Když vyslovíte jméno Bazala, většinu napadne generální ředitel Českých drah. To je ovšem veliká mýlka. Bazala je moje dlouholetá přezdívka, kterou jsem s přídavkem ročníku narození použil jako základ pro můj nick. Není to náhodou. Je to již mnoho let, kdy jsem naposledy sestoupil ze schůdků své turnusové jednotky 451 031-9 + 032-7, zamkl stanoviště a změnil zaměstnání. Obdiv k železnici u mě ale již zůstal. Rok 2007 byl pro mě zlomový ...
Nedávno jsem byl osloven, abych i já bilancoval svoje fotografování, nebo chcete-li šotoušení (i když já se za šotouše nepokládám; navíc se mi ten název nezamlouvá) v roce 2007. Když tak sedím za počítačem a prohlížím si letošní fotky, zjišťuji, že uplynulý rok zachycený přes můj objektiv není zrovna oslnivý - událo se toho sice dost, ale vše stejně člověk nestihne a mnohdy není čas. Na rozdíl od svých mladších kolegů šotoušů, kteří jeden den fotí v Jeseníkách zamračené a druhý den na druhé straně republiky odklony, třetí den zase na Slovensku pod Štrbou, už tolik nestíhám. Mám starosti člověka středního věku, který má rodinu, rozestavěnou chatu, opravy v bytě a turnusovou práci, kdy po noční jsem grogy a když náhodou nejdu spát, stejně po mě nic není. Ale místo nářků se raději vrátím zpět k focení a mrkneme se tedy na rok 2007!
Kolegové se pustili do seriálu „Rok 2007 očima železničního fotografa“. Rozhodl jsem se poněkud narušit jejich hegemonii a podívat se na rok 2007 pohledem nefotografa a neželezničáře.
Lásku k železnici jsem získal už v raném dětství, kdy jsem chodil prohlížet mašinky na nádraží Opava-východ. V těch dobách ještě osobní vlaky mezi Opavou a Ostravou obsluhovaly T 435, na nákladech se objevoval občas i "kremák", na osobácích z Opavy do Olomouce byl standardem "papoušek" a na spěšném vlaku se pravidelně objevoval "krokodýl" – v té době téměř novinka. Teď jsem zákazníkem železnice spíše příležitostně, ale pěknou fotografii vlaku byste našli na pozadí mého monitoru. Podělím se tedy s Vámi o fotky, které se mi na ŽelPage líbí, které mám rád.
Letošní rok pro mě byl důležitý snad akorát tím, že jsem oslavil dvacítku a úspěšně odmaturoval. Teda - bylo to v opačném pořadí, ale pakárna to bylo oboje... I když jedna z toho podstatně veselejší. Posledních pár let se věnuju trochu víc focení. Nepřeháním to, i když jsou mnozí přesvědčeni o opaku, a tak kurz na výsledek mé maturity byl na pardubické průmyslovce 1:9 v prospěch možnosti "NE". Očividně neměli pravdu. Stalo se zde tak trochu tradicí, že se kolegové sem-tam pochlubili svými milostnými historiemi. Já za sebe mohu prohlásit, že celý rok jsem prožil s jednou dívkou; zatím se máme více než rádi a rozhodně žádný dramatický rozchod neplánujeme. Možná příští rok na tomto místě budu popisovat nějaké drama, ale dnes určitě ne. Už jsem toho ale napsal hodně, tak se raději podíváme, co tento rok přinesl...
Blíží se červený krasavec. Tep se mi zrychluje, nervozita stoupá, prst na spoušti dostává křeč. Ne, ještě ne! - Právě takto jsem prožíval letošní nejlepší okamžiky fotografa. Ale nefotil jsem jen taurusy, necestoval jen v Rakousku a hlavně, nefotil jsem každý den! I přesto se mi dostalo milé povinnosti v následujících řádcích prozradit, jak jsem za rok nechtěně vytvořil fotografický rukopis, který vytušíte už v náhledu. Jak vznikaly fotografie z výprav po zahraničí i tuzemsku s kolegy i o samotě, o kterých jste možná četli v nemnoha cestopisech, co vše stojí za pozadím této snahy a jak vnímám končící rok pohledem fandy a fotografa.
