Nedávno jsme přinesli autorský článek dávající pohled na berlínské Hlavní nádraží (Hauptbahnhof / Lehrter Bahnhof) očima architekta. Nyní, jako doplněk, přinášíme několik pohledů očima vláčkaře. Po seznámení se s pohledem architekta jsem překonal vrozenou lenost a zajel jsem se na ono nádraží podívat, zda a co je nového, co mně zajímá víc, než uložené kubíky betonu a tuny ocelových konstrukcí. A dozajista zda a jak se obměňuje vozový park na Regiu.
Na místě původního nádraží Lehrter Bahnhof vzniklo největší železniční nádraží v Evropě: protínají se zde severojižní a východozápadní dráhy InterCityExpress ve spojení s příměstskou a podzemní železniční dopravou. Severojižní dráha probíhá v podzemním tunelu 15 metrů pod Sprévou a Tiergarten. Východozápadní dráha je zvýšena 10 metrů nad zemí. Hlavní myšlenkou projektu nového nádraží Lehrter Bahnhof bylo zdůraznit výjimečné situování stávajících tratí v městském prostředí.
Článek o Las Vegas a (mimo jiné) o jeho monorailu podnítil krátký pohled do historie, protože „co je to za mašinku, když nemá komínek“. Obsáhlý přehled o historii i současnosti různých systémů monorailů naleznete v souhrnném pojednání na Wikipedii. Avšak monorail má historii dlouhou skoro jako železnice sama. Přitom ne vždy muselo jít o dráhu visutou, mimoúrovňově pozemní komunikace křížící. Některá starší a pozoruhodná řešení si pojďme krátce připomenout.
Trossinger Eisenbahn — aneb byla Bechyňka, uvedená do provozu roku 1903, opravdu první normálně rozchodnou elektrifikovanou tratí ve střední Evropě? Zdá se že nikoliv.
Když v srpnu 1869 Královské Württembergské dráhy slavnostně uvedly do provozu trať Villingen – Rottweil, (lokálně též „Alemannenbahn“) vyhla se tato dráha městu Trossingen a nádraží bylo vzdáleno dobré čtyři kilometry. To nenechalo dlouho osvícené městské radní v klidu. Význam měla i očekávaná přeprava zboží, v neposlední řadě hudební nástroje zde sídlící firmy Hohner. Po založení městské elektrizační a drážní společnosti roku 1896 (AG Elektrizitätswerk und Verbindungsbahn Trossingen), byla této společnosti již v následujícím roce udělena licence ke stavbě normálně rozchodné spojovací dráhy mezi stávajícím nádražím a městem. Nejen budovaná městská elektrárna, ale i značné stoupání tratě – nutnost překonat převýšení 66 metrů – předurčily elektrický provoz.
Lublaň — Příhodnost místa si uvědomovali již Římané, na břehu řeky rozložili tábor s názvem Emona a z blízkého kopce sledovali dění na širé okolní planině. Ve středověku na kopci vyrostl hrad a obec pod ním již nesla název Lublaň. Město prošlo celou řadou proměn, avšak po ničivém zemětřesení v dubnu 1895, kdy byla poničena desetina všech lublaňských domů, nezůstal ušetřen ani hrad. Tragická katastrofa tak napomohla, aby se mohlo začít s rozsáhlou modernizací města podle Fabianiho urbanistických plánů do dnešní jedinečné podoby s Plečnikovým rukopisem.
Havlíčkův Brod - Pod číslem 251 dnes najdete nenápadnou regionální trať, spojující obce a menší města Českomoravské vrchoviny a Jihomoravského kraje. Je na ní však velice dobře vidět, jak se na vývoji dopravy, jejího konceptu a trasování, podepsala historie. Zpočátku šlo o to, aby tato část země nezůstala bez spojení se světem, čehož garantem byla právě železnice (krásná to doba!). A když pak v Německém Brodě vznikl důležitý železniční uzel, byla výstavba trati, která nakonec spojila N. Brod s Tišnovem a Brnem, doslova na dosah. Pojďme se vydat do historie a zjistit, jak to bylo s místní dráhou z Německého Brodu do Žďáru nad Sázavou.
