Ostrava — Být firmou má svoje lepší stránky: mobilní operátoři jsou k vám o něco přívětivější, obchody o něco flexibilnější a železniční dopravci… ti vám budou alespoň tvrdit, jak moc jim na vás záleží. Tedy alespoň po dobu, co u nich budete utrácet spoustu peněz a nebudete chtít nic extra. Zaměření na tzv. byznys klientelu ostatně jednou za čas deklaruje většina železničních společností. Se slzou v oku nepochybně vzpomínají na doby předlistopadové, kdy služební cesta určité délky automaticky znamenala nárok na 1. třídu, kdy firmy tak urputně nestřežily své cestovní náklady a kdy individuální automobilizmus byl ještě elitní výsadou. Dnes dva ze tří dálkových dopravců disponují cestovní třídou nazvanou Business, a ten třetí (až do příchodu railjetů) tímto stylem rád prezentuje svou 1. třídu, i když ji má problém naplnit. Jak se ale dopravci zachovají, když za nimi přijde firemní zákazník a potřebuje něco speciálního? Dokážou zajistit přepravu pro větší skupinu? A pokud ano, bude finančně zajímavá? Sami jsme si to vyzkoušeli nedávno.

Pokračování

Je brzké letní prázdninové ráno, zima se nestydí a snadno si nachází cestu pod modráky, které už dávno nejsou modré. Ale za chvíli to začne, říkám si. Rozdělám si oheň, zahřeju se, dám si kafe, něco zakousnu k snídani a vrhnu se na to. Zacinkám svazkem klíčů, chvíli hledám správný a pak už zápasím se zámky od výtopny. Konečně odemykám, beru za kliku, vcházím do výtopny, za mnou prásknou dveře tím svým charakteristickým rozvrzaným železo-dřeveným zvukem. Klíče pověsím na háček, oči pomalu přivykají šeru výtopny. Konečně vykročím směrem k lokomotivě, letmo jí pohladím po dýmnici a zabručením si pod vousy jí pozdravím. Můj den topiče začíná.

Pokračování

Aktualizováno 9. 12. 2013 — Kosovo (albánsky „Republika e Kosovës“, srbsky „Република Косовоse“, anglicky „Republic of Kosovo“) je v médiích zmiňováno zejména v souvislosti s vnitro- i zahraničně-politickou situací, tj. stále problematickým soužitím většinových Albánců se zbytky srbské populace, neuspořádanými vztahy se Srbskem, od něhož se tato bývalá autonomní oblast po ozbrojeném konfliktu a intervenci NATO roku 1999 formálním vyhlášením nezávislosti v roce 2008 odtrhla, případně činností zdejších mezinárodních misí KFOR, UNMIK, EULEX, různými z výše uvedeného pramenícími incidenty a podobně. O tom všem lze najít dost a dost informací, ne však o provozu na tamní železnici.

Pokračování

Soluň (Thessaloniki / Θεσσαλονίκη), metropole Makedonie – druhého nejlidnatějšího regionu nynějšího severního Řecka (spor o „oprávněnost“ užívání tohoto názvu s bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, popř. Bulharskem nyní pomíjím), je u nás spojována asi především s misijním působením Cyrila (Konstantina) a Metoděje v dobách tzv. Velké Moravy, než s drážními zajímavostmi. Neznamená to však, že by zde z drážního pohledu nebylo co k vidění.

Pokračování

Meteorologové v pátek večer určitě měli nějaké mecheche, poněvadž v neděli ráno to na návrší za humny vypadalo úplně jinak, než jak nějaký optimista básnil v internetové předpovědi. Zachumlán v bundě jsem kráčel takovým tím listopadovým sněhem-nesněhem, bahnem-nebahnem a cestou-necestou. Tedy – cesta to byla, to ano, ale nějak rozježděná od traktorů, nebo bůhví od čeho. Všiml jsem si, že kousek vlevo je jakási dvoukolejka, dokonce bez drátů. To už se dnes moc často nevidí.

Pokračování

Rok 1962 nepřekypoval mimořádnými událostmi. Najel ropovod Družba, byl odstřelen pomník J. V. Stalina v Praze na Letné, konal se sjezd vládnoucí strany, Alžírsko vyhlásilo nezávislost a Mongolsko vstoupilo do RVHP. Americké špionážní letadlo U2 v říjnu pořídilo 14. října při přeletu Kuby fotky budovaných raketových základen SSSR a počala „Karibská krize“. Již v únoru vykonal úspěšný let do vesmíru americký astronaut John Glenn, později senátor. (V roce 1998 letěl ve věku 77 let na palubě Discovery do vesmíru podruhé). Za pozornost stojí, že v tomto roce byla založena skupina The Rolling Stones.

