Žitava — Před deseti lety to s ní vypadalo bledě - počet ročně přepravených cestujících klesl pod kritickou hranici 100 000 (v lepších dobách se vozilo pětkrát více) a o postupném útlumu už bylo de facto rozhodnuto. Pak ale přišlo nové vedení, společnost Sächsisch-Oberlausitzer Eisenbahngesellschaft (SOEG) se dohodla se Svobodným státem Sasko, že Žitavská úzkorozchodná dráha patří k národnímu bohatství a díky subvencím ve výši 1,3 milionu eur ročně se nadechla ke světlejším zítřkům. Počty cestujících znovu rostou, za rok 2014 už jich bylo přes 180 tisíc (nejlepší výsledek od převzetí trati do správy SOEG), přibývají vozidla, vzniklo nové kryté zázemí pro deponii cennějších z nich, služby se zkvalitňují a nově se můžete v úzkém vagónku třeba i oženit. Požehnané 125. výročí zahájení provozu tak nejkratší z dosud provozovaných saských úzkokolejek letos oslaví v plné síle.

Pokračování

Dolní Poustevna/Sebnitz — Téměř nemožné se stává skutečností – po letech odkladů německá strana dokončuje obnovu mezistátního železničního spojení mezi severočeskou Dolní Poustevnou a Žebnicí (Sebnitz). Mezi infrastrukturou SŽDC a DB Netz totiž chybělo jen několik set metrů svršku, vlaky tudy totiž ještě do konce druhé světové války jezdily. Dostavba je součástí plánů na rychlé propojení Rumburka a Šluknovska s Žandavou (Bad Schandau) a Děčínem. Po zhruba 600 metrech nových kolejí se vlaky rozjedou zřejmě již v září příštího roku. Co to konkrétně přinese a proč se přes přechod vlastně 69 let nejezdilo?

Pokračování

Meteorologové v pátek večer určitě měli nějaké mecheche, poněvadž v neděli ráno to na návrší za humny vypadalo úplně jinak, než jak nějaký optimista básnil v internetové předpovědi. Zachumlán v bundě jsem kráčel takovým tím listopadovým sněhem-nesněhem, bahnem-nebahnem a cestou-necestou. Tedy – cesta to byla, to ano, ale nějak rozježděná od traktorů, nebo bůhví od čeho. Všiml jsem si, že kousek vlevo je jakási dvoukolejka, dokonce bez drátů. To už se dnes moc často nevidí.

Pokračování

Thermalbad Wiesenbad — Jednoho víkendového odpoledne jsem, poháněn zvědavostí a nejistým hlasem "navigátora" Pavla Lišky, vyrazil spolu se svými natěšenými ratolestmi a mírně otrávenou přítelkyní do malého města Thermalbad Wiesenbad. Je to lázeňské městečko na německé straně Krušných hor, proslulé svými léčebnými prameny (což mě jako karlovaráka až tak moc nezajímá) a největším detailně vypracovaným kolejištěm velikosti 1 v Evropě. Modely velikosti 1 jsou zmenšeny v měřítku 1:32 a využívají kolejí s rozchodem 45 milimetrů.

Pokračování

Jöhstadt — „Tatí, koupíš nám tohle?“ ozvaly se naráz obě mé ratolesti. „Jasně, ale… ale… ale až se budeme vracet, ju?“, zakoktal jsem se při pohledu na cedulku, která mi sdělovala, že za desetidekový sáček místní speciality zaplatím tři a půl eura. Jsme v Jöhstadtu, malém krušnohorském městečku nedaleko českých hranic a stánek s praženými mandlemi a oříšky v cukrové krustě stojí napotvoru hned zrovinka vedle výdejny jízdenek. „No nic, třeba na to zapomenou,“ utěšuji se v duchu. Kupuji jízdenky a ani nemusím děti dlouho přemlouvat, aby si se mnou šly prohlédnout lokomotivy, stojící před nedalekou výtopnou. Personál ochotně pózuje a ukazuje nám, k čemu slouží a jak se používá kdysi tak běžná, ale dnes už téměř nevídaná věc, jakou byl vodní jeřáb.

Pokračování

Kurort Oberwiesenthal — Je tomu už čtvrt století, kdy jsem se poprvé svezl úzkorozchodnou dráhou spojující německá města Kurort Oberwiesenthal a Cranzahl. A protože meteorologové slibovali na víkend pěkné počasí, rozhodl jsem se, podporován dětmi a tolerantní přítelkyní, vyjížďku parním vlakem zopakovat. Vyjeli jsme v půl jedenácté, kdy už teploměr ukazoval příjemných 17 stupňů. Oberwiesenthal je ale nejvýše položené město v Německu a po celou dobu cesty jsme s obavami pozorovali, jak ukazatel teploty padá, až se zastavil u hrozivě vyhlížejícího čísla 9.

