..: Články - Komentáře - Česká republika (celá) :..

Praha hlavní nádraží, foto: Juraj KováčZítra se otevřou volební místnosti a o váš hlas se bude ucházet 31 politických stran kandidujících do Poslanecké sněmovny. Některé znáte důvěrně, jiné hledají cestu do parlamentu poprvé, a proto vás zkoušejí přesvědčit, že právě jejich klíčové téma je to nejpodstatnější pro tuto zemi na následující čtyři roky. Tady v redakci vám nechceme říkat, koho máte volit. Jsme ale dopravní magazín a chceme vám ukázat, jak moc právě téma dopravy dokáže říct o kvalitách a skutečných záměrech kandidátů. Než tedy vyrazíte do volebních místností, dobře se zamyslete, která ze stran může mít na váš každodenní život opravdu pozitivní dopad. S tím vám trochu pomůžeme.

Mimořádnost na Curychtronu, foto: Martin Chovanec Curych/Praha — Asi to znáte: přijedete na pražské hlavní nádraží a éterem se vedle hučení vlaků nese neustálé švitoření nádražního rozhlasu. Je ho tolik, že už se ho ani nesnažíte vnímat. A pokud se jím náhodou začnete řídit, zjistíte, že vlak, který podle rozhlasu přijíždí, ve skutečnosti právě odjel. Není proto divu, že nedávná tisková zpráva Švýcarských federálních drah (SBB CFF FFS) o redukci hlášení zaujala i dispečery Českých drah, posléze redaktora iDNES.cz Jana Sůru a dokonce i Český rozhlas Plus, který zprávu převzal a k vyjádření si krátce pozval Petra Šlegra z Centra pro efektivní dopravu (CEDOP). Naneštěstí byla zpráva SBB z důvodu neznalosti kontextu novináři částečně chybně interpretována a budí dojem, že Švýcaři plánují na nádraží hlásit pouze zpožděné nebo jinou nepravidelností ovlivněné vlaky. Rádi bychom tyto informace uvedli na pravou míru, neboť věříme, že mnoho zájemců o problematiku, z řad fanoušků či odborníků, čerpá právě z výše uvedených českojazyčných zdrojů, a že osvětlení švýcarského systému může nastínit třeba i cestu pro česká nádraží.

Západ slunce nad Glucholazy, foto: Martin Grill Nedávný autorský text Zdeňka Šindlauera, ve kterém poutavě a čtivě prezentoval svou kreslířskou dráhu, mě přivedl k myšlence, že i já bych se mohl podělit se svou vlastní tvorbou, za jejímž vznikem stála právě železnice. Ač snad oplývám jistým kreslířským nadáním, nikdy jsem si netroufal ztvárnit nic jiného, než nehybné siluety krajiny, a tak mě železniční múzy musely vést jinou tratí, a to tratí spisovatele.

Pozor, vlak! Brandýs nad Orlicí, P4889, 2. 8. 2015, foto: Radek Papež Praha — Jeden nešťastně umístěný kamion stačil k tomu, aby všechna média v zemi začala rozvíjet pochybnosti o bezpečnosti železniční dopravy. Mimoděk svou troškou k hysterii přispěli i samotní členové vlády, jedoucí v týž den vlakem do Ostravy. Z bezpečnostních důvodů prý na další výjezdní zasedání, do Ústeckého kraje, už raději pojedou auty – a to přesto, že jen následující den po havárii pendolina ve Studénce zemřelo na českých silnicích deset lidí. Konečná bilance silniční dopravy v ČR za letošní červenec pak činí 83 mrtvých – více než ve všech železničních nehodách od prosince 1970 dohromady. Studénka ovšem není důkazem nebezpečnosti železnice; je bolestivou historickou lekcí o tom, že i ten nejlépe organizovaný systém bude vždy kriticky trpět na svá nejslabší místa. Žádné velké neštěstí v dějinách nemělo jedinou konkrétní příčinu, stejně jako smutné letní ráno ve Studénce bylo svědkem nešťastné shody celé řady faktorů. Kde se ale všechny příčiny setkávají, leží železniční přejezd. A ten bude opravdu bezpečný jen v jediném případě – když přestane existovat.

Lokomotiva Rocket, reprodukce z publikace Samuel Smiles, The Life of George Stephenson Když se 15. září 1830 za účasti legendární Stephensonovy lokomotivy Rocket zahajoval provoz na první parostrojní železnici světa, Liverpool and Manchester Railway, byla to slavná a dodnes připomínaná událost. Publikum, které se k nové železniční trati seběhlo z menších i větších vzdáleností, připravilo parnímu oři emocionální přivítání. Kanonýři stříleli z moždířů řízné salvy, muzikanti hráli oslavné ódy, klobouky létaly do vzduchu, pivo teklo proudem, přesně jak se na každou podobnou slavnost sluší a patří. Význačné osobnosti pronášely patetické proslovy. Filozofové prorokovali, že železnice zmenší vzdálenosti mezi národy a lidé se začnou díky vlakům navzájem více navštěvovat i lépe poznávat a díky tomu se zákonitě stanou veškeré války i mezilidské sváry jednou provždy minulostí.

Česko-polský nápis, foto: Přema Vlak není jen dopravní prostředek. Pro někoho je to pracoviště, pro někoho objekt tvůrčí fotografie, pro jiného zase zdroj romantiky nebo seznamovací kancelář… Pro mne byly vlaky, mimo jiné, místem prvního setkání s cizími jazyky. Vlakem jsem začal denně jezdit v době, kdy jsem se učil číst. A velice brzy mi do oka padly různé nápisy na dveřích, skříňkách, cedulkách, přepínačích a jiných hejblatech; a jen o málo později jsem si všiml toho, že mi některé z nich nedávají smysl. Vícejazyčné cedulky v osobních vozech se mi tak staly svéráznou Rosettskou deskou; vychutnával jsem si exoticky znějící Riscaldamento a vapore, lámal si jazyk na Ersatzteilschrank, zoufale dumal nad neznámými písmenky v Не высовываться, přemýšlel, proč němčině většinou stačí méně slov a proč si jsou italština s francouzštinou (když už jsem je dokázal odlišit) natolik podobné. Škola srovnávací jazykovědy na ocelových kolech.