Pokračování

Berlín měl v roce 1880 přes jeden milión obyvatel, se spádovými oblastmi více než dva. Sídelní město pruského krále a německého císaře se bouřlivě rozvíjelo především ve vazbě na průmyslovou revoluci (Borsig, Schwarzkopf, Siemens, AEG…). Z Berlína vycházelo několik na sobě více méně nezávislých tratí, ukončených v hlavových nádržích. Důležitým počinem bylo zřízení čtyřkolejné Berliner Stadtbahn, oddělující místní/příměstskou a dálkovou osobní dopravu – uvedena do provozu 1882.

Pokračování

Dostat se vlakem někam opravdu daleko byl vždycky můj sen. Když jsem poprvé zaslechl, že se dá dojet do Londýna jen s několika málo přestupy, přišlo mi to stejně pořád nereálné. Radši jsem jezdil měsíc po Rakousku nebo přes Německo regionálními vlaky. Při první výletu do Londýna vyhrálo letadlo. Pak jsem ale před několika lety objevil stránky pana Válka vlakem.net, kde bylo spojení do Londýna opravdu rozepsáno a hlavně za cenu, která mne zaujala. Pak už bylo potřeba jen odstranit všechny výmluvy typu: nemám tam kde bydlet (pozval mne kamarád, který se tam odstěhoval), nikdo se mnou nebude chtít jet (táta se nabídl, že se přidá a podívá se, kde ještě nikdy nebyl) a ty výhodné jízdenky budou určitě pořád vyprodány (v lednu na březen nebyly). A tak v cestě už nic nebránilo a stačilo sbalit batoh a vyrazit.

Pokračování

Tak trochu pohádkově působící nadpis uvozuje nejen dnešní tématický den v galerii, ale také krátké ohlédnutí za jednou malou „mimořádností“ loňského léta, která na pár dní zpestřila každodenní modrošedý život na východočeských kolejích a bezpochyby udělala radost nejednomu milovníkovi kulatých okýnek z blízkého i širokého okolí.

Pokračování

Brno — Pomalu, ale jistě končí období, kdy bylo lepší se Brnu vyhnout. Na dálnici mezi Vyškovem a Brnem od počátku prázdnin téměř nebylo dne bez nehody a tím pádem řidiči stáli v kolonách. Opravy a díky „stávkující“ OHL ŽS i „neopravy“ zase ztrpčují život řidičům jedoucím od Prahy. A demolice viaduktu a tím pádem vytvoření z průjezdného brněnského hlavního nádraží dočasně jen nádraží hlavové s příjezdem z jedné strany je věc, kterou v Brně dlouho nepamatují. Část vlaků proto míjí hlavní nádraží, některé začínají svou cestu až na nácestných nádražích. Pojďte se tedy podívat, jak se stavební práce v brněnském železničním uzlu projevily a jak je zachytili někteří fotografové mezi 15. a 31. červencem.

Pokračování

Je čtvrtek 14. února 2013. Po práci se doma rychle balím, jaké to štěstí, že teď bydlím minutu od nádraží. Ještě pohled na Babitron, kdy vidím, že vlak jede načas a šup na ústecké hlavní nádraží. Mám ještě pár minut k dobru, akorát na to, abych se postavil na správné místo, kde bude přistaven můj vagón. Přesně v 19.40 přijíždí noční vlak EN 456 s vozy do Amsterdamu, Kodaně a Curychu. Můj vůz je ten se sklopnými sedačkami směr Curych (cestu lůžkem si schovám na jindy). Vagón je naštěstí téměř prázdný, takže to vypadá na celkem klidnou noc. Sedačky se dají trochu polohovat, ale žádná sláva to není, tak uvidím, jak se vyspím. Po kontrole průvodčí a zastávce v Děčíně vjíždíme do Německa. V Drážďanech se vlak dělí na dvě části. Jen zamávám vagónům jedoucím směr Berlín, přistavují nám novou lokomotivu a již míříme do Lipska, kde vlak musí změnit směr jízdy (Lipsko je hlavové nádraží – největší v Německu). To je již docela pozdě večer, snažím se tedy spát, což se mi trochu daří až do Frankfurtu, kde jsme ve čtyři hodiny ráno. Odtud už spíš jen poklimbávám, takže se začínám za Offenburgem balit trochu rozlámaný a málo vyspalý. Po jedenácti hodinách cesty jsem v krátce po 7. hodině ranní v cíli cesty, v německém Freiburgu, u hranic se Švýcarskem a Francií. Zjišťuji, že nám v noci přidali spoustu vagonů z Berlína, takže vystupuji z posledního vagonu asi 14vozového vlaku.

