Toruń - Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století docházelo v rámci postupného dělení Polska k razantním posunům hranic. Prusku připadlo v roce 1793 město Toruń (něm. Thorn), které leží na pravém břehu dolního toku Visly. Strategický význam tohoto města prudce narostl v roce 1815, kdy se k němu přiblížila nová ruská hranice na vzdálenost menší než 10 kilometrů. V případě války se stal pravděpodobným pokus Ruska o oddělení pruských východních oblastí a ohrožena byla i lodní doprava na Visle. Z tohoto důvodu bylo přikročeno k modernizaci a dostavbě pevností Thorn, Graudenz (Grudziadz) a Danzig-Weichselmünde (Gdaňsk-Wisloujczie). Nebudeme se samozřejmě věnovat kompletní pevnostní výstavbě v Toruni, ale pouze objektům přímo souvisejícím se železnicí.

Folytatás

Přestože všudypřítomní hloubkaři představovali v dubnu a na začátku května 1945 neustálé nebezpečí pro železniční dopravu v českých zemích, pouze dvakrát (11. a 29. 4. 1945) – aspoň soudě podle mně dostupných archivních pramenů a literatury - byly k napadenému vlaku připojeny protiletadlové zbraně (neboli flak z německého Flugabwehrkanone, příp. Fliegerabwehrkanone; děla obvykle ráže 20 nebo 37 milimetrů nebo kulomety standardního typu). Ani v jednom případě však útoku nezabránily... (foto archiv Miroslava Petra)

Folytatás

Králíky - Od poloviny roku 1944 musela německá armáda na našem území čelit novému nebezpečí ze strany spojeneckého letectva. Masového měřítka dosáhly specializované útoky tzv. "hloubkařů" či "kotlářů" na vlakové soupravy. Jedním z přijatých opatření bylo jejich vybavení protiletadlovou obranou. Nikoliv jediným technickým řešením bylo vybavení běžných plošinových vozů improvizovanými palebnými postaveními ze železobetonových prefabrikátů. Ty měly tvar jakýchsi velkých skruží ukrývajících ponejvíce jednohlavňový 2 cm flak vz. 30 či čtyřhlavňový flak vz. 38 (ale i další typy) a malých hranatých skladů munice.

Folytatás

Spojenecké stíhačky (tzv. Hloubkaři nebo kotláři) jsou neodmyslitelně spojeny s posledními měsíci druhé světová války v českých zemích. Bilance jejich útoků na železniční dopravu zahrnuje stovky z provozu vyřazených lokomotiv, zničených a poškozených vozů.

Folytatás

Chvaletice - U východočeského městečka Chvaletice, které je známé tepelnou elektrárnou, se nachází rozlehlý podzemní muniční sklad bývalých Mangano-kyzových závodů (MKZ). Kdysi k němu vedla úzkorozchodná železniční trať, která na povrchu i pod povrchem měřila v součtu téměř dva kilometry. Pozůstatky této trati jsou ke shlédnutí dodnes stejně jako tunelový portál vjezdu. Kolínský Military Club provedl i průzkum interiéru a kamarád, který je jeho členem, mi poskytl fotografie a některé informace, které byly podstatné pro vznik tohoto článku.

Folytatás

Horní Vltavice - Obrannou linii našeho předválečného opevnění bylo nezřídka nutné vést velmi komplikovaným terénem, který kladl velké nároky na dopravu stavebního materiálu. Nad Horní Vltavicí se v rámci stavebního úseku č. 191 rozhodla berounská firma Ing. Jelínek a synové zásobovat staveniště deseti objektů lehkého opevnění vz. 37 pomocí kolejových svážnic a polní drážky. Mnoho otázek okolo nich není stále zodpovězeno, ale výsledky dosavadního pátrání jsou námětem tohoto článku.

Folytatás

Pardubice - Během druhé světové války byly uskutečněny tři významné spojenecké nálety na Pardubice. Všechny tři se odehrály v roce 1944. Jejich hlavním cílem byla rafinerie Fantových závodů (dnes PARAMO) stojící ná západním okraji města, kde byl z rumunské ropy vyráběn zejména benzín, mazací oleje a parafín, a také nedaleké vojenské letiště, od roku 1940 školící středisko Luftwaffe. Těžce zasaženo bylo i nádraží.

Folytatás

Pardubice - Nedílnou součástí výcviku pardubického železničního pluku byla i výstavba a organizace provozu nákladních lanových drah. O tom, že zkušenosti nabyté na cvičištích u řeky Chrudimky byly využity i v náročných podmínkách našich pohraničních hor, pojednává tento článek. Upozorňuji, že se článek týká pouze lanovek vojenských, nikoliv civilních použitých na vojenských stavbách.

Folytatás

Świnoujście - Pár minut předtím, než dojedete do polského Świnoujście, budete projíždět seřaďovacím nádražím v Przytóru. Několik desítek metrů za nástupištěm odbočuje vlevo přes silnici do borového lesa nepojížděná, leč udržovaná vlečka. Dostanete-li se do těchto končin, vydejte se po ní a dopřejte si dráhařskou lahůdku.

Folytatás

Králíky - Křížení železniční trati a linie našeho předválečného opevnění bylo pro jeho plánovače vždy výzvou. Do hry zde vstupovaly dva zásadní aspekty. Prvním byl fakt, že trať mohl nepřítel využít k útoku do vnitrozemí. Nezřídka totiž vede takovými terénními podmínkami, že jedinou těžkou technikou, kterou mohl nepřítel nasadit na podporu útočící pěchoty, byl obrněný vlak. Druhou podstatnou věcí jsou umělé železniční stavby, které mění konfiguraci terénu (náspy, zářezy), čímž vytvářejí hluchá místa v systému obranných paleb.

Folytatás

Řevnice - Mezi lety 1936 a 1937 probíhala v linii přibližně spojující města Mělník, Velvary, Slaný, Kladno, Beroun, Mníšek pod Brdy a Slapy výstavba opevnění tzv. Vnější obrany Prahy (též pražského předmostí či pražské čáry). Jednalo se o součást vnitrozemské záchytné příčky spojující oblast Lužických hor s jižními Čechy. Pokud by v případě válečného konfliktu s Německem došlo k ústupu jednotek československé armády z oblastí západně od ní, měla umožnit jeho zastavení a vedení dalších obranných bojů. Celá příčka sleduje přibližně severojižní směr, pouze západně od Prahy tvoří jakýsi půlkruh. Stavěny zde byly pouze objekty lehkého opevnění, pouze u Velvar bylo v roce 1938 vytýčeno pět objektů těžkého opevnění jako ukázka pro jugoslávskou vojenskou delegaci. S jejich výstavbou ovšem nebylo započato.

Folytatás

Pevnostní drážky lze nalézt v interiérech dělostřeleckých tvrzí, které byly stavěny v rámci československého pohraničního opevnění v druhé polovině třicátých let dvacátého století. Jsou vždy o rozchodu 600 mm a měly sloužit k zásobování částí tvrze vojenským materiálem. Neměly sloužit k přepravě osob.

Folytatás