Thermalbad Wiesenbad — Jednoho víkendového odpoledne jsem, poháněn zvědavostí a nejistým hlasem "navigátora" Pavla Lišky, vyrazil spolu se svými natěšenými ratolestmi a mírně otrávenou přítelkyní do malého města Thermalbad Wiesenbad. Je to lázeňské městečko na německé straně Krušných hor, proslulé svými léčebnými prameny (což mě jako karlovaráka až tak moc nezajímá) a největším detailně vypracovaným kolejištěm velikosti 1 v Evropě. Modely velikosti 1 jsou zmenšeny v měřítku 1:32 a využívají kolejí s rozchodem 45 milimetrů.
Bautzen — Ve svém prvním opravdovém článku na stránkách ŽelPage bych Vám všem rád přiblížil historii jednoho závodu, který je poměrně úzce spjat se železniční dopravou v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Konkrétně jde o vagónku v Bautzen, v současnosti vlastněnou koncernem Bombardier, který vlastní mj. dva další nedaleké závody - vagónku v České Lípě a vagónku v Görlitz.
Pardubice — Stalo se již tradicí, že vám – čtenářům magazínu ŽelPage – vždy na podzim přinášíme jeden článek z prostředí Dopravní fakulty Jana Pernera (DFJP) Univerzity Pardubice, týkající se kolejových vozidel, možností jejich studia apod. Protože není důvod tento zvyk měnit a protože jsme v závěru loňského článku, který trochu blíže pojednával o styku kola a kolejnice, slíbili, že se třeba někdy příště podíváme na využití počítačových simulací jízdy kolejového vozidla při vývoji nových vozidel, bude se letošní příspěvek zabývat alespoň v hrubých obrysech právě touto problematikou.
Pokud někdo před týdnem propásl historický okamžik, kdy článek Fotografická jízda odbočkou, část první přinesl nejhorší fotografie v historii ŽelPage, má nyní ještě jednu příležitost. Zde je druhá a zároveň poslední várka fotografií neméně pochybných kvalit. To je přece také historický okamžik, který se už sotva bude opakovat. Už v první části mého fotografického divadla jsem uvedl, že i ta nejblbější fotografie je vždy něčím zajímavá a když nic jiného, tak se většinou dá nějak "okecat". Bývaly časy, kdy fotograf vzhledem ke konstrukci přístroje a cenám filmů i pozitivů musel hodně popřemýšlet, co, kde, kdy, jak a zda vyfotografuje. To mimo jiné vedlo k tomu, že si z toho okamžiku fotografování i sem tam něco zapamatoval. A i to bylo jedním z motivů tohoto článku o dvou částech.
Na úvodním obrázku se kolem Okřešic se v dubnu 1991 do České Lípy žene liberecká 743.005 s osobním vlakem 6106 (Liberec - Lovosice). Neuvěřitelná souprava opravdu čítá šest vozů.
Uherské Hradiště — Kdo by neměl rád zapadlé vedlejší tratě, kde se kolem kolejí tyčí dřevěné telegrafní sloupy, kde vlaku kynou mechanická návěstidla a kde se koleje skrývají pod porosty trávy a plevele. Právě na několik takových tratí se můžete dnes „vypravit“ – alespoň přečtením této reportáže. Již déle než rok jsem plánoval návštěvu podhorské trati z Vlárského Průsmyku do Uherského Hradiště, značené v jízdních řádech číslem 341 a mezi lidmi známé také pod názvem vlárská dráha. Minulé léto jsem váhal, zda se vypravit právě sem, či podruhé navštívit unikátní ozubnicovou horskou železnici z Tanvaldu do Kořenova v Jizerských horách. Tenkrát jsem volil Jizerské hory, neboť jsem si nemohl nechat ujít cestu po obnoveném úseku do Sklarszké Poreby a na návštěvu vlárské dráhy tak došlo až v průběhu letošních Velikonoc. Jedním z impulzů pro realizování cesty se stala také akční jízdenka ČD NET Lidl.
