Praha/Oršava — Veřejně známou událostí posledních dní se stal festival Banát, který probíhal v termínu od 16. do 20. srpna 2017 v rumunském Banátu. Snad nikomu neunikla informace o vypravení téměř půl kilometru dlouhého vlaku z pražského Smíchova do rumunské Oršavy s přibližně 1150 lidmi na palubě. Akce se zúčastnila i početná delegace členů ŽelPage. Pokusíme se tedy shrnout náplň, přípravy a průběh jízdy vlaku i samotného festivalu s doprovodnou fotodokumentací s nutným úvodním zasazením do kontextu celé této události, neboť i my jsme se kromě jízdy vlakem zúčastnili i samotného hudebního festivalu a podnikli i několik výletů.
Curych/Praha — Asi to znáte: přijedete na pražské hlavní nádraží a éterem se vedle hučení vlaků nese neustálé švitoření nádražního rozhlasu. Je ho tolik, že už se ho ani nesnažíte vnímat. A pokud se jím náhodou začnete řídit, zjistíte, že vlak, který podle rozhlasu přijíždí, ve skutečnosti právě odjel. Není proto divu, že nedávná tisková zpráva Švýcarských federálních drah (SBB CFF FFS) o redukci hlášení zaujala i dispečery Českých drah, posléze redaktora iDNES.cz Jana Sůru a dokonce i Český rozhlas Plus, který zprávu převzal a k vyjádření si krátce pozval Petra Šlegra z Centra pro efektivní dopravu (CEDOP). Naneštěstí byla zpráva SBB z důvodu neznalosti kontextu novináři částečně chybně interpretována a budí dojem, že Švýcaři plánují na nádraží hlásit pouze zpožděné nebo jinou nepravidelností ovlivněné vlaky. Rádi bychom tyto informace uvedli na pravou míru, neboť věříme, že mnoho zájemců o problematiku, z řad fanoušků či odborníků, čerpá právě z výše uvedených českojazyčných zdrojů, a že osvětlení švýcarského systému může nastínit třeba i cestu pro česká nádraží.
Praha — Již deset let působí na akademické půdě Fakulty dopravní ČVUT v Praze studentský odborný spolek, kde si mohou studenti se zaměřením na železniční a veřejnou dopravu vyměňovat a rozšiřovat odborné poznatky a názory. Drážní společnost funguje jako základna pro nezávislou odbornou diskuzi na základě akademických svobod. Díky podpoře vedení FD má v rozvrhu rezervovanou posluchárnu a prostor na fakultním webu. Drážní společnost je zastoupena také na Facebooku a návštěvníkům svých akcí v případě zájmu rozesílá newsletter. Studenti mohou získat mnoho cenných informací z vyzvaných či vlastních odborných přednášek, prezentací předmětů či studentských projektů, exkurzí do dopravních provozů v ČR i v zahraničí, a také o možnostech zahraničních odborných stáží. Drážní společnost se za deset let osvědčila především jako platforma pro setkání studentů, kteří se chtějí více rozvíjet ve svém oboru, i jako zprostředkovatel spojení mezi studenty, absolventy a praxí.
To jsem nevymyslil já, to už takhle napsal Jan Werich. V padesátých letech se na Barrandově nějaký iniciativní blb splašil a zavedl filmařům a hercům píchačky a pracovní výkazy, stejně jako to měli dělníci ve fabrice. Nu a milý Werich s pečlivostí sobě vlastní sepsal úchvatný pracovní výkaz: 8:00 nástup do práce, otevření psacího stolu; 8:05 položil čisté papíry na stůl, ořezal tužku a začal přemýšlet; 8:05 - 11:15 přemýšlel; 11:15 dostal nápad; 11:15 - 11:32 napsal dobrý nápad na čistý papír; 11:33 přečetl po sobě napsaný nápad; 11:34 zjistil, že nápad je mizerný; 11:35 zahodil napsané do koše a připravil další čistý papír; 11:36 - 12:48 přemýšlel o dalším nápadu; 12:49 dostal nový nápad; 12:50 chtěl nový nápad zaznamenat na papír, ale musel jít na záchod; 12:51 - 12:59 na záchodě (cestou na záchod odmítl jít na oběd a tím ušetřil vzácnou pracovní dobu!); 12:59 návrat ze záchodu. Při té příležitosti zjistil, že napadnutý nápad zatím zapomněl; 13:00 - 13:25 vzpomínal, co ho napadlo od 11:36 - 12:48; 13:26 napadlo ho něco jiného, … atd. atd. Zkrátka, když blbost, tak s grácií.
