Manchester — Britský soud v říjnu tohoto roku definitivně zamítl žalobu Marka Whitbyho, bývalého předsedy spolku britských stavebních inženýrů, proti stavbě Ordsall Chord (Ordsallské spojky), která má sloužit k propojení tratí mezi manchesterským nádražím Victoria na severovýchodě s tratí do nádraží Piccadilly a dále na jih k letišti. Stavba má tedy zelenou, umožní vést přímé vlaky ze severu na letiště, propojit vlakové linky na severu a jihu Manchesteru, značně zvýšit kapacitu stávajících spojů skrz město a celkově zjednodušit provoz na tratích přes město, na což se čekalo sto let. Potud vše dobré. Vše?

Pokračovanie

Komentář autora, Londýn — Jsou tomu přibližně dvě hodiny, co jsem se „prochechtal“ k závěru jednoho z minulých dílů pořadu Top Gear, jehož pojetí – tradičně stejné a přesto nepřekonané – se týkalo trojboje. Ano, trojboje. Jeremy Clarkson šéfoval parní lokomotivě, James May se k cíli řítil v dobově stylovém Jaguáru a Richard Hammond trpěl v sedle neméně dobového motocyklu. A já jsem – plně si užívajíc příjemného pocitu na mé bránici – s uznáním kvitoval čistou profesionalitu a nenápadnou moudrost, s jakou se provozovatel veřejnoprávního vysílání, společnost BBC (British Broadcast Corporation) věnuje tomuto druhu dopravy. Je to totiž docela neuvěřitelné, ale pořadů o železnici ve Velké Británii existuje více. A jsou veřejnosti předkládány s poměrně přesnou pravidelností. A jako by překvapení nebylo dost, nebude od věci zmínit, že rozhodně není žádný problém dohledat v archivu BBC, případně na internetu seriály, které se věnují i ostatním druhům veřejné dopravy. Ano, všimli jste si správně – seriály.

Pokračovanie

Komentář — Jak jsem již lehce upozornil v jedné z předchozích aktualit, ve Velké Británii se velmi živě diskutuje nad budoucností projetku HS2 – konkrétně nad spojením měst Londýna a Birminghamu prostřednictvím vysokorychlostní železniční trati. V oné aktualitě jsem i naznačil mírné neshody mezi původním nadšením a následným skepticismem, který se na půdě médií objevil velmi nečekaně a v médiích se i usadil na dobu vskutku delší, než je zdejším politickým špičkám milé. Paradoxem jest skutečnost, že onen skepticismus poničil velmi křehké pouto dojemného souhlasu, který se mezi vládní stranou (Liberální Demokraté reprezentovaní premiérem Velké Británie Davidem Cameronem, strana pravého středu) a opoziční stranou (ve volném překladu Strana práce, vedená Edem Milibandem, strana levého středu) vyvinul právě a pouze pro projekt HS2.

Pokračovanie

Londýn — Se svou rozlohou 1577 km² a počtem obyvatel přes osm milionů je Londýn skutečně světovou metropolí. A jako každé jiné sídlo této velikosti, potřebuje i on perfektně fungující dopravní systém. Funkci organizátora nejen hromadné dopravy pro celý Velký Londýn již od začátku tohoto tisíciletí plní Transport for London (TfL). Ovšem již ve čtyřicátých letech minulého století vznikl projekt, který předcházel nynějšímu Crossrail. O začátku Crossrail můžeme mluvit až v roce 2001, kdy vznikla stejnojmenná společnost, z poloviny vlastněná TfL a z poloviny vlastněná Britským ministerstvem dopravy, Department for Transport. Od tohoto data také začínají pokusy a projekty podobné dnešnímu Crossrail.

Pokračovanie

Dostat se vlakem někam opravdu daleko byl vždycky můj sen. Když jsem poprvé zaslechl, že se dá dojet do Londýna jen s několika málo přestupy, přišlo mi to stejně pořád nereálné. Radši jsem jezdil měsíc po Rakousku nebo přes Německo regionálními vlaky. Při první výletu do Londýna vyhrálo letadlo. Pak jsem ale před několika lety objevil stránky pana Válka vlakem.net, kde bylo spojení do Londýna opravdu rozepsáno a hlavně za cenu, která mne zaujala. Pak už bylo potřeba jen odstranit všechny výmluvy typu: nemám tam kde bydlet (pozval mne kamarád, který se tam odstěhoval), nikdo se mnou nebude chtít jet (táta se nabídl, že se přidá a podívá se, kde ještě nikdy nebyl) a ty výhodné jízdenky budou určitě pořád vyprodány (v lednu na březen nebyly). A tak v cestě už nic nebránilo a stačilo sbalit batoh a vyrazit.

