V pátek 25. května 1979 šerif děčínské průmky nějak zaimprovizoval či co, zkrátka počínajíc pátou vyučovací hodinou, dějepisem, vyučování najednou nebylo. Osiřelé študáctvo se z ústavu na Letné organizovaně rozprchlo a já se tetelil blahem, že konečně jednou pojedu domů „kufrákem“, motorákem v půl druhé, byť zrovna dnes přecpaným internátní mládeží dychtivou zase po týdnu mamince sežrat štrúdl.

Pokračování

Lučenec — Před nevábným počasím mohl tuto sobotu železniční příznivec ujet například do slovenského Novohradu. Po sedmi letech se totiž vydal osobní vlak po krátké místní trati z Brezničky do Katarínské Hutě, a to péčí kolegů z webových stránek RAILPAGE.NET. Na akci bylo možné se přihlásit i prostřednictvím stránek ŽelPage.

Pokračování

Severní Polsko — Hel (původní název Hela) je turistické město v severním Polsku, situované zhruba třiatřicet kilometrů od pobřeží Baltského moře na špici Helské kosy (německy Putziger Nehrung, polsky Półwysep Helski). Její délka je 35 kilometrů a v nejužším místě její šířka dosahuje hodnoty pouhých tři sta metrů. V Helu, kde žije na čtyři tisíce obyvatel, je to pak okolo dvou až tří kilometrů. První zmínky o tomto městě údajně pochází z roku 1198. Právě zde jsem se rozhodl strávit svou několikadenní dovolenou. Ačkoliv jsem siderodromofil, pokud byste chtěli Hel také navštívit, nejsem si zcela jistý, zda–li bych doporučil právě tento dopravní prostředek. Nejkratší jízdní doba je totiž zhruba 16 hodin a 40 minut. Kacířsky jsem se tedy rozhodl pro polské aerolinky Polskie Linie Lotnicze (LOT) na trase Praha – Varšava. Ačkoliv jsem byl v hlavním městě znatelně rychleji, než jiným způsobem dopravy, do cíle je to ještě pořádný kus cesty a jelikož polská dálniční síť nepatří mezi ty nejúplnější (je tvořena třemi hlavními tahy v různých fázích rozestavěnosti), cestu tam i zpět jsem si užil vrchovatě. S kamarádem jsme vyrazili v šest hodin ráno (v sobotu 21. srpna) a do Helu jsme dorazili okolo půl třetí odpoledne. Vzdálenost mezi Varšavou a Helem je zhruba 450 km. Dovolte mi tedy, abych vás blíže seznámil nejen s místní železniční dopravou. Přeji příjemné čtení!

Pokračování

Česko — Někteří železniční dopravci pro samou honbu za nejefektnějšími a mediálně atraktivními vlaky pozapomínají na minoritní skupiny cestujících. České dráhy nejsou výjimkou, spíše naopak; bezbariérovost se v jejich slovníku zatím příliš nevyskytuje. Jak se tedy jednoho dne dařilo v českých vlacích jedné „zabariérované“ skupině – čerstvým rodičům s kočárkem? Ač odjakživa fandím železnici a jako adolescentní „režijkář“ jsem české tratě doslova prokřižoval, už dlouho, až na občasné svezení Eskem, jsem nevyužil jejích služeb a paradox mě přivedl zpět do dálkového vlaku až po několika letech. Shodou okolností v roli čerstvého otce, a to hned „v plné polní“ – s manželkou, obsazeným kočárkem, jezevčíkem a několika zavazadly. Schéma klasické — první část cesty regionálním spojem, poté přestup na vlak vyšší kvality. A jak mě modrá armáda po letech přivítala?

