V mluvě českých železničářů, v jejich běžném služebním i společenském styku, uplatňují se tak jako v jiných pracovních prostředích některé specifické prostředky slovníkové, tvořící slangovou vrstvu. [1] Přitom je nutno si uvědomit, že některé výrazy ztrácejí časem povahu výrazu slangového a přecházejí do výraziva spisovného. Železničářské slangové výrazivo vznikalo již od počátku zavádění železniční dopravy u nás, tj. zhruba od 2. třetiny minulého století. Jeho dnešní celkem pestrá zásoba je tedy výsledkem poměrně dlouhého vývoje, v němž se zároveň obrážejí různí činitelé, kteří se podíleli na jejím vzniku. Z nich nejdůležitější jsou: nadřazenost německé odborné terminologie v dosti dlouhém počátečním období, různorodý sociální i národnostní původ zaměstnanců, jejich vzdělání, druh vykonávané práce, vliv místních nářečí, působení mluvy různých „neželezničářských“ profesí, jejichž služeb železnice využívá, dosavadní částečná neustálenost dnešní odborné terminologie [2] a řada činitelů podružnějších. Pro ilustraci stačí například srovnat jazykové prostředí tzv. jízdního personálu s jazykovým prostředím zaměstnanců traťové správy. Jízdní personál je téměř denně vystavován působení různých místních jazykových prostředí často značně odlišných (srovnej například prostředí pražské a olomoucké nebo přerovské, bohumínské a břeclavské, brněnské a bratislavské atd.), zatímco zaměstnanci traťové stavební správy pracují ve víceméně stále stejném kolektivu a v nevelkém okruhu svého bydliště. U těchto zaměstnanců pak je aktuální otázka vlivu místního nářečí, zatímco u jízdního personálu se projevují tendence jiné, míšení nebo stírání výrazných nářečních znaků.
Trossinger Eisenbahn — aneb byla Bechyňka, uvedená do provozu roku 1903, opravdu první normálně rozchodnou elektrifikovanou tratí ve střední Evropě? Zdá se že nikoliv.
Když v srpnu 1869 Královské Württembergské dráhy slavnostně uvedly do provozu trať Villingen – Rottweil, (lokálně též „Alemannenbahn“) vyhla se tato dráha městu Trossingen a nádraží bylo vzdáleno dobré čtyři kilometry. To nenechalo dlouho osvícené městské radní v klidu. Význam měla i očekávaná přeprava zboží, v neposlední řadě hudební nástroje zde sídlící firmy Hohner. Po založení městské elektrizační a drážní společnosti roku 1896 (AG Elektrizitätswerk und Verbindungsbahn Trossingen), byla této společnosti již v následujícím roce udělena licence ke stavbě normálně rozchodné spojovací dráhy mezi stávajícím nádražím a městem. Nejen budovaná městská elektrárna, ale i značné stoupání tratě – nutnost překonat převýšení 66 metrů – předurčily elektrický provoz.
Tetelil se vzduch letní kdesi u Turnova a válet se na prosluněné mezi na hraně remízku bylo milo. To písknutí v dálce nebylo možno přeslechnout. Se zpožděním dolehl jako šepot zvuk výfuků parní mašiny, kužel dýmu hnaného výfukovou parou bylo na kilometry vidět dřív. Zvuk výfuků sílil a zrychloval a sléval se, jak s rostoucími otáčkami kol přestalo být možno jednotlivé výfuky počítat. Čtyři rány do výfuku na jednu otočku hnacích náprav. S rostoucí rychlostí se zvuk sléval v hukot. A tu zvuk zcela zmizel, jak vlak klikatá trať zavedla za terénní vlnu, či les, opět se štěkot stroje nabírajícího rychlost před stoupáním ozval, aby zase zmizel. A po krátké chvíli ticha objevil se vlak v nedalekém zářezu. Hlasitě štěkající Všudybylka statečně táhla čtyři papíráky osmidveřáky proti stoupání a už začínala mít dost. S každým metrem, každou otáčkou náprav klesala rychlost a výfuky byly pomalejší, hlasitější a naléhavější. Sousední chalupářka, hlavu v dlaních, lkala, že jestli se otočí vítr, bude mít zase prádlo plné sazí. Vítr byl milosrdný, strojní četa svůj stroj dobře vedla, rychlost a výfuky se ustálily a najednou ticho – za vrcholem stoupání fíra zavřel regulátor a bylo slyšet jen odvalování kol po kolejnicích a jejich klapání na spojích. Na tato představení se nevybíralo vstupné, na tato představení se nevyvěšovaly plakáty. Na tato představení si člověk jen musel udělat čas, mít trpělivost a umět naslouchat, vnímat i vůni kouře smíšeného s výfukovou parou nasáklou strojním olejem z válců. Kdy to bylo? Už nevím, ale Těšnov byl ještě v provozu.
