Hamburg/Hennigsdorf - V roce 2014 byl veřejnosti poprvé představen design nových elektrických jednotek, určených pro provoz na kolejové síti S-Bahn Hamburg. Výrobcem nových souprav je společnost Bombardier Transportation. Třívozové elektrické soupravy jsou objednány ve dvou provedeních – jako jednosystémové a dvousystémové. Jednosystémové jsou určeny pro provoz na tratích se stejnosměrným napájecím systémem 1200 V s využitím třetí kolejnice; dvousystémové jednotky navíc dostaly střešní sběrač a mohou obsluhovat i tratě, elektrizované jednofázovým střídavým systémem 15 kV 16,7 Hz. V první sérii bylo objednáno celkem 60 souprav: 29 jednosystémových vlaků řady 490.0 a 31 dvousystémových jednotek, označených řadou 490.1. Cena jedné soupravy činí v průměru 5,45 milionů EUR.
Vážené dámy, vážení pánové,
kolegové z Klubu přátel železnic Českého ráje na jaře sháněli finanční prostředky na opravu kotle parní lokomotivy 310.0134. Obrátili se, mimo jiné, na čtenáře ŽelPage a i díky Vám se podařilo kotel opravit. I náš Klub přátel kolejových vozidel Brno je v podobné situaci. Snažíme se zachránit a znovu zprovoznit parní lokomotivy, které za dob Československa dojezdily. V naší sbírce máme 45 hnacích vozidel, z toho 7 parních lokomotiv. Jednou z nich je němka 555.0186. Rádi bychom jí dodali její bývalý lesk, ale jen naše finanční prostředky na to nestačí. Chtěli bychom i Vás poprosit o pomoc.
Belgické státní dráhy SNCB v prosinci roku 2015 podepsaly rámcovou smlouvu na dodávku celkem 1.362 dvoupatrových osobních vozů čtyř různých řad včetně hnacího vozu. Vybraným dodavatelem se stalo konsorcium firem Bombardier Transportation a Alstom. Hodnota všech objednaných vozidel činí 3,3 miliardy eur. Současně s touto rámcovou smlouvou byla podepsána rovněž první objednávka na 445 vozů v hodnotě 1,2 miliardy eur. Nasazení nových vozidel do provozu je plánováno od září roku 2018. Maximální rychlost vozů činí 200 km/h.
Pardubice — Odjezdové návěstidlo je postaveno na volno, poslední cestující nastoupil do vlaku, vlakvedoucí zavírá dveře a dává znamení k odjezdu, fotič na konci nástupiště je připraven. Vlak se může rozjet. Strojvedoucí vezme za kontrolér a sestava spojených kolejových vozidel se dává do pohybu. Fyzikální jevy, které se při tom uplatňují, může cestující ve vlaku i fotograf pohodlně ignorovat; ne tak už čtenář tohoto článku, věnovanému vyvíjení, řízení a přenosu tažné síly z pohledu mechaniky a elektrotechniky.
Zpožděný ranní rumburský spěšný vlak zastavil u pátého nástupiště v Kolíně, dav se vyhrnul a lhostejně pospolitě zamířil k podchodu. Než i mne pohltilo schodiště, mimoděk jsem ještě pozdvihl hlavu, a hle – přesmykovou kolejí od Prahy v čele štrúdlu barevných vagónů majestátně proplouvala ta modrá elektrická lokomotiva. Opravdu tak krásně modrá, jako by právě vyjela z obrázku pana Janaty v ábíčkovém technickém atlasu. „Počkej mami,“ vyhrkl jsem zasažen střelou okamžiku, „jede dvouproudová lokomotiva!“ A jak jsme stáli na schodišti, čouhaly nad perónem jen naše hlavy, a všechno vůkol zaplnila ES 499.0 s patnácti vozy „Balt-Orient-expresu“. Já jsem tehdy strašně toužil přes Vysočinu jet vlakem s takovou lokomotivou. Jenže „Balt-Orient“ v Kolíně nezastavoval.
Pardubice — V roce 2014 byla pražskému dopravnímu podniku dodána firmou Škoda Transportation již stá tramvaj 15T ForCity. Tramvaj 15T představuje z řady hledisek zcela nové řešení v technice kolejových vozidel pro MHD. Jako nejvýznamnější změnu, oproti předcházejícím typům tramvajových vozidel lze vyzdvihnout 100% podíl nízké podlahy a zároveň otočnost všech podvozků. Toto řešení bylo sledováno především kvůli předpokladu menšího opotřebení kolejnic v projížděných obloucích. V mírně pozměněné verzi provozuje tento typ také dopravní podnik v lotyšské Rize.
