Kalendář ŽelPage 2014 — Již několik let vydává sdružení ŽelPage kalendář sestavený z fotografií autorů, přispívajících do zdejší fotogalerie. Také letos se podařilo stvořit a vytisknout kalendář pro rok 2014, který by, dle našeho skromného mínění, mohl potěšit nejen milovníky železnice, ale i fanoušky krajinářské fotografie. Letošní novinkou je trojice monotématických kalendářů.

Pokračování

Tak takto by lokálky brzy nemusely vypadat. Před asi půl rokem jsem přišel s myšlenkou vytvořit jednotnou a mezi sebou unifikovanou skupinu železničních vozidel s co největším počtem shodných dílů (motory CAT C18, případně C27, C15), řešících dopravu na lokálních a neelektrizovaných tratích v ČR a na Slovensku. S touto myšlenkou jsem vytvořil skupinu dieselových a tažených vozidel s označením DISREG. Název DISREG vznikl právě s určením všech lokomotiv skupiny DISREG – DIS = diesel, REG – regionální doprava. Dále jsem je pak rozdělil do 2 skupin – DISREG I = rychlíková vozidla; DISREG II = vozidla pro lokální dopravu.

Pokračování

Praha — Osm let po uvedení do ostrého provozu čeká Pendolino jakožto produkt dosud nejvýraznější změna: jeho provozovatel, České dráhy, se od 2. září rozhodl zredukovat kapacitu 1. třídy o polovinu, ze současných 105 na 52 míst. Sedadla v krajním voze č. 1 tak začnou sloužit cestujícím 2. třídy jako tichý oddíl. Tato změna je překvapivým, avšak logickým vyústěním dlouhodobého trendu přibližování pendolin širšímu okruhu zákazníků, a postupného ústupu od image exkluzivního spoje. Vlaky SuperCity ovšem nejsou jediné, které v současnosti čelí významnému přehodnocování produktové strategie. Naopak, i několik měsíců po otevření skutečně konkurenčního prostředí se majoritní společnosti nedokáží ubránit rozpakům při snaze co nejlépe nastavit svou nabídku pro relativně omezený přepravní trh mezi Prahou a Ostravskem. Pokud se ale podíváme dál za hranice, zjistíme, že v tom čeští dopravci zdaleka nejsou sami.

Pokračování

Vlak není jen dopravní prostředek. Pro někoho je to pracoviště, pro někoho objekt tvůrčí fotografie, pro jiného zase zdroj romantiky nebo seznamovací kancelář… Pro mne byly vlaky, mimo jiné, místem prvního setkání s cizími jazyky. Vlakem jsem začal denně jezdit v době, kdy jsem se učil číst. A velice brzy mi do oka padly různé nápisy na dveřích, skříňkách, cedulkách, přepínačích a jiných hejblatech; a jen o málo později jsem si všiml toho, že mi některé z nich nedávají smysl. Vícejazyčné cedulky v osobních vozech se mi tak staly svéráznou Rosettskou deskou; vychutnával jsem si exoticky znějící Riscaldamento a vapore, lámal si jazyk na Ersatzteilschrank, zoufale dumal nad neznámými písmenky v Не высовываться, přemýšlel, proč němčině většinou stačí méně slov a proč si jsou italština s francouzštinou (když už jsem je dokázal odlišit) natolik podobné. Škola srovnávací jazykovědy na ocelových kolech.

Pokračování

V mluvě českých železničářů, v jejich běžném služebním i společenském styku, uplatňují se tak jako v jiných pracovních prostředích některé specifické prostředky slovníkové, tvořící slangovou vrstvu. [1] Přitom je nutno si uvědomit, že některé výrazy ztrácejí časem povahu výrazu slangového a přecházejí do výraziva spisovného. Železničářské slangové výrazivo vznikalo již od počátku zavádění železniční dopravy u nás, tj. zhruba od 2. třetiny minulého století. Jeho dnešní celkem pestrá zásoba je tedy výsledkem poměrně dlouhého vývoje, v němž se zároveň obrážejí různí činitelé, kteří se podíleli na jejím vzniku. Z nich nejdůležitější jsou: nadřazenost německé odborné terminologie v dosti dlouhém počátečním období, různorodý sociální i národnostní původ zaměstnanců, jejich vzdělání, druh vykonávané práce, vliv místních nářečí, působení mluvy různých „neželezničářských“ profesí, jejichž služeb železnice využívá, dosavadní částečná neustálenost dnešní odborné terminologie [2] a řada činitelů podružnějších. Pro ilustraci stačí například srovnat jazykové prostředí tzv. jízdního personálu s jazykovým prostředím zaměstnanců traťové správy. Jízdní personál je téměř denně vystavován působení různých místních jazykových prostředí často značně odlišných (srovnej například prostředí pražské a olomoucké nebo přerovské, bohumínské a břeclavské, brněnské a bratislavské atd.), zatímco zaměstnanci traťové stavební správy pracují ve víceméně stále stejném kolektivu a v nevelkém okruhu svého bydliště. U těchto zaměstnanců pak je aktuální otázka vlivu místního nářečí, zatímco u jízdního personálu se projevují tendence jiné, míšení nebo stírání výrazných nářečních znaků.