Tenhle článek je výjimečný hned dvakrát. Za prvé, ještě nikdy nikdo nezveřejnil sbírku tak mizerných fotografií, a za druhé fotografem je individuum s pošetilou umanutostí hlásající, že kreslí. To je sice svatá pravda, ale pětatřicet let se toulat podle kolejí a nefotografovat, to by nevydržel ani ten nejzarputilejší odmítač.
Tak já to tedy protentokrát jednou vezmu odbočkou, místo kreseb tady budou fotky a slibuji, že hned jak se vypovídám, vrátím se ke kreslení a vlaky fotografovat nebudu. Abych nadále financoval fotografování na klasický film, na to jsem moc velkej škrťa a digitální tvorba mě pranic neláká. Ostatně ani foťák bych si nejspíš koupit neuměl, vždyť dosud jsem všechny dva dostal.
Český Těšín/Havířov – Někdy na počátku ledna se v mé e–mailové schránce objevila zpráva od Martina Ostruszky. Obsahovala pozvánku na V. setkání příznivců a milovníků železnice v Havířově. Odepsal jsem, že se akce s radostí zúčastním a kontaktoval jsem své přátele z Těšína, aby jeli také. V polovině ledna pak vyšel zde na ŽelPage Martinův článek Komu čest, tomu čest! s krátkým exkurzem do historie setkávání železničních fandů na Slezsku a s dalšími podrobnostmi ohledně jubilejního V. ročníku.
Dovolte tedy krátké ohlédnutí za jedním vydařeným dnem.
Loňský jarní semestr jsem strávil studiem na Marylandské univerzitě (University of Maryland), ležící přímo na kraji hlavního města Spojených států – Washingtonu D.C. Protože si přivydělávám psaním o amerických formulích IndyCar, a tato série pořádala první víkend v září závody v nedalekém Baltimoru, rozhodl jsem se pár dní před svým návratem do ČR zaletět si z Floridy, kde jsem trávil léto u příbuzných, zpět do Washingtonu, pozdravit bývalé spolužáky a vyučující a navštívit první závod IndyCar ve svém životě. Přestože je železniční doprava v USA naprosto minoritním způsobem přepravy, byla pro mne nejvýhodnější volbou.
Rozloučili jsme se s ostrovem Skye a míříme do městečka Balloch u Loch Lomond. Balení stanu za neustálých poryvů vichru a nepříjemně studeného deště nás značně vyčerpalo, proto se šest hodin jízdy snažíme využít k odpočinku. Autobus však příliš neoplývá komfortem (310 kilometrů dlouhá cesta pro jednoho stojí 40 liber, za takovou cenu by si člověk nějaké to pohodlí zasloužil…), a proto se nám moc dobře spát nedaří. Ve městě Fort William na půl hodiny zastavujeme a vzhledem k tomu, že stojíme hned vedle vlakového nádraží, jdu se podívat dovnitř. Je zde odstavena souprava od nočního expresu do Edinburghu (s přímými vozy do Londýna). Jinak "ani kolo". Jízdní řád se podobá notám na buben – je vidět, že vlaky zde opravdu k pravidelnému dojíždění neslouží. Trať do Glasgow je ale vyhlášená turistická atrakce a každý víkend se po ní můžete svézt historickou soupravou s parní lokomotivou v čele.
Po dvou hodinách letu se 11. července 2011 v 19.50 podvozky našeho letadla konečně dotýkají země. Právě jsme přistáli v hlavním městě Skotska. O několik okamžiků později nám již letuška oznamuje, že do příletové haly budeme odvezeni letištními autobusy, a děkuje nám, že jsme využili služeb letecké společnosti Jet2.com. Do Edinburgu ani jiná společnost z Prahy nelétá. Při výstupu z letadla mne překvapuje, že je ve Skotsku tepleji než v Čechách. Že bychom na ostrovní království skutečně vozili lepší počasí? Již při návštěvě oblasti Midlands před dvěma roky jsem na obloze nespatřil téměř jediný mrak a teplota byla výrazně vyšší než v domovině.
