Stálí návštěvníci ŽelPage si zvykli, že zpravidla v 1. čtvrtletí nového roku je vyhlášena anketa „Fotografie roku“. Už má svou tradici – poprvé jste mohli vybírat z fotek nominovaných autory počátkem roku 2007. Postupem času se měnily kategorie, přibylo hodnocení odborné poroty – profesionálních fotografů. Až v letošním roce – nic. Ticho po pěšině. Ale protože nikdo z návštěvníků ŽelPage nepoložil otázku: „Proč,“ nemusím na ni hledat odpověď. Ono vlastně o nic nejde – vítěz v minulosti dostal diplom, někdy třeba i knížku, tričko, koláček nebo láhev dobrého sektu. A trošku ho to zahřálo u srdíčka a možná zase motivovalo vyrazit někam k trati s foťákem. Ale přeci jen soutěž měla velkou vypovídací schopnost – byla rychlým přehledem o těch nejzajímavějších fotkách, které v daný rok zdejší galerií prošly. Navíc fotky vybírali sami autoři. Připomeňte si jednotlivé roky: 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014. Aby nechyběl rok 2015, kdyby se chtěl k němu někdo v budoucnu vrátit a přitom nechtěl „listovat“ v galerii celým rokem jako já, zkusil jsem si sám pro sebe „nominovat“ fotografie do „soutěže“ a vybrat ty, které se mně nejvíce líbí. Berte to tedy, prosím, jako netradiční ohlédnutí za rokem 2015.
Praha — Již deset let působí na akademické půdě Fakulty dopravní ČVUT v Praze studentský odborný spolek, kde si mohou studenti se zaměřením na železniční a veřejnou dopravu vyměňovat a rozšiřovat odborné poznatky a názory. Drážní společnost funguje jako základna pro nezávislou odbornou diskuzi na základě akademických svobod. Díky podpoře vedení FD má v rozvrhu rezervovanou posluchárnu a prostor na fakultním webu. Drážní společnost je zastoupena také na Facebooku a návštěvníkům svých akcí v případě zájmu rozesílá newsletter. Studenti mohou získat mnoho cenných informací z vyzvaných či vlastních odborných přednášek, prezentací předmětů či studentských projektů, exkurzí do dopravních provozů v ČR i v zahraničí, a také o možnostech zahraničních odborných stáží. Drážní společnost se za deset let osvědčila především jako platforma pro setkání studentů, kteří se chtějí více rozvíjet ve svém oboru, i jako zprostředkovatel spojení mezi studenty, absolventy a praxí.
Nedávný autorský text Zdeňka Šindlauera, ve kterém poutavě a čtivě prezentoval svou kreslířskou dráhu, mě přivedl k myšlence, že i já bych se mohl podělit se svou vlastní tvorbou, za jejímž vznikem stála právě železnice. Ač snad oplývám jistým kreslířským nadáním, nikdy jsem si netroufal ztvárnit nic jiného, než nehybné siluety krajiny, a tak mě železniční múzy musely vést jinou tratí, a to tratí spisovatele.
To jsem nevymyslil já, to už takhle napsal Jan Werich. V padesátých letech se na Barrandově nějaký iniciativní blb splašil a zavedl filmařům a hercům píchačky a pracovní výkazy, stejně jako to měli dělníci ve fabrice. Nu a milý Werich s pečlivostí sobě vlastní sepsal úchvatný pracovní výkaz: 8:00 nástup do práce, otevření psacího stolu; 8:05 položil čisté papíry na stůl, ořezal tužku a začal přemýšlet; 8:05 - 11:15 přemýšlel; 11:15 dostal nápad; 11:15 - 11:32 napsal dobrý nápad na čistý papír; 11:33 přečetl po sobě napsaný nápad; 11:34 zjistil, že nápad je mizerný; 11:35 zahodil napsané do koše a připravil další čistý papír; 11:36 - 12:48 přemýšlel o dalším nápadu; 12:49 dostal nový nápad; 12:50 chtěl nový nápad zaznamenat na papír, ale musel jít na záchod; 12:51 - 12:59 na záchodě (cestou na záchod odmítl jít na oběd a tím ušetřil vzácnou pracovní dobu!); 12:59 návrat ze záchodu. Při té příležitosti zjistil, že napadnutý nápad zatím zapomněl; 13:00 - 13:25 vzpomínal, co ho napadlo od 11:36 - 12:48; 13:26 napadlo ho něco jiného, … atd. atd. Zkrátka, když blbost, tak s grácií.