Lublaň — Příhodnost místa si uvědomovali již Římané, na břehu řeky rozložili tábor s názvem Emona a z blízkého kopce sledovali dění na širé okolní planině. Ve středověku na kopci vyrostl hrad a obec pod ním již nesla název Lublaň. Město prošlo celou řadou proměn, avšak po ničivém zemětřesení v dubnu 1895, kdy byla poničena desetina všech lublaňských domů, nezůstal ušetřen ani hrad. Tragická katastrofa tak napomohla, aby se mohlo začít s rozsáhlou modernizací města podle Fabianiho urbanistických plánů do dnešní jedinečné podoby s Plečnikovým rukopisem.
Havlíčkův Brod - Pod číslem 251 dnes najdete nenápadnou regionální trať, spojující obce a menší města Českomoravské vrchoviny a Jihomoravského kraje. Je na ní však velice dobře vidět, jak se na vývoji dopravy, jejího konceptu a trasování, podepsala historie. Zpočátku šlo o to, aby tato část země nezůstala bez spojení se světem, čehož garantem byla právě železnice (krásná to doba!). A když pak v Německém Brodě vznikl důležitý železniční uzel, byla výstavba trati, která nakonec spojila N. Brod s Tišnovem a Brnem, doslova na dosah. Pojďme se vydat do historie a zjistit, jak to bylo s místní dráhou z Německého Brodu do Žďáru nad Sázavou.
Nikdo mne asi moc neznáte, tak se prvně představím. Jsem Wabun - Vít Burian, brzy mi bude 16 let, kreslím si "mašinky" a auta jen tak pro zábavu. Po nedávném článku Zdeňka Šindlauera jsem se, na přání některých z vás, rozhodl napsat taky článek o tom, co jsem nakreslil či narýsoval. Promýšlel jsem to dlouho, co bych vám ukázal, a nakonec jsem se rozhodl pro lokomotivu, jejímž navrhováním jsem strávil tak půl roku, což je asi nejdéle ze všech mých návrhů. Mohl bych psát i o více, ale "jaksi taksi" k nim nemám žádné obrázky a výkresy, protože jsou to buď uzavřené projekty nebo je zpracovávám, takže mám vše jen v hlavě (snad v blízké době pár let nepřijdu o paměť) a bez obrázků a výkresů by to bylo tak trošku o ničem.
Kvůli nedostatku výrobních kapacit lokomotivek ve Vorošilovgradu a Kolomně (v bývalém SSSR) a také na základě zkušeností s lokomotivami řady ČME3 se Sovětské železnice (SŽD) na jaře roku 1970 rozhodly objednat v pražském podniku ČKD motorové lokomotivy pro provoz na Bajkalsko-Amurské magistrále (BAM), především na její spojovací trati Bam – Tynda, s jejímž otevřením se počítalo v letech 1974 až 1975. Vzhledem k předpokládanému objemu nákladní dopravy na poměrně dlouhých vozebních ramenech po neelektrizovaných tratích uvažovaly SŽD v případě úspěšných zkoušek jednoho nebo dvou prototypů o nákupu až několika set výkonných traťových lokomotiv.
Význam tranzitních železničních koridorů pro začlenění naší republiky do evropské dopravní infrastruktury je dnes již každému zřejmý a není třeba jej zvláště zdůrazňovat. Čtvrtý železniční koridor tvoří spolu se severní větví prvního koridoru severo-jižní dopravní osu a umožňuje propojit přes naše území Německo s Rakouskem. Na jedné trase se tak ocitnou tak významná města, jako jsou Berlín, Drážďany, Praha, České Budějovice a Linec. Po kompletním dokončení koridoru nabídne železnice velmi atraktivní ekologický a v porovnání se silniční dopravou i výrazně bezpečnější způsob osobní i nákladní dopravy. Např. cestovní doba z Prahy do Českých Budějovic poklesne z původních 2 h 30 min. na pouhé 2 h, v případě nasazení vozidel s naklápěcí technikou až na 1 h 30 min.
Pakliže se někdo živíte navrhováním lokomotiv, prosím, nečtěte to. Čtete dál? Inu, já vás včas varoval. Nyní ovšem počítejte s možností, že se ke své bohulibé práci třeba už nedostanete a že za vraždu je sazba od patnácti let výše. A nepomohou Vám ani výmluvy, že oběť vaší nepříčetnosti kreslila tak praštěně hranaté lokomotivy, že jste v rámci profesní cti nic jiného, než vraždit, nemohli.
Praha — Vlaky a známky; kombinace, která, jak se na první pohled zdá, nejde příliš k sobě. Ale opak je pravdou. Od doby, kdy se objevily první poštovní známky, se postupně, po portrétu panovníka, přidávaly různé motivy. A vlaky nebyly výjimkou. Česká pošta píše svou historii od ledna 1993. Pojďme tedy lehce zrekapitulovat, s čím jste se mohli setkat. Představíme si jednotlivé známky i obálky prvního dne (FDC). Obálky prvního dne vycházejí v den, kdy se vydává příslušná známka. Známka je na obálce nalepena a opatřena poštovním razítkem vytvořeným speciálně pro tuto příležitost a doplněna grafickým motivem vztahujícím se ke známce. Takovouto obálku můžete – i přesto, že známka už je orazítkovaná – použít a poslat do tří měsíců od data vydání.
Londýn — Pokud český příznivec železniční dopravy míní, že Ministerstvo dopravy ČR je ono nejhorší možné na celém světě, pak je nutno dotyčného uvědomit o faktu, že asi není. Najdou se totiž horší. Pravda. Případ, který se nyní odehrává ve Velké Británii je sice ojedinělou ukázkou dokonalého kolapsu státní správy při organizaci výběrového řízení v oboru drážní dopravy, nicméně ona "ojedinělost" by neměla být záminkou k omluvě - naopak. Tvrdá kritika je v tomto konkrétním případě zcela na místě. Dlužno podotknout, že onu kritiku zdejší ministerstvo dopravy (Department of Transport) dostává měrou vrchovatou.
Ostrava — Rozvoj těžkého průmyslu a těžby nerostných surovin v karvinsko-ostravské pánvi v polovině 19. století přinesl Ostravsku systém příměstských tramvajových tratí, který byl ve své době zcela jedinečným projektem. V té době vznikala tramvajová síť v Ostravě a úzkorozchodné příměstské tratě východně od Ostravy. Kolejová doprava byla po roce 1929 doplněna autobusy, čímž došlo ke kompletní dopravní obslužnosti Ostravy a okolí. Pokud dnes přijedete do Ostravy, hledali byste tento unikátní dopravní systém marně. Z meziměstských tramvajových tratí se do dnešních dnů zachovala pouze jediná tramvajová trať z Ostravy Poruby do Budišovic. Co jen mohlo vést k úpadku tohoto uceleného dopravního řešení?
Praha — Je to jen pár dnů, co síť SŽDC křižují mezi Prahou a Bohumínem černozlaté „tramvaje“. Nový dopravce je další příjemnou změnou na našich tratích a doufejme, že bude ostatní dopravce nutit k postupnému zvyšování kvality. O záměrech tohoto dopravce se už popsalo nemálo stránek – připomeňme plány na linky z Prahy do Českých Budějovic, Plzně či Ústí nad Labem. V hledáčku je i třeba trasa z Prahy přes Brno do Vídně. A kromě zajišťování pravidelné osobní přepravy se připravuje i pool, který by měl jednotlivým dopravcům „zapůjčovat“ lokomotivy. Pojďme ale poodhalit ještě jeden z projektů této společnosti, o kterém se zatím nepsalo – získat dominanci na lokálních tratích. Neodpustíme si zdůraznit, že tyto informace víme jako první.
Olomouc — Při dokončování realizace projektu Rekonstrukce žst. Přerov, 1. stavba v Olomouckém kraji je v plánu spuštění další náročné železniční stavby spolufinancované evropskými fondy skrze Operační program doprava (OPD). Dvoukolejná trať z obou stran hanácké metropole prošla v minulých letech celkovou rekonstrukcí, dálkové vlaky se po ní pohybují často rychlostí 160 km/h. Samotná realizace stavby "Rekonstrukce železniční stanice Olomouc" by měla být hotova do podzimu 2015, kdy končí čerpání prostředků z fondu EU. Přestavba tohoto významného uzlu vedlejších tratí přispěje především ke zvýšení komfortu pro cestující.
Bocanovice — Současně s platností nového jízdního řádu dochází také - jako už tradičně – k mnoha změnám v tarifu dopravců. Jednou z nich mimo jiné bude také úplné zrušení institutu, o němž si mnozí myslí, že musel být zrušen už dávno. Jde o vstupenku na nástupiště. Důvodem této změny je to, že se zcela zásadně změnily vztahy Českých drah k částem železničních stanic (zejména podchodům a nástupištím), a s ohledem na to, že do budoucna není vyloučena ani změna vlastnických práv ČD ve vztahu k budovám železničních stanic, které jsou dosud v jejich majetku.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
A tartalom nyilvános használata kizárólag a szerző beleegyezésével lehetséges.
zc.egaplez@ofni | csevegés
© 2001-2013 ŽelPage, o. s.
Csehországban
Nap
kel: 05:07
nyugszik: 20:50