Prohlídka, DKV Děčín, foto: Petr Sváda V mluvě českých železničářů, v jejich běžném služebním i společenském styku, uplatňují se tak jako v jiných pracovních prostředích některé specifické prostředky slovníkové, tvořící slangovou vrstvu. [1] Přitom je nutno si uvědomit, že některé výrazy ztrácejí časem povahu výrazu slangového a přecházejí do výraziva spisovného. Železničářské slangové výrazivo vznikalo již od počátku zavádění železniční dopravy u nás, tj. zhruba od 2. třetiny minulého století. Jeho dnešní celkem pestrá zásoba je tedy výsledkem poměrně dlouhého vývoje, v němž se zároveň obrážejí různí činitelé, kteří se podíleli na jejím vzniku. Z nich nejdůležitější jsou: nadřazenost německé odborné terminologie v dosti dlouhém počátečním období, různorodý sociální i národnostní původ zaměstnanců, jejich vzdělání, druh vykonávané práce, vliv místních nářečí, působení mluvy různých „neželezničářských“ profesí, jejichž služeb železnice využívá, dosavadní částečná neustálenost dnešní odborné terminologie [2] a řada činitelů podružnějších. Pro ilustraci stačí například srovnat jazykové prostředí tzv. jízdního personálu s jazykovým prostředím zaměstnanců traťové správy. Jízdní personál je téměř denně vystavován působení různých místních jazykových prostředí často značně odlišných (srovnej například prostředí pražské a olomoucké nebo přerovské, bohumínské a břeclavské, brněnské a bratislavské atd.), zatímco zaměstnanci traťové stavební správy pracují ve víceméně stále stejném kolektivu a v nevelkém okruhu svého bydliště. U těchto zaměstnanců pak je aktuální otázka vlivu místního nářečí, zatímco u jízdního personálu se projevují tendence jiné, míšení nebo stírání výrazných nářečních znaků.

Blátivé místo koleje při traťové rychlosti 120 km/h., foto: zirecek K sepsání tohoto článku mne inspirovala nedávná nepříjemná situace. Z pracovních důvodů jsem musel navštívit malou obec ležící mezi Strakonicemi a Blatnou. Jako obvykle jsem využil vlak, jelikož auto nevlastním. V onen den se poprvé naplno projevilo studené zimní počasí, ale já nebyl ideálně oblečen. Můj vlak měl jet v 19.29. Již pět minut před pravidelným příjezdem vlaku jsem stál na zastávce. Vlak ovšem stále nejel. Do tváře mne bičoval ledový vítr a pomalu jsem ztrácel cit v prstech. Už jsem to chtěl vzdát, naštěstí jsem pět minut před osmou hodinou uslyšel zahoukání a chvíli na to se již přikodrcal motorák. Téměř jsem nebyl schopen otevřít dveře, ale nakonec jsem šťasten usedl do vytopeného prostoru pro cestující.

801.515, Třebíč, foto: Bruno Je to sice již hodně dávno, kdy se mne vyučující zeptal na důvod, proč mám v rámci slohových cvičení raději komentáře, než jiné formy. A stále platí moje tehdejší odpověď: protože komentář může obsahovat moje názory, aniž by se tím znehodnotil faktický obsah. Svatá pravda. A díky této premise si každý autor může vybrat, jak moc velkého střetu se může obávat, pakliže si zvolí téma ožehavé, neřku-li přímo kritické. A téma 'doprava' je tématem velice výbušným, zejména pak v případě, že se toto téma vyskytne na stránce přátel železnice. Jak že se traduje onen bojový ryk husitů?

   
ŽelPage - elektronický magazín o drahách
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Veřejné použití obsahu bez výslovného souhlasu autora není dovoleno.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2017 Spolek ŽelPage
:. Přihlášeníopen/close
 
 
  
 
Zapomenuté heslo   
Zaregistrovat   
:. Nabídka eShopuopen/close
:. Poloha vlaků CZopen/close
Poloha vlaků CZ
 
:. Vyhledáváníopen/close

 
   
 
 
   
 
» Přidat odkaz
:. Info pro fotografyopen/close
Informace o podmínkách
na focení v ČR

Slunce
vychází v 07:53
zapadá v 16:00

meteo meteo
:. Novinky na VLAKY.NET
Poslední příspěvek Krátke novinky z Číny (3)
Doba pokročila, posledné správy z Ríše stredu som čitateľom pripravil pred 4 mesiacmi, novinky pribúdajú, tak sa pozrime na tie miestne. Bude to zo všetkých oblastí koľajovej dopravy (dokonca koľajová ...

Poslední příspěvek Z lovu na „Vectrony“ ČD
Na rozdíl od některých let minulých nebyl začátek platnosti nového jízdního řádu našeho národního železničního dopravce tentokrát spojen s nasazením nových osobních vozů či jednotek, ale lokomotiv. Když ...

Poslední příspěvek Detské (pionierske) úzkorozchodné železnice v Maďarsku I: Nagycenki Széchenyi Múzeumvasút
V prvej polovici 19. storočia žil v kaštieli u obce Nagycenk neďaleko mesto Sopron významný uhorský gróf a politik Széchenyi István, ktorý navrhol položiť základy železnice v Uhorsku.