Pokračování

Tetelil se vzduch letní kdesi u Turnova a válet se na prosluněné mezi na hraně remízku bylo milo. To písknutí v dálce nebylo možno přeslechnout. Se zpožděním dolehl jako šepot zvuk výfuků parní mašiny, kužel dýmu hnaného výfukovou parou bylo na kilometry vidět dřív. Zvuk výfuků sílil a zrychloval a sléval se, jak s rostoucími otáčkami kol přestalo být možno jednotlivé výfuky počítat. Čtyři rány do výfuku na jednu otočku hnacích náprav. S rostoucí rychlostí se zvuk sléval v hukot. A tu zvuk zcela zmizel, jak vlak klikatá trať zavedla za terénní vlnu, či les, opět se štěkot stroje nabírajícího rychlost před stoupáním ozval, aby zase zmizel. A po krátké chvíli ticha objevil se vlak v nedalekém zářezu. Hlasitě štěkající Všudybylka statečně táhla čtyři papíráky osmidveřáky proti stoupání a už začínala mít dost. S každým metrem, každou otáčkou náprav klesala rychlost a výfuky byly pomalejší, hlasitější a naléhavější. Sousední chalupářka, hlavu v dlaních, lkala, že jestli se otočí vítr, bude mít zase prádlo plné sazí. Vítr byl milosrdný, strojní četa svůj stroj dobře vedla, rychlost a výfuky se ustálily a najednou ticho – za vrcholem stoupání fíra zavřel regulátor a bylo slyšet jen odvalování kol po kolejnicích a jejich klapání na spojích. Na tato představení se nevybíralo vstupné, na tato představení se nevyvěšovaly plakáty. Na tato představení si člověk jen musel udělat čas, mít trpělivost a umět naslouchat, vnímat i vůni kouře smíšeného s výfukovou parou nasáklou strojním olejem z válců. Kdy to bylo? Už nevím, ale Těšnov byl ještě v provozu.

Pokračování

Nikdo mne asi moc neznáte, tak se prvně představím. Jsem Wabun - Vít Burian, brzy mi bude 16 let, kreslím si "mašinky" a auta jen tak pro zábavu. Po nedávném článku Zdeňka Šindlauera jsem se, na přání některých z vás, rozhodl napsat taky článek o tom, co jsem nakreslil či narýsoval. Promýšlel jsem to dlouho, co bych vám ukázal, a nakonec jsem se rozhodl pro lokomotivu, jejímž navrhováním jsem strávil tak půl roku, což je asi nejdéle ze všech mých návrhů. Mohl bych psát i o více, ale "jaksi taksi" k nim nemám žádné obrázky a výkresy, protože jsou to buď uzavřené projekty nebo je zpracovávám, takže mám vše jen v hlavě (snad v blízké době pár let nepřijdu o paměť) a bez obrázků a výkresů by to bylo tak trošku o ničem.

Pokračování

Pakliže se někdo živíte navrhováním lokomotiv, prosím, nečtěte to. Čtete dál? Inu, já vás včas varoval. Nyní ovšem počítejte s možností, že se ke své bohulibé práci třeba už nedostanete a že za vraždu je sazba od patnácti let výše. A nepomohou Vám ani výmluvy, že oběť vaší nepříčetnosti kreslila tak praštěně hranaté lokomotivy, že jste v rámci profesní cti nic jiného, než vraždit, nemohli.

Pokračování

Praha — Vlaky a známky; kombinace, která, jak se na první pohled zdá, nejde příliš k sobě. Ale opak je pravdou. Od doby, kdy se objevily první poštovní známky, se postupně, po portrétu panovníka, přidávaly různé motivy. A vlaky nebyly výjimkou. Česká pošta píše svou historii od ledna 1993. Pojďme tedy lehce zrekapitulovat, s čím jste se mohli setkat. Představíme si jednotlivé známky i obálky prvního dne (FDC). Obálky prvního dne vycházejí v den, kdy se vydává příslušná známka. Známka je na obálce nalepena a opatřena poštovním razítkem vytvořeným speciálně pro tuto příležitost a doplněna grafickým motivem vztahujícím se ke známce. Takovouto obálku můžete – i přesto, že známka už je orazítkovaná – použít a poslat do tří měsíců od data vydání.