Pokračovanie

Komentář — Pokud bychom nahlédli do historie jakékoliv náhodně vybrané země, zcela nepochybně najdeme okamžik, kdy určitá část dopravní infrastruktury selhala a dopravní proud v dané dopravní službě se zastavil. Úplně. I ve Velké Británii nastal okamžik, kdy se díky stávce personálu National Rail, provoz na „ostrovní“ železnici zastavil. A onoho dne ráno, tedy 19. prosince roku 2003, zcela určitě nikdo netušil, že to, co začalo pouhou stávkou personálu drah, skončí katastrofou, která si na svoje konto přičte 93 obětí bez ohledu na typ dopravy.

Pokračovanie

Londýn — Pokud český příznivec železniční dopravy míní, že Ministerstvo dopravy ČR je ono nejhorší možné na celém světě, pak je nutno dotyčného uvědomit o faktu, že asi není. Najdou se totiž horší. Pravda. Případ, který se nyní odehrává ve Velké Británii je sice ojedinělou ukázkou dokonalého kolapsu státní správy při organizaci výběrového řízení v oboru drážní dopravy, nicméně ona "ojedinělost" by neměla být záminkou k omluvě - naopak. Tvrdá kritika je v tomto konkrétním případě zcela na místě. Dlužno podotknout, že onu kritiku zdejší ministerstvo dopravy (Department of Transport) dostává měrou vrchovatou.

Pokračovanie

Londýn — Na počátku roku 2011 jsem s jedním anglickým gentlemanem diskutoval na téma londýnské dopravy, a dovolil jsem si složit malou poklonu metru pražskému, které se sice s londýnským metrem nemůže měřit co do délky svého života, zato jej lze v tomto srovnání s jistotou označit za mnohem kvalitněji řešené. Pochopitelně jsem musel dotyčnému vysvětlit poněkud složité aspekty vozového parku, který v minulosti sestával výhradně z produkce Mytiščinského strojírenského závodu, a díky tomu byl onen vozový park poněkud jednotvárný. Tyto a různé jiné technické informace kolegu sice zajímaly, avšak že by projevoval nějaké zásadní pohnutí, tak to opravdu neprojevoval. Tedy až do okamžiku, než jsem pochválil naše současné metro za nové jednotky od Siemense, a za jeho 1,5 minutový takt ve špičce. V tu chvíli se na mne onen známý podíval okem velmi nevěřícího Angličana a dutě se otázal: „A tomu mám věřit?“

Pokračovanie

Rozloučili jsme se s ostrovem Skye a míříme do městečka Balloch u Loch Lomond. Balení stanu za neustálých poryvů vichru a nepříjemně studeného deště nás značně vyčerpalo, proto se šest hodin jízdy snažíme využít k odpočinku. Autobus však příliš neoplývá komfortem (310 kilometrů dlouhá cesta pro jednoho stojí 40 liber, za takovou cenu by si člověk nějaké to pohodlí zasloužil…), a proto se nám moc dobře spát nedaří. Ve městě Fort William na půl hodiny zastavujeme a vzhledem k tomu, že stojíme hned vedle vlakového nádraží, jdu se podívat dovnitř. Je zde odstavena souprava od nočního expresu do Edinburghu (s přímými vozy do Londýna). Jinak "ani kolo". Jízdní řád se podobá notám na buben – je vidět, že vlaky zde opravdu k pravidelnému dojíždění neslouží. Trať do Glasgow je ale vyhlášená turistická atrakce a každý víkend se po ní můžete svézt historickou soupravou s parní lokomotivou v čele.

Pokračovanie

Po dvou hodinách letu se 11. července 2011 v 19.50 podvozky našeho letadla konečně dotýkají země. Právě jsme přistáli v hlavním městě Skotska. O několik okamžiků později nám již letuška oznamuje, že do příletové haly budeme odvezeni letištními autobusy, a děkuje nám, že jsme využili služeb letecké společnosti Jet2.com. Do Edinburgu ani jiná společnost z Prahy nelétá. Při výstupu z letadla mne překvapuje, že je ve Skotsku tepleji než v Čechách. Že bychom na ostrovní království skutečně vozili lepší počasí? Již při návštěvě oblasti Midlands před dvěma roky jsem na obloze nespatřil téměř jediný mrak a teplota byla výrazně vyšší než v domovině.