Jaroměř — Přibližně po roce, v sobotu 19. listopadu ráno, se opět vracíme do Jaroměře, abychom se odtud vypravili na další zajímavé putování s historickým motorákem „hurvínek“. Dnes nemíříme do Otovic zastávky a Žacléře, ale vypravíme se na cestu po tratích Královéhradeckého a Pardubického kraje, z nichž dvě jsou již bez pravidelné osobní i nákladní dopravy a jedna obsluhovaná pouze jedním párem osobních vlaků denně. Hlavní cíle naší cesty jsou koncové stanice Prachovice a Dobruška, jež jsou od sebe po kolejích naší trasy vzdáleny přibližně 83 kilometrů.
Liberecko — Zatímco v září doznívala labutí píseň v podobě burácení motorů K6S310DR v malebné krajině Pošumaví a Posázaví, v trase přes legendární viadukt u obce Novina se uskutečnily neméně zajímavé (i když železničními fotografy méně navštěvované) odklony nákladních vlaků, které vám v následujících řádcích přiblížíme. Vraťme se zatím ale na počátek celého dění. Po dvou letech se na trati 086 opět objevila četnější vozba nákladních vlaků, jejíž důsledkem byly výluky na trati 030, kde se od 1. do 20. září pracovalo na kolejišti ve stanici Sychrov, dále sanace skalních zářezů před Hodkovicemi či za Rychnovem ve směru na Liberec, oprava přejezdu za stanicí Jeřmanice i nezbytné strojní čištění kolejového lože a výměna kolejnic. Nákladní vlaky spojující Česko s polským Zawidówem tak musely proto být vedeny odklonovou trasou. Jízda převážné části z nich byla plánována na noční hodiny, které poskytovaly nákladním vlakům větší šanci na propletení mezi osobní dopravou, a to především v úseku z Jablonného do Křižan, který je nejen sklonově nejnáročnější, ale nenabízí se v něm, kromě ranní směny v Rynolticích, možnost křižování. I přesto se podařilo některé nákladní vlaky vypravit i za denního světla a poskytnout tak fotografům možnost jejich zvěčnění.
Liberec — V zaplněném sále hotelu Zlatý Lev proběhla ve čtvrtek 13. října mezinárodní odborná konference pro sdílení zkušeností a doporučení z cest k atraktivní veřejné železniční osobní dopravě. Stěžejním tématem procházejícím téměř všemi příspěvky byla otázka výběrových řízení na dopravce, jejich plánování, rozsahu, nákladům a reálným očekáváním. Magazín ŽelPage jako mediální partner konference Vám přináší reportáž z nejzajímavějších výstupů.
Černou Horu jsem si vybral jako cíl dovolené z několika důvodů – jde o zemi, kde lze najít snad vše: četné památky, krásnou a neporušenou přírodu a, v neposlední řadě, mořské pobřeží. Oblasti, které jsem navštívil, snad s výjimkou Kotoru, nejsou turisticky nikterak frekventované. Pro hovoří také minimální jazyková bariéra a dobrá dostupnost vlakem z ČR a SR – v letním období přímo, jinak s jedním přestupem.
Jöhstadt — „Tatí, koupíš nám tohle?“ ozvaly se naráz obě mé ratolesti. „Jasně, ale… ale… ale až se budeme vracet, ju?“, zakoktal jsem se při pohledu na cedulku, která mi sdělovala, že za desetidekový sáček místní speciality zaplatím tři a půl eura. Jsme v Jöhstadtu, malém krušnohorském městečku nedaleko českých hranic a stánek s praženými mandlemi a oříšky v cukrové krustě stojí napotvoru hned zrovinka vedle výdejny jízdenek. „No nic, třeba na to zapomenou,“ utěšuji se v duchu. Kupuji jízdenky a ani nemusím děti dlouho přemlouvat, aby si se mnou šly prohlédnout lokomotivy, stojící před nedalekou výtopnou. Personál ochotně pózuje a ukazuje nám, k čemu slouží a jak se používá kdysi tak běžná, ale dnes už téměř nevídaná věc, jakou byl vodní jeřáb.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Public use not allowed without explicit permission of author.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage
in the Czech Republic
Sun
rises at 06:04
sets at 20:00