Vážení přátelé železniční fotografie,
dovolte mi, abych se s Vámi podělil o pocity ze snímků, které mě v definovaném období zaujaly. Kromě tradičních témat ve smyslu kolejových vozidel z produkce ŠKODA Plzeň a ČKD Praha zachycených na území bývalého Československa jsem si přál, aby se objevily fotografie ze zahraničí a z poměrně specifické kategorie kolejové mechanizace. Důvody jsou následující. Zastávám názor, že není moudré soustředit se výhradně na tuzemskou železnici, neboť je zřejmé, že svět obsahuje v zásadě nekonečnou sbírku kultovních železničních tratí nebo vozidel. Naproti tomu u traťové mechanizace se jedná o skutečnost, že v profesním životě se věnuji železničnímu stavitelství, a tudíž jsem si vypěstoval vztah též ke „žlutým obludám“. S potěšením mohu konstatovat, že má přání byla splněna.

Pokračování

Kdykoliv navštívím svého pradědečka, dojde k vzpomínání na období, kdy mě už jako malého železničního nadšence brával do prostoru praskoleské zastávky dívat se na projíždějící vlaky. Obvykle se taková procházka za „mašinkovým“ divadlem, které je i dnes bezpochyby pro mě stále tím nejlepším, protáhla díky mému, tehdy typicky dětskému chtíči a pradědečkově trpělivosti na dlouhé hodiny. Byť ve mně dunivé průjezdy vlaků z pohledu dítěte vytvářely přirozený respekt, nedokázala mě nikdy železnice od těchto setkání přestat fascinovat. A nejednou tomu bylo tak, že jeden či dva vlaky jednoduše nestačily (ještě když to byly „osobáky“)... Právě zde se ve mně asi formoval takový vztah k železnici, který trvá dodnes. Nebo za to snad mohou geny (dva z mých prapradědečků byli strojvůdci a další vlakvedoucí, na které jsem právem hrdý)? Kdoví.

Pokračování