Štrba — Velikonoční víkend lze trávit různě. Někdo jej tráví na venkově u rodičů či prarodičů, jiný vyrazí - podle počasí - na kolo či lyže, jiný drží tradice a obchází s pomlázkou koledu a další zase raději zůstane doma. Hodně netradičně strávila velikonoční víkend od pátku 3. dubna do neděle 5. dubna početná skupina nadšenců, kteří se vypravili retro expresem Vihorlat na Slovensko. Akci, která se svým pojetím i rozsahem vymykala praxi běžných výletních vlaků nebo fotovlaků, uspořádala společnost Junior market. Ta kromě klasických motorových nebo přípojných vozů relativně nově disponuje společně s dalšími vlastníky i velkými vozy tradiční stavby. K dispozici má 3 vozy Bc, jídelní vůz WR851, služební vůz Da nebo kombinovaný vůz ABa. Vyjma služebního vozu Da mají všechny vozy max. rychlost 160 km/h, mohou tedy jet i nejvyšší povolenou rychlostí na SŽDC. Souprava tří lehátkových vozů Bc, jídelního vozu a služebního vozu v čele s lokomotivou řady 141 se vydala z Prahy na dalekou cestu přes Ostravu a Žilinu do Tater a pak ještě dál na východ až do Čiernej nad Tisou.
Velim — Za husté mlhy a bez velkých ovací dorazil v pátek 20. února 2015 krátce po 9. hodině ranní na Zkušební centrum Velim nově zprovozněný „Kyklop“ T 499.0002. Stalo se tak v rámci zkušební jízdy, po které se opět vrátil do DPOV, a.s., PSO Nymburk k provedení dokončovacích prací. Přestože se lokomotiva zdržela na zkušebním centru Výzkumného Ústavu Železničního, a.s. pouze několik desítek minut, šlo o významný milník v historii podniku i lokomotivy samotné, která se defacto vrátila „domů“ po dlouhých 22 letech!
Žilina — Žreb Európskej ligy UEFA spojil do jednej skupiny majstrov ČR a SR. Od tohto momentu bolo jasné, že 6. 11. pôjdem na „futbalový výlet“ do Prahy. Medzitým sa uskutočnilo predstavenie nového vozňa Regiojetu, vyrobeného rumunskou spoločnosťou Astra Vagoane Călători Arad. Aj vďaka reportáži z InnoTransu na ŽelPage som vedel, že Astrou sa musím previesť. A keďže ona počas skúšobnej prevádzky zvyčajne jazdí na trase Praha – Žilina a späť, všetko do seba zdanlivo zapadalo. Lenže…
Kácov - Druhý říjnový víkend letošního roku se nesl ve znamení zvláštní podzimní jízdy, kterou nejen pro své čtenáře uspořádal portál ŽelPage. Ta byla tentokrát o poznání odlišného charakteru, než jak doposud bývalo obvyklé. Poprvé se totiž jednalo o dvoudenní akci a vlak byl navíc veden namísto motorového vozu soupravou s lokomotivou a vozy klasické stavby, mezi kterými nechyběl ani vůz restaurační. Příjemnou atmosféru celé akci dodalo kromě jiného i romantické a malebné prostředí Posázavského pacifiku, stejně jako přátelský kolektiv účastníků i organizátorů. Celé akci nakonec relativně přálo i počasí, které na nás naštěstí neseslalo ani hromy, ani blesky, a dokonce ani žádný silný déšť.
Ostrava — Být firmou má svoje lepší stránky: mobilní operátoři jsou k vám o něco přívětivější, obchody o něco flexibilnější a železniční dopravci… ti vám budou alespoň tvrdit, jak moc jim na vás záleží. Tedy alespoň po dobu, co u nich budete utrácet spoustu peněz a nebudete chtít nic extra. Zaměření na tzv. byznys klientelu ostatně jednou za čas deklaruje většina železničních společností. Se slzou v oku nepochybně vzpomínají na doby předlistopadové, kdy služební cesta určité délky automaticky znamenala nárok na 1. třídu, kdy firmy tak urputně nestřežily své cestovní náklady a kdy individuální automobilizmus byl ještě elitní výsadou. Dnes dva ze tří dálkových dopravců disponují cestovní třídou nazvanou Business, a ten třetí (až do příchodu railjetů) tímto stylem rád prezentuje svou 1. třídu, i když ji má problém naplnit. Jak se ale dopravci zachovají, když za nimi přijde firemní zákazník a potřebuje něco speciálního? Dokážou zajistit přepravu pro větší skupinu? A pokud ano, bude finančně zajímavá? Sami jsme si to vyzkoušeli nedávno.
Je brzké letní prázdninové ráno, zima se nestydí a snadno si nachází cestu pod modráky, které už dávno nejsou modré. Ale za chvíli to začne, říkám si. Rozdělám si oheň, zahřeju se, dám si kafe, něco zakousnu k snídani a vrhnu se na to. Zacinkám svazkem klíčů, chvíli hledám správný a pak už zápasím se zámky od výtopny. Konečně odemykám, beru za kliku, vcházím do výtopny, za mnou prásknou dveře tím svým charakteristickým rozvrzaným železo-dřeveným zvukem. Klíče pověsím na háček, oči pomalu přivykají šeru výtopny. Konečně vykročím směrem k lokomotivě, letmo jí pohladím po dýmnici a zabručením si pod vousy jí pozdravím. Můj den topiče začíná.