Pokračování

Plzeň — Nekonečné čekání je snad konečně u konce: Škoda Transportation oznámila, že první kusy lokomotiv řady 380 Českých drah opustí testovací okruh v Cerhenicích a s mnohaměsíčním zpožděním budou konečně nasazeny do zkušebního provozu na reálných výkonech – nikoliv však u ČD, jak by se dalo očekávat, ale u jejich dceřiné společnosti ČD Cargo. Do pohybu se rovněž dává zpožděný projekt nasazení nízkopodlažních tramvají 15T ForCity v pražské MHD. Oba produkty, představené již v roce 2008 na berlínském veletrhu InnoTrans, už sice po kolejích nějakou dobu jezdí; zatím ale pouze v testovacích podmínkách. Reálné nasazení do služby u ČD, resp. DP Praha přitom bylo několikrát odloženo kvůli komplikacím se schvalovacím procesem.

Pokračování

Děčín — Co se stane, když propagační vlak hned při své první jízdě nabere 45 minut zpoždění, a ani dvě spojené jednotky přitom neposkytnou dostatek místa, aby lidé nemuseli stát? Pokud tipujete otrávené a rozhořčené cestující, mýlíte se. Ukazuje se totiž, že i některé problémy, které dosud ve vlaku řešit nešlo, najednou řešení mají. Stačí přitom, aby ten vlak byl žlutý a nesl kód dopravce CZ-RJ. Po uplynulé sobotě zkrátka nemůže být pochyb: RegioJet umí – nejenže na sebe už týden strhává pozornost médií a plní diskusní fóra, ale v průběhu několika málo dní předvedl něco, co si se vší vážností dovoluji nazvat malou revolucí na české železnici. Již ve čtvrtek žlutý dopravce předvedl, že dokáže jezdit; tři dny nato vytáhl do vlaku lidi, kteří po kolejích cestovali naposled před lety, a naplnit jimi soupravu s kapacitou 220 míst. To vše navíc na lokálce, na niž byl osobní provoz zastaven z důvodu nízké vytíženosti. Dvě žlutá Desira stačila rozhýbat státního dopravce k nevídaným manévrům na severu Čech a za pár dní dosáhla toho, že pod pojmem „žlutý vlak“ si už nikdy nikdo nevybaví regionovu. Na první veřejné jízdě po Kozí dráze jsme nemohli chybět, a tak jsem v pátek převzal redakční štafetu po Josefu Petrákovi a zamířil na sever získat odpovědi na otázky, které plnily i zdejší diskuse: Dokáže RegioJet oslovit? Jaké jsou služby na palubě? A jak rychlý je vůbec ten palubní internet?

Pokračování

Česká republika — V České republice, stejně jako v okolních středoevropských zemích, jsou nainstalovány odlišné zabezpečovací systémy pro řízení železničního provozu. Pro zajištění jednoduššího provozu vozidel zejména v mezinárodním provozu byl uveden standard jednotného evropského systému řízení železniční dopravy – ERTMS – který definuje shodné funkční podmínky jak pro pozemní, tak pro vlakovou část zabezpečení a komunikaci. Pilotní projekty byly realizovány ve většině evropských zemí: (Halle –) Lipsko – Berlín v Německu, Vídeň – Budapešť v Rakousku a Maďarsku, Slovensko tento systém implementuje na V. tranzitním koridoru Bratislava – Žilina – Košice, kde byl aktivován mezi stanicemi Bratislava Rača – Nové Mesto nad Váhom. Česko svůj pilotní projekt ETCS realizuje v úseku Poříčany – Kolín, ale již v tomto roce se má rozšířit na celý 1. tranzitní železniční koridor z Břeclavi do Děčína, aby mohly veškerá moderní vozidla volně projíždět Českou republikou bez nutnosti instalace národních specifických zabezpečovacích systémů pro síť SŽDC.