Praha — V rámci studia na fakultě strojní ČVUT v Praze jsem navrhl koncept patrového dvoučlánkového vozu, který jsem v akademickém roce 2013/2014 v rámci diplomové práce prověřil po stránce proveditelnosti, a to především pojezdu. Koncepci jsem po technické stránce konzultoval s několika odborníky na podvozky, ale chyběla mi odezva ze stran širší odborné veřejnosti, hlavně z okruhu dopravců. To je důvodem k tomu, proč vám, čtenářům ŽelPage, nyní chci v článku koncepci představit. Představovaná koncepce je původní myšlenkou autora, některé aspekty jsou pak výsledkem studie proveditelnosti zpracované v rámci diplomové práce autora na FS ČVUT v Praze. Koncepce je zaměřena zejména na optimalizaci využití kinematického obrysu včetně jeho dovolených přesahů při průjezdu obloukem.
Studentský koncept – Zdá se to být skoro jako prokletí. Naše země od té doby, co byl vyroben první prototyp motorového rychlíkového vozu, trpí jejich nedostatkem. Začalo to Modrým šípem, Slovenskou strelou. Už to vypadalo, že se vývoj i výroba motorových vozů rozběhne na plné obrátky, když přišla II. světová válka, která výrobu zastavila úplně. Pak válka skončila a rozběhla se výroba na tu dobu moderních vozů řady M 262.0. Ale ani ty i při úctyhodném počtu přes 200 kusů nedostačovaly a brzy se staly zastaralými. Pokračovalo se hydrodynamickým přenosem, který se však v našich podmínkách neujal, a tak v kombinaci s náročným motorem K 12 V 170 DR nenaplnil očekávání soudruhů na ministerstvu ani přání obyčejného železničního personálu. Pak vyvstala pěkná myšlenka motorového vozu řady M 475.0, která byla však z celkem známých důvodů opuštěna. Místo nich přišly notoricky známé orchestriony. Pak, o mnoho let později, v 90. ketech, probíhala výroba motorových vozů řady 842 a obdobných vozů řady 843. Opět to vypadalo nadějně, nicméně vlivem různých událostí devadesátých let se objednávka omezila na pouhých 31 kusů od každé řady. Vždyť co to je proti množství kredenců z 50. let? Změní se tato situace někdy, obnoví se český železniční průmysl motorových vozů a jednotek? V tomto článku přicházím se svojí koncepcí rychlíkové motorové jednotky. Však si to přečtěte.
Mladá Boleslav — Dne 16. srpna 2013 došlo na nákladním vlaku nedaleko Mladé Boleslavi k požáru lokomotivy 753.301. Strojvedoucí sice požár rychle uhasil, ale lokomotiva již zůstala neprovozní. Tento požár znamenal důležitou událost české železniční historie – poslední trojkový brejlovec v pravidelném provozu u ČD Cargo dojezdil.
Přelom 19. a 20. století, konec „La belle epoque“, postavil strojní službu středoevropských drah před nové úkoly. Mimo jiné zrychlit dopravu spěšných, osobních a příměstských vlaků, v neposlední řadě spolu s rostoucí hmotností vlaků. Předpokládal se provoz strojů na tratích hlavních, i vedlejších, resp. nižšího řádu. CaK železnice uvedla do provozu za laskavým vedení pana rady Gölsdorfa stroje skupiny 229, 429 a 628. Hlavním omezením pro konstruktéra byla hmotnost na nápravu a délka stroje s ohledem na disponibilní točny. Stroje 429 (354.7, 1C1 p2) měly nápravový tlak 13 tun, celkový rozvor náprav s tendrem 13,844 m a udává se výkon při kvalitním palivu asi 1200 koňských sil, rychlost do 80 km/h.
Vize autora - Skupina jednopodlažních nízkopodlažních vozidel RegioSnake je určena pro příměstskou a regionální dopravu. Hnací vozy řady 663 a 863, vozy řady Bmpvee a ABmpvee i řídicí vozy řady ABfmpvee jsou mezi sebou kompatibilní, vzhledově i technicky co nejvíce sjednocené, jak jen to bylo možné při zachování dobrých vlastností. Konstrukční rychlost všech vozidel je 200 km/h, u hnacích vozů je maximální rychlost při jízdě vlastní silou omezena na 160 km/h. Při testech se však předpokládá jízda bez rychlostního omezení za účelem ověření technických vlastností při rychlostech kolem 200 km/h a možného pozdějšího zvýšení maximální rychlosti. To především s výhledem do budoucnosti, kdy by na některých tratích mohla být zavedena traťová rychlost právě 200 km/h, například v úseku Brno – Břeclav či Praha – Pardubice – Choceň.