Vážení přátelé, uživatelé galerie, zajisté jste si někdy všimli, že některá fotka z jednoho místa se Vám líbí víc než jiná, ze stejného místa, ale s jiným vlakem, nebo v jinou roční dobu. Důvodů pro to může být několik a jedním z nich jsou barvy a dvě související věci – barevný kontrast a maskování. Tento díl fotoškoly bude určen spíše fotografům, kteří než vlaky fotí raději fleky, a kteří než na číslo fotí raději fotku na dojem. Také se tu nedozvíte univerzální rady, jak to jednoduše a vždy udělat lépe. Spíš než fotoškola to dnes bude fotozamyšlení.
Na závěr koncertu zpěvák představí kapelu a po něm basák nebo bubeník představí samotného zpěváka. Totiž, připadl mi ten úkol, abych navázal na seriál Petra Holuba. Samozřejmě, že autorská skromnost mu nedovolila a tak si dovoluji jeho tvorbu vypíchnout já. Když se řekne Petr Holub, vybaví se mi tři věci. Pára. Stromy. Tvůrčí pohled.
Jsme u dílu posledního. Berte, prosím, mé ohlédnutí jako poděkování všem, kdo do zdejší galerie přispívají pravidelně, občas či jen vložili jedinou fotku. Je vás více než 600! Vytváříte svou prací galerii, ke které může být zajímavé se vracet. Nechť je moje ohlédnutí pro vás motivací k dalšímu focení. Možná si řeknete: „Proč? Vždyť už v galerii máte skoro 22 tisíc fotek. To vám nestačí?“ Nestačí. Podívejte se třeba na dílo Drahoše Švestky nebo Josefa Chvosty – jejich digitalizované záběry z dob rozvinutého socialismu připomínají historii, ukazují, jak to v té době na železnici vypadalo. Za pětadvacet let se budete s nostalgií dívat na dnešní fotky bardotek, brejlovců, kocourů, šukafonů, banánů a dalších současných strojů. A vzpomínat při tom třeba jaké to bylo jezdit ve vagonech s koženkovými sedadly (snad je České dráhy do té doby konečně vyřadí z pravidelného provozu), nebo že pýcha Škody Transportation – lokomotiva Emil Zátopek – nesměla ani po několika letech schvalování na německé koleje. Úsměv na tváři vykouzlí možná vzpomínka na první stovky kilometrů pendolin, kdy jim zamrzaly CD-ROMy… Každou dnešní fotkou zaznamenáváte historii. Na to nezapomínejte. Foťte!
Letošní Vánoce byly bez sněhu, což možná vyhovovalo řidičům i železničním dopravcům, ale smutní byli kromě lyžařů i fotografové železnice. Zasněžená krajina, stromy obalené jako by před chvílí kolem nich prošel Mrazík se svou berlou „mrazilkou“, má své kouzlo a dobrý pocit ze zajímavého záběru vynahradí brodění sněhem, kluzký terén, mrazivý vítr a ostatní nepříjemnosti se zimním focením spojené. Sedl jsem si tedy za klávesnici s tím, že trošku připomenu šikovné fotografy publikující na ŽelPage. Netušil jsem, co jsem si na sebe vymyslel – vybrat šest fotografií od jednotlivých autorů byl opravdu oříšek. Vždyť 55 autorů má ve zdejší galerii více než sto fotografií, z toho 23 těch fotek vložilo přes 250. Snad se mně podařilo vybrat zajímavé. Pojďte se se mnou ohlédnout za tvorbou další desítky autorů.
První část ohlédnutí za tvorbou galerie ŽelPage připomnělo 10 autorů, kteří zároveň z velké části spadají do týmu správců galerie. V podobném duchu mého ohlédnutí bych rád navázal i u autorů, jejichž tvorba tvoří nemalou část galerie. Ať už se jedná o aktuality z provozu, nostalgii, historické záběry či umění v podání různých světelných kreací. V druhé kapitole si připomeňte další desítku autorů, kteří nám tento pohled s určitou pravidelností nabízejí.
Matoušovo bilancování nad tvorbou roku 2015 mne vedlo k zamyšlení. Nově vkládaných fotografií v galerii s průběhem let ubývá a to možná platí i o návštěvnosti a zájmu o železniční téma celkově. Ale i navzdory tomu se často daří vyplnit celý den, tedy vystavit šest fotografií a to bez ohledu na to, jestli se jedná zrovna o sobotu, neděli či svátek. Toto by samozřejmě nebylo možné bez autorů, kterým ŽP není lhostejná, dají si práci se svým záběrem a rozhodnou se ho zde uveřejnit.
Pardubice — Odjezdové návěstidlo je postaveno na volno, poslední cestující nastoupil do vlaku, vlakvedoucí zavírá dveře a dává znamení k odjezdu, fotič na konci nástupiště je připraven. Vlak se může rozjet. Strojvedoucí vezme za kontrolér a sestava spojených kolejových vozidel se dává do pohybu. Fyzikální jevy, které se při tom uplatňují, může cestující ve vlaku i fotograf pohodlně ignorovat; ne tak už čtenář tohoto článku, věnovanému vyvíjení, řízení a přenosu tažné síly z pohledu mechaniky a elektrotechniky.