Význam tranzitních železničních koridorů pro začlenění naší republiky do evropské dopravní infrastruktury je dnes již každému zřejmý a není třeba jej zvláště zdůrazňovat. Čtvrtý železniční koridor tvoří spolu se severní větví prvního koridoru severo-jižní dopravní osu a umožňuje propojit přes naše území Německo s Rakouskem. Na jedné trase se tak ocitnou tak významná města, jako jsou Berlín, Drážďany, Praha, České Budějovice a Linec. Po kompletním dokončení koridoru nabídne železnice velmi atraktivní ekologický a v porovnání se silniční dopravou i výrazně bezpečnější způsob osobní i nákladní dopravy. Např. cestovní doba z Prahy do Českých Budějovic poklesne z původních 2 h 30 min. na pouhé 2 h, v případě nasazení vozidel s naklápěcí technikou až na 1 h 30 min.
Ostrava — Rozvoj těžkého průmyslu a těžby nerostných surovin v karvinsko-ostravské pánvi v polovině 19. století přinesl Ostravsku systém příměstských tramvajových tratí, který byl ve své době zcela jedinečným projektem. V té době vznikala tramvajová síť v Ostravě a úzkorozchodné příměstské tratě východně od Ostravy. Kolejová doprava byla po roce 1929 doplněna autobusy, čímž došlo ke kompletní dopravní obslužnosti Ostravy a okolí. Pokud dnes přijedete do Ostravy, hledali byste tento unikátní dopravní systém marně. Z meziměstských tramvajových tratí se do dnešních dnů zachovala pouze jediná tramvajová trať z Ostravy Poruby do Budišovic. Co jen mohlo vést k úpadku tohoto uceleného dopravního řešení?
Olomouc — Při dokončování realizace projektu Rekonstrukce žst. Přerov, 1. stavba v Olomouckém kraji je v plánu spuštění další náročné železniční stavby spolufinancované evropskými fondy skrze Operační program doprava (OPD). Dvoukolejná trať z obou stran hanácké metropole prošla v minulých letech celkovou rekonstrukcí, dálkové vlaky se po ní pohybují často rychlostí 160 km/h. Samotná realizace stavby "Rekonstrukce železniční stanice Olomouc" by měla být hotova do podzimu 2015, kdy končí čerpání prostředků z fondu EU. Přestavba tohoto významného uzlu vedlejších tratí přispěje především ke zvýšení komfortu pro cestující.
Pardubice — Před nedávnou dobou jsem si přečetl článek s názvem „Zdvoukolejnění úseku Stéblová-Opatovice nad Labem“ v časopise Želeniční magazín 04/12. Ve zmíněném článku, který se věnuje problematice modernizace tratě 031 Pardubice - Hradec Králové, nalezneme také úvahy nad pokračováním dalších etap modernizace této tratě včetně výstavby tzv. „Medlešické spojky“ tratě 238. V článku se dočteme o faktickém zrušení zamýšlené výstavby Medlešické spojky pro její ekonomickou nevýhodnost. Nicméně doba je taková jaká je a příliš takovým projektům, tím více pokud se týkají železnice, nepřeje. Domníval jsem se, že jiné řešení je nasnadě - vybudování druhého mostu přes Labe. Nakonec jsem byl ale nemile překvapen, jaké překážky stojí v cestě. Problém je ve výšce mostu nad hladinou. Stále existují plány na zavážení uhlí do Opatovické elektrárny po řece a dále vybudování vodní cesty Labe – Dunaj. V takovém případě musí být most ve výšce minimálně 5,5 m (resp. 7 m u nové stavby) nad hladinou řeky, což téměř vylučuje vybudování druhého mostu.