První září není v Japonsku začátkem školy, neb ta v předstihu začíná už prvního dubna. Nyní, pravda, některé univerzity přišly s iniciativou začínat 1. září, aby se dosáhla synchronizace se zbytkem světa. Tím pak ale vzniknou pětiměsíční prázdniny pro absolventy středních škol pokračující dál na VŠ. První září však přesto je významné datum – je to den celonárodního nácviku na pohromy, přesněji Den prevence katastrof. Žáci ve školách se učí zalézat pod lavice, ostatní trénují přesuny na vyhrazená evakuační místa, kde přihlížejí různým ukázkám záchranných aktivit. Protože jsme instituce takříkajíc národního významu, hasiči nám třeba předvádějí snášení nešťastníků ze střech s pomocí výsuvných plošin. Vláda v modrých maskáčích provádí nácvik koordinace záchranných prací podle smyšleného scénáře pohromy, který se každý rok mění. Volba data není náhodná – 1. září 1923, minutu před polednem, zasáhlo oblast Tokia zemětřesení o intenzitě cca 7,9 Richterovy stupnice, které se vyžádalo kolem 140.000 obětí a stalo se tak nejničivějším ve známé japonské historii – část obětí připadla na vrub následnému tsunami, požárům (podpořeným blížícím se tajfunem) a etnickým nepokojům, směřujícím hlavně proti Korejcům. Toto zemětřesení vyvolal pohyb tzv. Filipínské zemské kry, jejíž šev prochází kolem jižního a východního pobřeží Japonska. Na tom švu dochází k velkým zemětřesením dosti pravidelně, přibližně jednou za osmdesát let, a to nejpravděpodobněji někde mezi Tokiem a Ósakou. Nadto se v blízkosti Tokia tyčí i aktivní sopka Fudži, jejíž erupce také dříve či později nastane – naposledy to bylo v roce 1707. Od velkého zemětřesení Sanriku v Tohoku z jara 2011 s intenzitou 9, které ale způsobila Pacifická kra, má uvnitř sopky stoupat tlak. Existují proto už dlouho jak dosud nerozhodnuté úvahy o zásobním hlavním městě, tak i pokročilejší úvahy o alternativní trase rychlovlaků Šinkansen mezi oběma nejdůležitějšími centry, a to v provedení Maglev.
Zdálo se nám, že je balmů nekonečně mnoho. Bývaly takovou samozřejmostí našeho drážního světa, že by bez nich ráno snad ani nezačal den. Když už nebylo, co by jelo, vždycky je někde našli a přistavili na vlak. Ani snad v Československu nebyla normálněrozchodná trať, po níž by aspoň někdy nejezdily. No, a najednou už nejsou – a přesto si každý den beze všeho začíná ránem.
Říkalo se jim balmy pořád, ačkoli jim úředníci nechali bočnice popsat i úplně jinými písmeny, třeba i, x, t, nebo n. Zažil jsem obyčejné pravidelné vlaky v sestavách T 435.0 + Balm, T 478.1 + 10 Balm, M 152.0 + Blm + BDFlm + 2 Balm + M 240.0, E 426.0003 + 6 nákladních vozů + 2 Balm, 121.017 + 4 Bix (Balm), 753.001 + 3 Bix (Balm) a jiné. Leč, marná sláva - každý, kdo kdy čuchnul ke kolejnici, ví, že k balmu patřil především motor dvěstědvaašedesátka.
Tak takto by lokálky brzy nemusely vypadat. Před asi půl rokem jsem přišel s myšlenkou vytvořit jednotnou a mezi sebou unifikovanou skupinu železničních vozidel s co největším počtem shodných dílů (motory CAT C18, případně C27, C15), řešících dopravu na lokálních a neelektrizovaných tratích v ČR a na Slovensku. S touto myšlenkou jsem vytvořil skupinu dieselových a tažených vozidel s označením DISREG. Název DISREG vznikl právě s určením všech lokomotiv skupiny DISREG – DIS = diesel, REG – regionální doprava. Dále jsem je pak rozdělil do 2 skupin – DISREG I = rychlíková vozidla; DISREG II = vozidla pro lokální dopravu.
Článek o Las Vegas a (mimo jiné) o jeho monorailu podnítil krátký pohled do historie, protože „co je to za mašinku, když nemá komínek“. Obsáhlý přehled o historii i současnosti různých systémů monorailů naleznete v souhrnném pojednání na Wikipedii. Avšak monorail má historii dlouhou skoro jako železnice sama. Přitom ne vždy muselo jít o dráhu visutou, mimoúrovňově pozemní komunikace křížící. Některá starší a pozoruhodná řešení si pojďme krátce připomenout.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Publiczne używanie treści bez zgody autora nie jest dozwolone.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage
dlafotografów (ČR)
Słońce
wschodzi o 06:02
zachodzi o 20:01