Vážení čtenáři, děkujeme vám za váš zájem o zpravodajský železniční server ŽelPage.cz. Jeho úspěch by nebyl možný bez mnoha dobrovolníků, kteří přispívají k tvorbě jeho obsahu. Pokud si i vy říkáte, že by nebylo špatné přiložit jednou za čas také ruku k dílu, chtěli bychom vám - podobně jako před časem kolegové z Fotogalerie - přiblížit fungování zpravodajství ŽelPage a poskytnout vám několik užitečných informací, jak se do jeho tvorby zapojit. Nejjednodušším způsobem je napsání aktuality nebo článku o zajímavé události na české i zahraniční železnici. Zde přinášíme jednoduchý návod, jak napsat zprávu, podle jakých pravidel se řídit a jak se zorientovat v editoru určeném pro psaní aktualit.
Železná Ruda - Jízda začala na pražském hlavním nádraží, kde pod Bondyho stoletou střešní konstrukcí čekala souprava rychlíku s lokomotivou připravenou se vydat do západních Čech a s rekonstruovanými vozy čekajícími na delší jízdu do Bavorska. Na nástupišti jsme se seznámili s jedním z oslavenců a poté usedli do příjemného kupé. Společnost mně a mé drahé polovičce dělal dřímající Asiat a manželský pár z Tennessee, který se vydal na návštěvu Evropy – první v jejich životě. Jízda příjemně ubíhala a vlak se blížil k západočeské metropoli.
Vzhledem k faktu, že nepatřím mezi klasické šotouše, nečekejte v mém ohlédnutí za uplynulým jízdním řádem ani fotky a komentáře k odklonům, ani reportáže z uzavíraných tratí. Jednak proto, že v mém rodném kraji k podobným věcem dochází velmi sporadicky, a druhak hlavně kvůli tomu, že do těchto témat prostě nejsem zainteresován. Stručně řečeno - fotím to, co právě jede. Proto doufám že se nebudete zlobit, když své pojednání napíšu jako obyčejný deník železničního fotografa. Předchozí GVD pro se pro mě nesl ve znamení hromadnějších fotoakcí a poznávání kolejnicí stejně praštěných kolegů (děkuji Petru Majerníkovi za trefné označení naší úchylky), a z mých fotografií zde na ŽP jasně vyplývá orientace na oblíbené motoráčky řady 810 a lokomotivy soukromých dopravců. Osobně bych však své výlety tématicky neškatulkoval, focení železnice je prostě mou velkou vášní, a tak se při plánování výletu nerozhoduji ani podle řazení vlaků na dané trati, ani "zaručeně spolehlivé" depeše o odklonech, neřkuli dlouhodobých výlukách. Prostě se seberu, jedu a... Vlaky všech barev, tvarů a délky - třeste se!
Je to zvláštní, bilancovat rok počátkem prosince. My všichni, kteří se nějakým způsobem motáme kolem kolejí, už to ale tak prostě děláme. Končí totiž jízdní řád, který záhy nahradí nový a přinese s sebou jako obvykle řadu změn. Budeme nad nimi lamentovat, nadávat a poslední týdny před změnou až hystericky fotografovat všechno končící. Přitom nám už dávno ta správná každodennost utekla. A není to špatně. Prostě jsme šotouši.
Ve svém domovském prostoru na severozápad od Prahy jsem se zachoval podobně. Snažil jsem se zachytit několik tehdy stále všedních zálěžitostí, které záhy zamířily do historie. Šly tiše, bez velkého nářku zúčastněných. Jednu část svého ohlédnutí proto věnuji březenské přeložce či konci motorových vozů řady 830 v pravidelném provozu. Dostane se i na několik snímků ze zatím běžného provozu, jimž ale souhra okolností dopřála pořádný nášup efektnosti. Přijměte proto prosím pozvání na krátkou cestu uplynulým rokem i mým archivem.