Praha — Cestování nočními vlaky je poslední dobou velmi probírané téma. Kdysi neprůstřelnou nadvládu lůžkových vlaků Českých drah a ZSSK se snaží nabourat soukromí dopravci RegioJet a LEO Express se svým produktem nočních vlaků k sezení. Oba dopravci si obsazenost nočních spojů velmi chválí. Dostane ale cestující za málo peněz hodně muziky? Nebo přijede rozlámaný do cíle své cesty a zralý na postel? Náš redaktor se to pochopitelně vydal otestovat. Pro cestu na Slovensko si vybral spoj RJ/EC 1019 RegioJet (v trase Pardubice hl.n. - Poprad-Tatry), pro cestu zpět pak spoj EC/LE 1350 LEO Express (Košice - Praha hl.n.). Po vášnivé diskuzi na Facebookovém profilu ŽelPage se navíc redaktor rozhodl na konec připojit malý bonus v podobě cesty lůžkovým vozem.
Praha — Jeden nešťastně umístěný kamion stačil k tomu, aby všechna média v zemi začala rozvíjet pochybnosti o bezpečnosti železniční dopravy. Mimoděk svou troškou k hysterii přispěli i samotní členové vlády, jedoucí v týž den vlakem do Ostravy. Z bezpečnostních důvodů prý na další výjezdní zasedání, do Ústeckého kraje, už raději pojedou auty – a to přesto, že jen následující den po havárii pendolina ve Studénce zemřelo na českých silnicích deset lidí. Konečná bilance silniční dopravy v ČR za letošní červenec pak činí 83 mrtvých – více než ve všech železničních nehodách od prosince 1970 dohromady. Studénka ovšem není důkazem nebezpečnosti železnice; je bolestivou historickou lekcí o tom, že i ten nejlépe organizovaný systém bude vždy kriticky trpět na svá nejslabší místa. Žádné velké neštěstí v dějinách nemělo jedinou konkrétní příčinu, stejně jako smutné letní ráno ve Studénce bylo svědkem nešťastné shody celé řady faktorů. Kde se ale všechny příčiny setkávají, leží železniční přejezd. A ten bude opravdu bezpečný jen v jediném případě – když přestane existovat.
Štrba — Velikonoční víkend lze trávit různě. Někdo jej tráví na venkově u rodičů či prarodičů, jiný vyrazí - podle počasí - na kolo či lyže, jiný drží tradice a obchází s pomlázkou koledu a další zase raději zůstane doma. Hodně netradičně strávila velikonoční víkend od pátku 3. dubna do neděle 5. dubna početná skupina nadšenců, kteří se vypravili retro expresem Vihorlat na Slovensko. Akci, která se svým pojetím i rozsahem vymykala praxi běžných výletních vlaků nebo fotovlaků, uspořádala společnost Junior market. Ta kromě klasických motorových nebo přípojných vozů relativně nově disponuje společně s dalšími vlastníky i velkými vozy tradiční stavby. K dispozici má 3 vozy Bc, jídelní vůz WR851, služební vůz Da nebo kombinovaný vůz ABa. Vyjma služebního vozu Da mají všechny vozy max. rychlost 160 km/h, mohou tedy jet i nejvyšší povolenou rychlostí na SŽDC. Souprava tří lehátkových vozů Bc, jídelního vozu a služebního vozu v čele s lokomotivou řady 141 se vydala z Prahy na dalekou cestu přes Ostravu a Žilinu do Tater a pak ještě dál na východ až do Čiernej nad Tisou.
Vážení přátelé, uživatelé galerie, v jednom z minulých dílů Fotoškoly nazvaném Zmenšování a zuby jsme si ukázali, jak lze využít vrstvy k tomu, abychom měli různé části obrazu různě doostřené, a přitom to tak nějak nebylo poznat. Vrstvy jako takové jsou mocný nástroj a dnes si ukážeme, jak pomocí nich můžeme mít na snímku, který jsme pořídili při zataženu, jak prokreslenou oblohu, tak přirozeně světlou krajinu. Dnešní článek je vlastně pokračováním a rozšířením článku Vrstvy a výpaly. V něm jsme si ukázali, jak udělat jemné přechody, např. na zakulacených čelech lokomotiv. Dnes to vezmeme trošku víc zostra. Doslova.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Publiczne używanie treści bez zgody autora nie jest dozwolone.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage
dlafotografów (ČR)
Słońce
wschodzi o 06:08
zachodzi o 19:57