Dovolíme si vás pozvat na severovýchod naší vlasti, kde nad krajinou kraluje mohutné pohoří Beskyd. Slyší-li čeští železniční fotografové: "Beskydy," zcela jistě se jim vybaví fotografie z trati 323 Ostrava - Valašské Meziříčí, které bývají občas orámovány pohledem na hřeben Beskyd. Naše cesty povedou dnes ale trošku jinam - již neexistujícími údolími sevřenými mezi příkrými svahy hor a po dávno již neexistujících, časem zavátých kolejích bývalé regionální tratě spojující Ostravici s horskou vesničkou Bílá. Toto povídání můžete vzít současně i jako malou pozvánku na návštěvu této lokality.
Praha — Dne 19. května proběhla v prostorách jednacího sálu Senátu Parlamentu České republiky konference Vysokorychlostní železnice 2011 – důvody a přínosy. Hlavními tématy byly klíčové otázky týkající se VRT – smysl a výhody vysokorychlostní železnice, jak by měla vypadat VRT v Česku a jaké mají zkušenosti s rozvojem a provozem vysokorychlostních drah kolegové v zahraničí. Konference se zúčastnili nejen zástupci krajů a Českých drah, ale také představitelé UIC a zahraniční hosté z USA i Asie. Konference byla rozdělená do čtyř bloků, přičemž po každém z nich byl vyhrazen čas na diskusi. Moderátor Václav Žmolík, známý z pořadu Svět na kolejích, zahájil setkání slovy: „Dámy a pánové, dobré dopoledne. Prosím ukončujte nástup, protože za chvíli pojedeme,“.
Praha — Ať už vás zaujala loňská soutěž, nominovali jste letos do soutěže o nejkrásnější nádraží ČR svého favorita, nebo prostě chcete některého z kandidátů podpořit, dovolujeme si vás upozornit na hlasování o nejkrásnější nádraží ČR 2011. Svůj hlas můžete odevzdat až do konce měsíce května, slavnostní vyhlášení pak proběhne v prostorách Senátu ČR 17. června 2011 za účasti zástupců nominovaných nádraží.
Beroun — Trať 171, vedoucí z Prahy do Berouna podél řeky přes Karlštejn, je vskutku nedůstojnou součástí 3. tranzitního železničního koridoru. Do povědomí široké veřejnosti se dostala především kvůli tragickému stavu a četným mimořádnostem, jež jsou zde na denním pořádku. Ať již jde o stržené trakční vedení, velmi častý lom kolejnice nebo jinou závadu, dojde téměř vždy k úplnému ochromení provozu. Zpoždění tu nevznikají jen při mimořádnostech, které se předvídat nedají (avšak dá se jim předcházet odpovídající údržbou tratě), ale i při plánovaných výlukách. Ani ty se však občas nedaří správně organizovat. Trať s přehledem vede také v počtu odřeknutých vlaků. Uvažovaný „supertunel“ má být k dispozici později než v roce 2025; rekonstrukce stávající tratě se nedočkáme dříve než za osm let. Co bude dál? „Nějak se to vyjezdí…“
Peking — Čínská lidová republika již dnes disponuje nejrozsáhlejší sítí vysokorychlostních železnic, ty ovšem stále přibývají a ambiciozní předpovědi se mění ve skutečnost. Tamní vláda předpokládá, že do roku 2020 bude mít až 90 % čínského obyvatelstva možnost využívat tento druh dopravy. Prudkou expanzi a vývoj VRT v Číně očekávají i největší světoví výrobci železniční techniky, kteří se proto snaží proniknout na místní trh. Některé tratě vznikají přestavbou těch původních, ve větší míře se ale jedná o zcela novou výstavbu. Do roku 2012 by celková délka sítě VRT měla dosáhnout asi 13 000 km, do roku 2020 pak až 25 000 km.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Public use not allowed without explicit permission of author.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage
in the Czech Republic
Sun
rises at 06:04
sets at 20:00