Łódź - Velkolepý výlet do Polska několik týdnů připravoval Tomáš Votoupal z klubu Moravské železniční muzeum. S ohledem na výpadek v komunikaci s dráhou v Krośniewicích bylo využito nabídky přátel z nadace, která se stará o provoz úzkokolejky Rogów - Biała (od Varšavy jihozápadně směrem k Łódźi).
Vážení přátelé,
mnoho z vás přispívá do galerie a třeba se potýká s tím, že jsou fotkám vytýkány různé nádechy nebo tmavost či světlost. Tyto výtky vám nepřijdou na místě, protože je sami nevidíte. Nebo jen chcete ohodnotit a okomentovat kolegovu fotku a váš názor na zmíněné nádechy a světlost se rozchází s názorem jiného komentujícího. Přitom názorový rozpor často může mít svou příčinu někde úplně jinde - ve špatně zkalibrovaném monitoru. Právě pro vás jsem sestavil dva testy, pomocí nichž si svůj monitor můžete „vyladit“.
Praha - Velice nás těší stále rostoucí zájem o fotogalerii. Řada z vás pravidelně navštěvuje stránky ŽelPage právě kvůli ní a přispívá sem fotkami a komentáři, aniž by věděli, co se děje uvnitř. Poslední dobou se nám, a nejen mezi nováčky, rozšiřují dotazy a stesky ohledně jejího fungování. Dovolte mi vás proto vzít na menší exkurzi zákulisím a ukázat, jak to vypadá v pozadí, jak probíhá rozhodování či jaké jsou další zajímavosti ze správy galerie.
Fotoškola - Čím dál více fotografů si pořizuje digitální zrcadlovku s vidinou lepších fotek, ale mnoho z nich se v tomto rozletu samo brzdí tím, že nevyužívá potenciál aparátu naplno. Proč si zrcadlovku koupili? Aby měli lepší fotky. A čím jsou zrcadlovky lepší než kompakty? Jmenujme např. reálný hledáček, výměnné objektivy, kvalitnější snímač a také formát RAW, o němž si více povíme v tomto článku. Formát RAW produkuje i stále více kompaktů, kde je vítaným bonusem, avšak u zrcadlovek a jejich kvatlinějších snímačů je zbraní z nejmocnějších. Není pochyb, že se formát RAW těší obecné povědomosti. Možná se však mnohým fotografům otevřou možnosti dosud nepoznané...
Na tomto místě bych rád poděkoval EightyFourovi, autorovi námětu a také spoluautorovi tohoto článku.
Mladkov - V sobotu 26.5.2007 organizujeme prohlídku dělostřelecké tvrze Bouda tematicky zaměřenou na její pevnostní železnici. Pokud je mi známo, jedná se teprve o druhou podobnou prohlídku v její historii. Ta předchozí se konala již před několika lety a kdo ví, jestli se ještě bude někdy opakovat. Bližší informace naleznete v propozicích akce. Jako pozvánku jsem pro Vás připravil poměrně podrobný materiál o tom, na co se můžete těšit. Od asi před rokem publikovaného obecného článku o pevnostních železnicích se liší tím, že se jedná o popis a historii jedné konkrétní železnice a na ní existujících zařízení a exponátů. Některé věci je nutné zopakovat pro zachování celistvosti kontextu, ale mnohé ještě napsáno nebylo.
Na akci se prosím z kapacitních důvodů přihlašte.
Pardubice - Vážení čtenáři, v úterý 1.5.2007 tomu bylo 49 let, co byla v Pardubicích otevřena nová staniční budova. A právě k tomuto jubileu jsme pro vás v rámci projektu "Monografie stanic" připravili jeho další pokračování. Tentokrát se zaměříme právě na uzlovou železniční stanici Pardubice hlavní nádraží.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Publiczne używanie treści bez zgody autora nie jest dozwolone.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage
dlafotografów (ČR)
Słońce
wschodzi o 06:08
zachodzi o 19:57