Pokračování

Pohořelice/Uhřice — Před devíti lety, 18. února 2001 se začala psát historie portálu ŽelPage. Ten každým rokem roste, ať už množstvím a kvalitou poskytovaných informací, tak množstvím lidí, kteří jej vytvářejí a podporují. I proto je vždy důvod si výročí připomenout, např. uspořádáním jízdy zvláštního vlaku. Zatímco před dvěma lety jsme projeli provozní i neprovozní lokální tratě nejen v Českém středohoří, letos jsme navštívili zejména Jihomoravský kraj. Cestující zvláštního vlaku tvořeného motorovými vozy místních spolků Hrbatá Máňa a KPKV Brno s námi navštívili Pohořelice, kam vlaky od prosince 2008 nezajíždí, stejně jako Uhřice, kde je regionální doprava zastavena již přes deset let. Pro široké publikum železničních fotografů jsme vyhlásili fotosoutěž o zachycení atmosféry narozeninové jízdy, jejíž výsledky již známe. S nimi, stejně jako se zážitky některých pořadatelů, vás tímto článkem rádi seznámíme.

Pokračování

Zvolen/Mlynky — Všichni fanoušci historizujících nátěrů lokomotiv mohou slavit. V době unifikace, jak u nás, tak na Slovensku, se zrodila další perla: 754.054-5 v rudém nátěru s hvězdami a původním označením. A právě 27. 3. 2010 se konal její křest ve Zvolenu, stejně jako retrofotojízda na trase Zvolen - Mlynky - Zvolen s „Vašem“ v čele. Zároveň se tak naplnila poslední vůle strojvůdce Václava Hevery, který je bohužel od 25. 7. 2008 v železničářském nebi. Akce se mohla odehrát poté, co byla lokomotiva 754.054-5 přistavena začátkem roku na hlavní opravu do ŽOS Zvolen a byla schválena žádost o barevné schéma, které odpovídá stavu při jejím dodání z výroby.

Pokračování

Blansko — Díky nasazení železničních nadšenců z občanského sdružení Kolejová se podařilo zachránit historický železniční most v Blansku, zvaný též Ježkův most. Most, klenoucí se nad řekou Svitavou, byl již léta nevyužívaný, chátral a při loňské rekonstrukci říčního koryta mu hrozilo sešrotování. Přibližně 150 let starý most byl postaven v 19. století přes řeku Berounku na hlavní trati mezi Prahou a Plzní, později byl přestěhován do Blanska, kde sloužil jako vlečkový most přes řeku Svitavu do továrny K. a R. Ježek (pozdější ADAST Blansko). Členové sdružení po dlouhých jednáních se zainteresovanými stranami získali most do svého vlastnictví a v únoru letošního roku byl Ministerstvem kultury zařazen mezi technické kulturní památky. Spolek by chtěl most zrenovovat a vytvořit z něj malé železniční muzeum.

Pokračování

Varšava — Ve Varšavě, v areálu bývalého hlavního nádraží, se nachází jedno z nejstarších a největších, byť poněkud nenápadných polských železničních muzeí – Muzeum Kolejnictwa. Úvahy o zřízení železničního muzea pocházejí již z roku 1918, nicméně teprve v roce 1927 byl na veletrhu ve Lvově zprovozněn pavilon prezentující formou modelů a drobnějších exponátů dosavadní vývoj polských železnic (Polskie Koleje Państwowe, dále jen PKP). Expozice byla dále ukazována na Všeobecné výstavě v roce 1929 a poté v roce 1930 na Mezinárodní výstavě komunikací a cestovního ruchu v Poznani. Odtud byla expozice zabírající plochu 200 m2 převezena do Varšavy na tehdejší hlavní nádraží. Do roku 1939 bylo shromážděno více než 4 000 exponátů včetně 400 modelů, 550 fotografií a 8 000 knih, přičemž většina sbírek byla nenávratně zničena během let 1939-45. Po válce bylo muzeum otevřeno již v roce 1946, nicméně na přelomu 1956/57 muselo nuceně ukončit svoji činnost až do roku 1972.

