vnitřního vyhřátého prostoru vozu. Kolega, probuzený v Bečově, hned po nástupu opět usnul na lavici. V tuto dobu necestoval již motorákem skoro nikdo. Karlovy Vary - dolní nádraží je docela zajímavé. Je sloučené s autobusovým a je to docela solidní terminál s restaurací s krásným názvem Vindobona, ta byla bohužel uzavřena. V tomto místě máte možnost o víkendech vidět vozidla pronajatá od společnosti Vogtlandbahn Regiosprinter, při našem pobytu jsme na žádné nenarazili. Přihasil si to akorát mezinárodní osobní vlak z německého Johanngeorgenstadtu ve složení 742+4x010. Z dolního nádraží jsme, jak jinak než v 010, vyrazili nahoru na Karlovy Vary hlavní nádraží a dále pak ve směru Kadaň a Chomutov. V rámci této cesty nám odpadli další dva kolegové, kteří stejně jako předtím se svalili na lavici v poloprázdné 010. (jeli snad 4 lidé). Již vyspalá oběť našich vtipů se strašně divila, že si schrupla na víc jak hodinu a půl, dalo se to čekat, jeho raketový nástup v podobě čtyř rychle za sebou vypitých piv udělal své. Trať z Karlových Varů do Kadaně je v mnohém originální. Je dvoukolejná bez elektrifikace a hlavně má levostranný provoz. Navíc je velice zajímavá v tom, že se tu hodně rychle vystřídá scenerie pěkné přírody s drsnou realitou severních Čech. Tento přelom se děje v blízkosti stanice Kadaň, kde začíná stejnosměrná 3kV elektrifikace. Úsek tratě z Kadaně do Varů je nyní již připravován pro elektrifikaci. Měli jsme možnost vidět zejména okolo stanice Hájek již připravené sokly pro sloupy TV. Buduje se zde 25kV vedení, které se bude v Kadani měnit na stejnosměrné. Změna by se měla realizovat přímo ve stanici. Stanice Chomutov je relativně velká budova, kupodivu ještě zachovalá se starou budovou. Nijak výrazně se neliší třeba od Strakonic (je akorát větší). Po krátké pauze zde a po konzumaci nezbytného vyhlášeného bramboráku (o němž kolují fámy, že v Mostě si musíte dát panáka Becherovky, aby jste to přežili) pokračovala naše cesta ve směru Most ve voze Bdt279 (bohužel 810 tuto trať nejezdí), kam jsme dorazili po cca 25 minutách, během kterých jsem našemu mezinárodnímu hostu ukazoval krásy severních Čech v podobě velkých hnědouhelných dolů v okolí Oldřichova u Duchcova a Jirkova. Naštěstí byla už hodně tma a tak viděl jenom tmavé obrysy pásových dopravníků. V Mostě, kde jsme měli více jak dvě hodiny přestávku, jsme navštívili místní restauraci, kde jsme chutně poobědvali/povečeřeli. Společnost a průvodce nočním Mostem nám dělala přítelkyně jednoho z dobrodruhů, který ji během naší cesty promptně zavolal, řka - přijedeme v šest, budeme potřebovat nějakou hospodu, přijď pro nás. Chudák holka dorazila pro naši výpravu včas. Jako na rozkaz.