Pokračování

Nedávno jsme přinesli autorský článek dávající pohled na berlínské Hlavní nádraží (Hauptbahnhof / Lehrter Bahnhof) očima architekta. Nyní, jako doplněk, přinášíme několik pohledů očima vláčkaře. Po seznámení se s pohledem architekta jsem překonal vrozenou lenost a zajel jsem se na ono nádraží podívat, zda a co je nového, co mně zajímá víc, než uložené kubíky betonu a tuny ocelových konstrukcí. A dozajista zda a jak se obměňuje vozový park na Regiu.

Pokračování

Kolín — Další rok rychle uplynul a s rokem letošním přišlo i další výročí založení portálu ŽelPage. Jak je již v posledních letech tradicí, oslavy se nesly ve znamení jízdy zvláštního vlaku, který se tentokrát podíval do oblasti středních Čech, konkrétně na Kolínsko. Vlak, který byl tvořen historickým motorovým vozem M 262.1002 (831.113) společnosti Junior Market, projel několik zajímavých železničních tratí, včetně různých spojek, nebo již běžně nepoužívané tratě 013, kde se běžní cestující již jen tak vlakem nesvezou a jezdí zde pouze sezónní nostalgické motoráčky. Pojďme se tedy nyní podívat, jak tedy vlastně letošní narozeninová jízda ŽelPage probíhala.

Pokračování

Praha — Vlaky a známky; kombinace, která, jak se na první pohled zdá, nejde příliš k sobě. Ale opak je pravdou. Od doby, kdy se objevily první poštovní známky, se postupně, po portrétu panovníka, přidávaly různé motivy. A vlaky nebyly výjimkou. Česká pošta píše svou historii od ledna 1993. Pojďme tedy lehce zrekapitulovat, s čím jste se mohli setkat. Představíme si jednotlivé známky i obálky prvního dne (FDC). Obálky prvního dne vycházejí v den, kdy se vydává příslušná známka. Známka je na obálce nalepena a opatřena poštovním razítkem vytvořeným speciálně pro tuto příležitost a doplněna grafickým motivem vztahujícím se ke známce. Takovouto obálku můžete – i přesto, že známka už je orazítkovaná – použít a poslat do tří měsíců od data vydání.

Pokračování

Haniska — Po několika úspěšných akcích jsme přemýšleli kam teď? Návrhů padlo několik a doufáme, že nemálo z nich se nám ještě podaří realizovat. Jako první jsme se rozhodli zrealizovat hned ten nejnáročnější návrh, a to jízdu po jediné širokorozchodné trati v bývalém Československu. Po zjištění dostupného vozového parku na rozchod 1520 mm nám jako jediná schůdná varianta připadalo využití služeb KHKV (Klub historických koľajových vozidel) z Hanisky a jejich Magdy (M 131.1125) s přívěsným vozem Clm. Po několikaměsíčních jednáních jsme se nakonec dohodli na všech detailech, na přepravu do Hanisky a zpět jsme sehnali autobus Škoda ŠL11, jako termín jízdy jsme si dohodli sobotu 27. října a mohlo se začít s prodejem jízdenek. Jízdenky rychle mizely a po nějaké době nastal ideální stav. Měli jsme vyprodáno a věděli, že finance vložené do akce se nám vrátí. Následovalo mimo jiné zajištění občerstvení, lepenkových jízdenek, palubních průvodců a několika dalších věcí. Několik týdnů před akcí se bohužel domluvenému autobusu zhoršil technický stav natolik, že nás nemohl odvézt. Podařilo se nám ale sehnat plnohodnotnou náhradu v podobě Ikarusu 280.08 4082 Dopravného podniku mesta Košice.

Pokračování