Pokračování

Tento článek začal vznikat v září 2008. Dokončen byl v dubnu 2009 a vyvěšen na můj web v květnu téhož roku. Mnozí by řekli, že "úkol byl splněn" a není nutno článek dál šířit. Ovšem na mysl mi přišel nápad vyvěsit text (po drobných úpravách) i na portálu ŽelPage, který je pravděpodobně (s ohledem na statistiky návštěvnosti) nejnavštěvovanějším železničním webem na česko-slovenském internetu. Třeba se i zde najdou čtenáři, jimž bude článek blízký a rádi si jej přečtou. Není nic jednoduššího, než v případě pocitu nudy během čtení zavřít prohlížeč. Věřím ale, že se tu pár stejně naladěných čtenářů najde a s chutí si článek přečtou.

Pokračování

Mosty u Jablunkova — V sobotu 30. 1. 2010 se na chatě Zuzana uskutečnilo mezinárodní neformální setkání příznivců a milovníků železnic. Nedávno zde byla na stránkách ŽelPage díky ochotě redakčního týmu zveřejněna naše pozvánka na v pořadí již třetí setkání příznivců a milovníků železnic na pomezí tří států v duchu hesla „Hurá do kopců…“ A tak se poslední lednovou sobotu v Mostech u Jablunkova postupně sešla skupina skoro třiceti účastníků, kteří využili naši nabídku a dorazili v pravých zimních podmínkách do kopců mezi Fojtský gruň a Skalku na samou východní hranici ČR. Zde ve svahu s krásným výhledem na mostecké sjezdovky v nově rekonstruované chatě Zuzana měli všichni, kteří v průběhu dne vyšlapali kopec k chatě, možnost strávit v pohodové atmosféře příjemný den (a někteří i noc) v kruhu milovníků železnic. Patří se říct, že byli i tací, kteří výšlap neabsolvovali, neboť ač by chtěli, dojet do Mostů tentokrát z různých příčin nemohli. Svou podporu nám ale tlumočili, zasílali pozdravy a sliby, že napříště jim to již vyjde. Děkujeme a vážíme si toho.

Pokračování

Králíky — Dělostřeleckou tvrz Hůrka jsme se synem navštívili již potřetí. Poprvé, pár měsíců po otevření tvrze, jsme si prošli základní trasu podzemím. Loni na podzim jsme vyšli po schodišti do dělostřeleckého srubu, prohlédli si zevnitř i zvenku tento německými zkouškami poničený objekt a zašli na povrch k dělostřelecké otočné věži. Nyní jsme se těšili na další speciální prohlídku s příslibem návštěvy částí tvrze, které návštěvník běžně neuvidí. Na prohlídku jsme měli tentokrát dvoučlenný doprovod: místního průvodce a odborníka na železnici. Cestou v podzemí tvrze se oba dva ve výkladu střídali. Místní průvodce prováděl standardní výklad o výstavbě, podzemí, objektech a fungování tvrze. Od železničního průvodce jsme se pak dovídali zajímavosti o provozu pevnostní železnice.

Pokračování

Praha — Od slavnostního otevření Království železnic, které proběhlo 1. července 2009, navštívilo tento malý svět vlaků, aut i lidí již několik desítek tisíc návštěvníků. Postupně se zde buduje největší modelové kolejiště nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Prozatím jsou v provozu tři kolejiště o celkové ploše 115 m2, na kterých jezdí nejen vlaky, ale i některá auta. V září byly již zahájeny práce na výstavbě první části modelu České republiky - Ústeckého kraje, který je právě dokončován a bude slavnostně otevřen 14. ledna 2010. Součástí Království železnic je také prodejna železničních modelů a modelářkých potřeb a od září se zde také konají pravidelné workshopy, tématicky zaměřené semináře, kde se zájemci seznamují s různými technologiemi používanými v modelářství. Workshopy proběhly zatím dva, v září a v říjnu. Říjnového workshopu jsme se zúčastnili, tak si dnes řekneme, jak takový workshop probíhá.

Pokračování