Pokračovanie

Dorset — Srovnání dvou rozdílných systémů s sebou vždy přináší spoustu podvědomých, či nahlas vyřčených otázek a není jednoduché na ně odpovídat. Přesto by zaznít měly. Je tedy možné, aby na železnici existovalo více dopravců vůči sobě konkurečních? Je vůbec možné v takovém případě zajistit seriózní cenu, aby tato byla dosažitelná pro většinu cestující veřejnosti? Lze provozovat osobní železniční dopravu bez státních dotací? A pokud ano, lze také zajistit adekvátní investice do železniční infrastruktury? Odpovědi nejsou nijak složité, ale ještě před tím, než se pokusím na ně odpovědět, pojďme se krátce podívat na krizové fragmenty řešení železniční dopravy ve Velké Británii, které provázely tento nesnadný proces na jejím začátku.

Pokračovanie

Dorset — Jak jsem již avizoval, v tomto díle vám popíši svoji praktickou zkušenost s osobní železniční dopravou na jihozápadě Anglie. Prozatím se zaměřím na hodnocení mnou konzumované služby, hodnocení systému ponechám do třetího dílu. Pokud se ptáte proč, odpověď je jednoduchá. Každého zákazníka zajímá pouze výsledný produkt, nikoliv systém. A jestliže mám posloužit vám, čtenářům, popsáním řešení provozu železniční dopravy ve Velké Británii, pak se k tomuto nemohu dobrat jinak, než jako cestující. Ten systém je totiž, z pohledu cestujícího, velmi jednoduchý, dalo by říci přímo geniálně jednoduchý. A o to nám všem nejspíš jde — aby cestující, kteří touží použít (kdekoliv) vlak, měli možnost volby dopravce, aby jim byla zaručena odpovídající kvalita a mohli cestovat za cenu, která odpovídá charakteru rychlé, pohodlné a bezpečné dopravy bez komplikací. A finální otázka by mohla znít: Musí být v tomto procesu jako aktivní dopravce účasten stát prostřednictvím dopravní společnosti na určeném procentu železniční sítě?

Pokračovanie

Dorset — Vzpomenete si, kolikrát byla ona otázka diskutována v příspěvcích? Jistě lze namítnout, že nelze aplikovat zahraniční zkušenosti díky odlišnosti trhu. Na to se však dá odvětit: proč ne? Jde–li to jinde, musí to jít i u nás. Je vůbec možné dojít ke kýženému výsledku? Nejspíš nikoliv. Navíc si můžeme pokládat mnoho dalších otázek jako: Potřebujeme vůbec změny na železnici? Pokud ano, tak proč? Co přinese zákazníkům? Jak dalece by případné změny ovlivnily nás, zaměstnance stávajících dopravců? Proč vlastně nejsme spokojeni se stávajícím stavem? A co vlastně cítíme – nespokojenost? Spokojenost? Mnoho otázek, na něž se odpovědi nehledají snadno. Paradoxem stávajícího systému je fakt, že na každé straně názorového spektra existuje reálný základ pro pravdu. Naštěstí dnešní doba skýtá jiné možnosti – například můžeme přímo srovnávat různá systémová řešení, diskutovat o nich a hledat shodu. Já si vám dovolím pro začátek nabídnout výlet mezi městy Bournemouth a Poole v jihozápadní Anglii. Jsou od sebe vzdáleny necelých 10 kilometrů, jízda vlakem trvá deset minut. Ideální příležitost nakouknout pod pokličku regionální železniční dopravy v turisticky atraktivní části Velké Británie. Tak tedy – šťastnou a inspirující jízdu!

Pokračovanie

Poznal jsem a vím jistě, že ani nezapomenu na to, jak chutná atmosféra tohoto obřího srdce Anglie. O památkách se rozepisovat nebudu, o nich se rozepisují různí průvodci… Jen dodám, že jich spousta opravdu stojí za to vidět. Co je pro mě nezapomenutelným zážitkem, je Londýn v noci. Tepající osvětlené město, které žije každou uličkou a při mé první a moc doufám, že ne i poslední návštěvě, jsem se snažil do sebe vsáknout každou kapku jeho energie proudící v jeho uličkách. Pět dní, to je hrozně málo. Co se dá za pět dní stihnout?

Pokračovanie