Pokračování

… zahlásil nějaký vožungr, na podzim 1985 z oken rozhoupaného balmu zíraje, jak osobák do Liberce lomozí výhybkami varnsdorfské stanice do sousedního Honeckerova panství. Jo, jo, i ti nejjednodušší vožungři jsou kolikrát rétory vpravdě nadčasových myšlenek. Soudruzi v balmech hornolužickou peáží už nejezdí, Erich Honecker straší v učebnicích dějepisu a tak zůstala už jen ta rozhraní český bordel - Německo - polský bordel - český bordel. Ale já jsem mezi Varnsdorfem a Hrádkem nerajzoval kvůli bordelu a nebordelu, ale kvůli kochání se tratěmi, prokazujícími železnici čest a ne ostudu. Někdejší kavalkáda vozidel v „Dreiländerecku“ (něco jako „třízemský kout“) ale v poslední době degraduje do mrzuté stejnorodosti a spíše v Žitavě potkám mimozemšťana, než pravidelný nákladní vlak. Staromilsky jsem tuhle zalistoval „žitavským“ šanonem, zamáčkl slzu za hornolužické dvaapadesátky, přidal pár novějších náčrtků, ukuchtil kafe typu „humus český“, vyhnal potomstvo od počítače - a trochu jsem na nevratné časy zavzpomínal.

Pokračování

Lipsko — Před čtrnácti lety byla založena novodobá tradice modelářských veletrhů modell–hobby–spiel, které navázaly na dřívější lipské veletrhy hraček a modelů. Letošní ročník, konaný ve dnech 2. – 4. října, byl, stejně jako ty předchozí, směsicí celé řady různorodých činností, z nichž železniční modeláři dávají v převážné většině přednost třem nejzajímavějším: představení novinek na stáncích originálních výrobců, nákupu zboží (modelů, nářadí apod.) za speciální ceny a prohlídce prezentovaných klubových kolejišť všech velikostí.

Pokračování

Chemnitz - Po delší odmlce, způsobené hlavně zkouškovým obdobím a pracovním tempem, jsem se rozhodl vyrazit na nějakou další akci, která by slibovala zajímavé zážitky a nevysála přitom mé finanční zdroje do dna. Vzhledem k tomu, že pomalu rekonstruuji svého Raplíka, tedy kupé Škodu Rapid, do původního stavu a v současné době chystám investičně náročné etapy prací na karoserii a motorové skupině, je každá ušetřená kačka inflačka dobrá. Putování s Ikarusem po saských úzkokolejkách a setkání s našimi přáteli „drážďaňáky“, to vše pod taktovkou Zdenka „Hroudy“ Michla, opět slibovalo netradiční zážitky. Na akci jsem se nadšeně přihlásil a pak už jen netrpělivě počítal dny do odjezdu.

Pokračování

Freital - Muzeální trať Windbergbahn, chráněná jako technická památka, je ohrožena. V zastupitelstvu města Freital leží návrh na odstranění tratě na území města. Jeho realizace by znamenala nejen nenávratné zničení technické památky, ale i zmaření snahy sdružení Windbergbahn o obnovení muzeálních vlaků, které by z Drážďan do Gittersee vozily turisty. Pokud chcete snahu sdružení překazit tento záměr podpořit, můžete podepsat připravenou petici.

Pokračování

Harrachov - Protože obnovení pravidelné dopravy mezi Harrachovem a Szklarskou Porębou ještě loni nedostávalo ani mlhavé obrysy, potěšila nás na jaře zpráva o zvláštním vlaku, který měl tuto trať posledního června projet. Později byla trasa vlaku zkrácena ke státní hranici a v osudný den vlak dojel pouze k výkolejce za zastávkou Harrachov. Ani z plánované jízdy do Polska na podzim nic nebylo, a tak jsme si trať nakonec projeli ve vlastní režii, i když ne tak doslova. Přibalili jsme si totiž běžky.

Pokračování

Moldava - Přes deklarace větší podpoře železničích spojů do turistických oblastí, Ústecký kraj plánuje vlaky do Moldavy v budoucnu plně nahradit autobusy. Tunely a mosty na trati číslo 135 jsou ve velmi špatném stavu a na jejich opravu v současnosi nejsou peníze.

Pokračování