Poslední část společné cesty z Mostu do Kralup jsme strávili v motorovém osobním voze DKV Louny. Motorák byl vyzdoben velice pěknými fotografiemi různých železničních zajímavostí, včetně Brejlovce 752 001, lokomotivy 350 020 v původním nátěru, vlaku Intercity Kriváň pod Tatrami a dále pak nádherně nakreslenými obrázky lokomotiv 714, 498.104 a mnoha dalších. Bylo prostě vidět, že strojvedoucí této mašinky mají svoji práci opravdu rádi. Interiér tohoto vozu se mi opravdu moc líbil. (a nejen mě). Cesta do Kralup proběhla velice hladce, opět jsme se seznámili se dvěma dívkami. V tu dobu nám ovšem také došlo pivo. Motorák byl opět, až na nás a čtyři další cestující, úplně prázdný. Cestující měli pro nás pochopení, snad proto, to byli mladí lidé. O to větší pochopení, když jim na stolku přistál půllitr, který ovšem při prudkém brzdění na přejezdu skončil na zemi, holt si ho nedrželi. To byl ale jediný incident, který se za celou cestu stal a nezavinili jsme ho navíc my. Pravda motorák potom docela drsně smrděl. Ale otevřená okna udělala svoje. Do Kralup jsme dorazili smíchem úplně odrovnaní. V Kralupech jsme měli možnost přestoupit na jednotku 451, která odjížděla asi čtyři minuty po našem příjezdu, ale věrni celodenní tradici jsme ji nechali ujet. V 23:11 jede totiž z Kralup poslední vlak tvořený, jak jinak, single motorovým vozem 809. Hodinovou pauzu v Kralupech jsme vyplnili nočním fotografováním v depu stojící Zamračené a odstaveného motorového vozu 820. Fotky se docela podařily, na to, jaká tma tam byla. Kolem 23 hodiny proběhlo loučení s prvním účastníkem, který motorákem pokračoval do své rodné obce Zvoleněves. Ve 23:11 si to přihnala 809 s pár lidmi. Jízda v 809 po nově opraveném koridoru je docela super. Nedrncá to, jede to rychle, prostě fakt pohoda. Navíc tento poslední vlak má téměř všechny zastávky na znamení. Do Prahy hl.n. jsme přijeli s náskokem asi pěti minut a slavnostně expedici ukončili. Rozjeli jsme se plni zážitků k domovu, vzpomínaje na to, jak jsme 12 hodin strávili v 810 bez větších následků. V podstatě jsme utrpěli akorát jedinou škodu, jednomu ze členů našeho Tour de 810 teamu se rozbil půllitr. Druhý den ráno (tedy v neděli) byla část našeho týmu ještě schopná se vypravit na akci s lokomotivou 310.922. Po této akci jsme ale jeden po druhém v klidu svého domova totálně odpadli. Někteří následky TOUR de 810 pociťují na své hlavě dodnes. Akce se obešla bez sebemenších problémů, nikdo nám nenadával, nikdo nás nechtěl vyhodit, všichni nás přijímali s pochopením a smíchem. SONE+ se, jak vidíte, skutečně vyplatí.

Na závěr bych chtěl poděkovat zejména všem, kteří se expedice účastnili. Byla s vámi strašná sranda. Díky.

Dále chci poděkovat veškerému vlakovému personálu, že nás nevyhodil a vyšel nám vstříc. Díky.

Poděkovat ČD jako celku, že vymyslely tak skvělou nabídku. Díky.

A díky všem strojvůdcům, kteří nás vezli, že s těmi 810 jezdili tak krásně a opatrně. Díky.

Tým ŽelPage přeje všem krásné a klidné prožití nového roku 2004.

Fotky Martin Hanzal


Takto by měla vypadat ideální průvodčí... usměvavá a šukézní
Bageta Michawelovi očividně chutnala...
Zleva: Hawkey, Michawel, Winger, PajaVlk, CzechDave, Hrouda a Ice v Blatně u Jesenice
Polská delegace předává Čechům "Siecowy Rozkład Jazdy Pociągów" a s díky přijímá "Traťové jízdní řády" od českých partnerů

Fotky Michawel


V Berouně je krásně, zejména po několika půllitrech čtrnáctky...
Sud, pípa, fotostativ, batoh a toaletní papír, toť ta pravá výbava na Tour de 810
Souprava ř. 471 se rozjíždí a s ní i pivní akce, zvaná Tour de 810
Přemíra alkoholu otupuje: Hawkey a CzechDave usnuli i na tvrdé lavici v 010

Fotky Ice-bear


810.323 v žst. Žlutice; to malé nenápadné v pozadí je Hanzalík
Michawel ostrým zrakem profesionála sleduje Hawkeyho snahu o snímek před 810.323 v žst. Žlutice
PajaVlk, Winger a CzechDave v Bečově n/T
Tihle byli ještě schopni chodit... Bečov n/T

Fotky CzechDave


Hrouda coby výčepní zručně roztáčí pípu
Beroun pokořen! Zleva: Hawkey, Ice, Michawel, Winger, Hanzalík, PajaVlk a Hrouda
A cesta z Berouna do Rakovníka vesele ubíhala...
Pohled do barového oddílu v mot. voze ř. 810 do Rakovníka

michawel Poslat mail autorovi | 31.12.2003 (23:31)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže ŽelPage

Další z regionu ČR Karlovarský ČR Plzeňský ČR Praha ČR Středočeský ČR Ústecký

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2017 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko