Dostat se vlakem někam opravdu daleko byl vždycky můj sen. Když jsem poprvé zaslechl, že se dá dojet do Londýna jen s několika málo přestupy, přišlo mi to stejně pořád nereálné. Radši jsem jezdil měsíc po Rakousku nebo přes Německo regionálními vlaky. Při první výletu do Londýna vyhrálo letadlo. Pak jsem ale před několika lety objevil stránky pana Válka vlakem.net, kde bylo spojení do Londýna opravdu rozepsáno a hlavně za cenu, která mne zaujala. Pak už bylo potřeba jen odstranit všechny výmluvy typu: nemám tam kde bydlet (pozval mne kamarád, který se tam odstěhoval), nikdo se mnou nebude chtít jet (táta se nabídl, že se přidá a podívá se, kde ještě nikdy nebyl) a ty výhodné jízdenky budou určitě pořád vyprodány (v lednu na březen nebyly). A tak v cestě už nic nebránilo a stačilo sbalit batoh a vyrazit.

Pokračování

Je čtvrtek 14. února 2013. Po práci se doma rychle balím, jaké to štěstí, že teď bydlím minutu od nádraží. Ještě pohled na Babitron, kdy vidím, že vlak jede načas a šup na ústecké hlavní nádraží. Mám ještě pár minut k dobru, akorát na to, abych se postavil na správné místo, kde bude přistaven můj vagón. Přesně v 19.40 přijíždí noční vlak EN 456 s vozy do Amsterdamu, Kodaně a Curychu. Můj vůz je ten se sklopnými sedačkami směr Curych (cestu lůžkem si schovám na jindy). Vagón je naštěstí téměř prázdný, takže to vypadá na celkem klidnou noc. Sedačky se dají trochu polohovat, ale žádná sláva to není, tak uvidím, jak se vyspím. Po kontrole průvodčí a zastávce v Děčíně vjíždíme do Německa. V Drážďanech se vlak dělí na dvě části. Jen zamávám vagónům jedoucím směr Berlín, přistavují nám novou lokomotivu a již míříme do Lipska, kde vlak musí změnit směr jízdy (Lipsko je hlavové nádraží – největší v Německu). To je již docela pozdě večer, snažím se tedy spát, což se mi trochu daří až do Frankfurtu, kde jsme ve čtyři hodiny ráno. Odtud už spíš jen poklimbávám, takže se začínám za Offenburgem balit trochu rozlámaný a málo vyspalý. Po jedenácti hodinách cesty jsem v krátce po 7. hodině ranní v cíli cesty, v německém Freiburgu, u hranic se Švýcarskem a Francií. Zjišťuji, že nám v noci přidali spoustu vagonů z Berlína, takže vystupuji z posledního vagonu asi 14vozového vlaku.

Pokračování