Rok 1962 nepřekypoval mimořádnými událostmi. Najel ropovod Družba, byl odstřelen pomník J. V. Stalina v Praze na Letné, konal se sjezd vládnoucí strany, Alžírsko vyhlásilo nezávislost a Mongolsko vstoupilo do RVHP. Americké špionážní letadlo U2 v říjnu pořídilo 14. října při přeletu Kuby fotky budovaných raketových základen SSSR a počala „Karibská krize“. Již v únoru vykonal úspěšný let do vesmíru americký astronaut John Glenn, později senátor. (V roce 1998 letěl ve věku 77 let na palubě Discovery do vesmíru podruhé). Za pozornost stojí, že v tomto roce byla založena skupina The Rolling Stones.
Praha — Vlaky a známky; kombinace, která, jak se na první pohled zdá, nejde příliš k sobě. Ale opak je pravdou. Od doby, kdy se objevily první poštovní známky, se postupně, po portrétu panovníka, přidávaly různé motivy. A vlaky nebyly výjimkou. Česká pošta píše svou historii od ledna 1993. Pojďme tedy lehce zrekapitulovat, s čím jste se mohli setkat. Představíme si jednotlivé známky i obálky prvního dne (FDC). Obálky prvního dne vycházejí v den, kdy se vydává příslušná známka. Známka je na obálce nalepena a opatřena poštovním razítkem vytvořeným speciálně pro tuto příležitost a doplněna grafickým motivem vztahujícím se ke známce. Takovouto obálku můžete – i přesto, že známka už je orazítkovaná – použít a poslat do tří měsíců od data vydání.
Pardubice — Stalo se již tradicí, že vám – čtenářům magazínu ŽelPage – vždy na podzim přinášíme jeden článek z prostředí Dopravní fakulty Jana Pernera (DFJP) Univerzity Pardubice, týkající se kolejových vozidel, možností jejich studia apod. Protože není důvod tento zvyk měnit a protože jsme v závěru loňského článku, který trochu blíže pojednával o styku kola a kolejnice, slíbili, že se třeba někdy příště podíváme na využití počítačových simulací jízdy kolejového vozidla při vývoji nových vozidel, bude se letošní příspěvek zabývat alespoň v hrubých obrysech právě touto problematikou.
Pokud někdo před týdnem propásl historický okamžik, kdy článek Fotografická jízda odbočkou, část první přinesl nejhorší fotografie v historii ŽelPage, má nyní ještě jednu příležitost. Zde je druhá a zároveň poslední várka fotografií neméně pochybných kvalit. To je přece také historický okamžik, který se už sotva bude opakovat. Už v první části mého fotografického divadla jsem uvedl, že i ta nejblbější fotografie je vždy něčím zajímavá a když nic jiného, tak se většinou dá nějak "okecat". Bývaly časy, kdy fotograf vzhledem ke konstrukci přístroje a cenám filmů i pozitivů musel hodně popřemýšlet, co, kde, kdy, jak a zda vyfotografuje. To mimo jiné vedlo k tomu, že si z toho okamžiku fotografování i sem tam něco zapamatoval. A i to bylo jedním z motivů tohoto článku o dvou částech.
Na úvodním obrázku se kolem Okřešic se v dubnu 1991 do České Lípy žene liberecká 743.005 s osobním vlakem 6106 (Liberec - Lovosice). Neuvěřitelná souprava opravdu čítá šest vozů.
Tenhle článek je výjimečný hned dvakrát. Za prvé, ještě nikdy nikdo nezveřejnil sbírku tak mizerných fotografií, a za druhé fotografem je individuum s pošetilou umanutostí hlásající, že kreslí. To je sice svatá pravda, ale pětatřicet let se toulat podle kolejí a nefotografovat, to by nevydržel ani ten nejzarputilejší odmítač.
Tak já to tedy protentokrát jednou vezmu odbočkou, místo kreseb tady budou fotky a slibuji, že hned jak se vypovídám, vrátím se ke kreslení a vlaky fotografovat nebudu. Abych nadále financoval fotografování na klasický film, na to jsem moc velkej škrťa a digitální tvorba mě pranic neláká. Ostatně ani foťák bych si nejspíš koupit neuměl, vždyť dosud jsem všechny dva dostal.
6.7.2011 - 13:00 - Reportáž: Konference Vysokorychlostní železnice ...
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Public use not allowed without explicit permission of author.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage
in the Czech Republic
Sun
rises at 06:04
sets at 20:00