Pokračování

Praha — Je to jen pár dnů, co síť SŽDC křižují mezi Prahou a Bohumínem černozlaté „tramvaje“. Nový dopravce je další příjemnou změnou na našich tratích a doufejme, že bude ostatní dopravce nutit k postupnému zvyšování kvality. O záměrech tohoto dopravce se už popsalo nemálo stránek – připomeňme plány na linky z Prahy do Českých Budějovic, Plzně či Ústí nad Labem. V hledáčku je i třeba trasa z Prahy přes Brno do Vídně. A kromě zajišťování pravidelné osobní přepravy se připravuje i pool, který by měl jednotlivým dopravcům „zapůjčovat“ lokomotivy. Pojďme ale poodhalit ještě jeden z projektů této společnosti, o kterém se zatím nepsalo – získat dominanci na lokálních tratích. Neodpustíme si zdůraznit, že tyto informace víme jako první.

Pokračování

Bocanovice — Současně s platností nového jízdního řádu dochází také - jako už tradičně – k mnoha změnám v tarifu dopravců. Jednou z nich mimo jiné bude také úplné zrušení institutu, o němž si mnozí myslí, že musel být zrušen už dávno. Jde o vstupenku na nástupiště. Důvodem této změny je to, že se zcela zásadně změnily vztahy Českých drah k částem železničních stanic (zejména podchodům a nástupištím), a s ohledem na to, že do budoucna není vyloučena ani změna vlastnických práv ČD ve vztahu k budovám železničních stanic, které jsou dosud v jejich majetku.

Pokračování

S poťouchlostí sobě vlastní jsem ten součet předhodil počítači. Ten dobrák to poctivě schroustal a střelhbitě oznámil, že výsledek jest 973.2202. To je výsledek hodný blba, ale uznávám, že té elektronické havěti u Gatesů třeba neřekli, že sčítat cifry Kryšpínova označování lokomotiv, jak to nějakej jouda zadá, je blbost. Ale jistě - všichni víme, jak je to s tím součtem v nadpisu. Albatros plus pětasedma rovná se přípřež albatrosa a pětasedmy - toť přeci jasné. Fajn, ale chtějte tu přípřež vidět. To se nestává každý den. A ještě líp, chtějte tu přípřež nakreslit. To se nedělá jen tak, že popadnete tužku, papír a počnete tvořit.

Pokračování

Vážení přátelé, uživatelé galerie, máte před sebou čtvrtý díl miniseriálu o fotografování pro začátečníky. Na začátku jsme si probrali násvit a kompozici, rozdělenou na díly kompozice I. - objekty a kompozice II. - umístění vlaku. Tyto tři články byly vlastně o obecných zásadách fotografování vláčků (za ideálních podmínek, vhodných pro začátečníky, viz násvit), a teď přejdeme na práci s fotoaparátem. Budu vycházet z předpokladu, že aparát umí ruční nastavení clony, času a citlivosti iso. Úplné automaty nejsou pro začátečníka vhodné, protože není schopen nijak ovlivnit to, co ovlivnit chce, a například dosažení krátkého času je u plně automatických přístrojů třeba i na režim sport poněkud nesnadné a celé úsilí fotografa, byť vybaveného teorií a snahou, může jít vniveč. Nota bene když nejlevnější zrcadlovku lze pořídit do deseti tisíc a lepší kompaktní přístroj s manuálním nastavením i za polovic. Jako už tradičně, než se vrhnete na čtení tohoto dílu, doporučil bych si přečíst předchozí díly. Odkazy jsem uvedl již dříve v tomto odstavci, nebo jsou v seznamu na konci článku.

Pokračování

Vážení přátelé, uživatelé galerie, máte před sebou třetí díl miniseriálu o fotografování pro začátečníky. V předchozím dílu jsme si ukázali, jak do kompozice mohou vstupovat další objekty na scéně, dnes si povíme, kam neumisťovat vlak v rámci kompozice. Pokud je toto první článek tohoto miniseriálu, který se Vám dostal do rukou, vřele doporučuji si nejprve přečíst úvodní článek, první díl věnovaný násvitu a především druhý díl, věnovaný kompozici. Toto je totiž sice volnější, ale přeci jen na předchozí díl úzce navazující pokračování.

Pokračování

Vážení přátelé, uživatelé galerie, máte před sebou druhý díl miniseriálu o fotografování pro začátečníky. Po úvodním článku a prvním díle, věnovaném násvitu, se dnes podíváme na kompozici. Neprobereme toto téma celé najednou, ale zaměříme se na prvky, které do fotografie vstupují a, jak si záhy ukážeme na příkladech, mohou často překážet. Pokud je toto první díl tohoto seriálu, který se Vám dostal do ruky, důrazně doporučuji si přečíst úvodní článek a jeho první díl. Toto je totiž sice volnější, ale přeci jen na předchozí díl navazující pokračování.

Pokračování